V 90. letech 20. století provedl doktor Robert Smith, chirurg z Falkirk and District Royal Infirmary ve Skotsku, amputaci nohy dvěma mužům. Oba muži byli naprosto zdraví, ale trpěli „apotemnofilií“, vzácným psychiatrickým onemocněním zahrnujícím touhu amputovat zdravé končetiny. Apotemnofilové tvrdí, že se se čtyřmi končetinami necítí úplní, a jsou posedlí myšlenkou na odříznutí nechtěných částí těla.
Smith věřil, že operace zachraňují život, a tvrdil, že jinak by se pacienti sami pokusili o amputaci a možná by při ní zemřeli. Tvrdil, že motivace mužů nebyla erotická. Později však vyšlo najevo, že Smith skutečně věděl o tom, že jeden z mužů provozuje webové stránky s fetišem na amputace.
Po provedení vyšetřování nemocnice označila zákroky za neetické a Smithovi bylo zakázáno další mrzačení zdravých těl. Eticky pochybný experiment skončil.
Co by, kdyby…
Představme si však na chvíli alternativní realitu, svět, v němž mocná amputářská lobbistická skupina přesvědčí společnost, že práva amputářů jsou dalším hnutím za občanská práva. Sdělení tohoto hnutí by byla jednoduchá: Amputář je každý, kdo se identifikuje jako amputář. Práva amputářů jsou lidská práva.
Představte si, jak by aktivisté trvali na tom, že někteří lidé se rodí s vrozenou identitou amputáře a jsou to ti nejutlačovanější lidé na světě. Představte si, že by prohlásili za „apotemnofobní“ říkat, že lidé jsou dvounožci, a pěšáci tohoto hnutí by se snažili zničit život všem, kdo by tvrdili opak.
A teď si představte, že by během několika krátkých let došlo k náhlému čtyřtisíciprocentnímu nárůstu teenagerů, kteří se identifikují jako apotemnofilní, a přesto by nám bylo zakázáno se tím zabývat. Místo toho bychom to měli oslavovat.
V tomto světě se očekává, že rodiče dětí s údajně vrozenou apotemnofilní identitou se budou radovat při pomyšlení, že jejich dítě podstoupí amputaci zdravé končetiny, zatímco protestující vyjdou do ulic a budou požadovat, aby dospívající měli přístup k amputacím končetin na požádání.
Slavné osobnosti vystupují jako amputáři a pózují na obálkách časopisů poté, co si nechaly uříznout zcela zdravé končetiny, a všichni jim tleskají za jejich statečnost a zahrnují je pozorností a obdivem stejně, jako to naše společnost udělala s Ellen Pageovou.
Školy učí děti už od mateřské školy, že někteří lidé mají amputovanou identitu, a říkají žákům, že si mohou vybrat, kolik končetin budou mít. Plakáty propagující mrzačení těla najednou zdobí stěny mnoha tříd.
V dětských televizních pořadech vystupují postavy s amputovanými končetinami, takže děti s vrozenou amputovanou identitou mohou vidět, jak jsou reprezentovány. Jako na zavolanou se zvyšuje počet dětí, které se identifikují jako apotemnofilní, ale zmínka o možnosti sociální nákazy je zarytě potlačována.
Chirurgové inzerují své služby v oblasti amputací dospívajícím na sociálních sítích, hrdě pózují s malými pacienty, když se chlubí svým novým pahýlem, a natáčejí bizarní videa, v nichž naříkají, že na daný týden mají objednané pouze čtyři amputace nohou.
Jenže se to děje…
Takový svět by byl zřejmě šílený, ale naše realita je mnohem horší. Protože spolu se zdravými částmi těla je dnes mnoha dospívajícím dovoleno obětovat své zdraví, plodnost a budoucí šanci na intimitu, zatímco jsou příliš mladí na to, aby vůbec pochopili, co to znamená.
Jak jsme se ocitli v zajetí takového šílenství?
Převzato z autorčina substracku
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!