„Demokratická strana má tradičně blíže k … sociálně demokratickým idejím. A Komunistická strana se vyvinula právě ze sociálnědemokratického prostředí. Vždyť jsem koneckonců sám byl skoro dvacet let členem sovětské komunistické strany. Byl jsem řadovým členem, mohu však říci, že v ideje strany jsem věřil. Mnohé z těchto levicových hodnot mám rád dodnes. Rovnost a bratrství. Co je na nich špatného? Vlastně se podobají křesťanským hodnotám.“ (Vladimir Putin)
Týden před tím, než píši tento komentář, ruský prezident Vladimir Putin v rozhovoru pro Rossiya TV popřel své vměšování do amerických voleb. Na otázku, zda se mu z kandidátů více zamlouvá Trump nebo Biden, odpověděl: „Jsme jen pozorovatelé, nevměšujeme se do toho.“ Ohledně tvrzení, že se v minulosti Rusko do amerických voleb vměšovalo, řekl: „Je to důkaz standardu politické kultury v Americe – či jejího nedostatku.“
Uznání, jehož se Putinovi dostalo od demokratů za manipulaci voleb v roce 2016, ho lehce pobavilo. K Trumpovu obvinění z velezrady počátkem letošního roku poznamenal: „Když se někdo pokusí pokořit či napadnout úřadující hlavu státu, v takovém případě … to opravdu zvyšuje naši prestiž, protože se mluví o našem neuvěřitelném vlivu a moci. V určitém smyslu by se dalo říci, že nám přihrávají…“
Tím dvojsečná subtilnost Putinových poznámek neskončila. Připustil, že prezidentu Trumpovi záleží na zlepšení rusko-amerických vztahů. To Moskva samozřejmě ocenila, skutečná Trumpova politika však začíná být vůči Rusku negativní. Putin říká, že za Trumpova prezidentství „došlo k největšímu počtu rozmanitých omezení a sankcí“. Podle ruského prezidenta Trump šestačtyřicetkrát uložil nové sankce nebo rozšířil ty stávající, a také odstoupil od Smlouvy o likvidaci raket středního a kratšího doletu.
Pak začal Putin analyzovat demokraty. Připomenul jejich „značně ostrou protiruskou rétoriku“. Přitom přece demokraté sdílejí evropské sociálně demokratické hodnoty, a ty jsou rovněž idejemi Komunistické strany Sovětského svazu. Tedy strany, do níž Putin podle svého přiznání patřil téměř dvacet let. Proto, jak zdůraznil, existuje „ideologická základna pro styky s představiteli Demokratické strany“.
Dalším výrokem s přátelskou narážkou na hnutí Black Lives matter (Na černých životech záleží) sdělil: „Je skutečností, že jednu ze skupin voličů Demokratické strany tvoří Afroameričané. To je dobře známo … I Sovětský svaz podporoval hnutí Afroameričanů za jejich zákonná práva.“ A dodal:
„V třicátých letech minulého století psali mezinárodní komunističtí vůdcové o tom, že černí i bílí dělníci mají společného nepřítele – imperialismus a kapitalismus. Psali též o tom, že se tito lidé mohou stát nejužitečnější skupinou v příští revoluční bitvě. Takže jde o něco, v čem můžeme vidět … společné hodnoty, ne-li přímo prvek, který nás sjednocuje. Nebojím se to tak říci. Je to pravda. Vzpomínáte si … na dobu, kdy bylo po celém Sovětském svazu možno vidět obrovské fotografie Angely Davisové, členky Americké komunistické strany a zapálené bojovnice za práva Afroameričanů?“
Soudružský ideologický vztah mezi sovětskými komunisty a americkými demokraty je tedy nabíledni – a pro přátelskou narážku na své americké soudruhy si Putin vybral zajímavý okamžik. Ten náhlý obrat mnoho lidí překvapí, možná i poplaší, ale ve skutečnosti o žádný obrat nejde. Obecně platí, že Rusové svět napálili. Putin není nacionalista, jak tvrdili ruští nacionalisté. Není přívržencem kapitalismu. Stále se mu líbí marxistické ideje, stejně jako jeho budoucím partnerům v Demokratické straně. Ve skutečnosti Putin řekl, že Biden je „ochoten“ s Moskvou podepsat „novou strategickou smlouvu o snížení počtu útočných zbraní“.
Jak může Putin vědět, na čem je Biden ochoten se dohodnout? Inu, vzhledem k někdejším Bidenovým vztahům k „bývalým“ sovětským představitelům na Ukrajině a v Rusku a výnosným obchodům jeho rodiny s komunistickou Čínou by nás to hned mělo napadnout. Bývalý plukovník KGB z toho může mít legraci, že i když třeba otevřeně a prostě říká pravdu, mnoho pozorovatelů mu to zkrátka nebude věřit. Zatímco komunistům na amerických ulicích jeho poznámky dodají elán. Mají v Kremlu mocného spojence, a dalšího mocného spojence v Číně. Takže čas dozrál k zapalování ještě většího množství luxusních obchodů, k srážení ještě více bělochů na předměstích na kolena – a ke svržení vlády.
Komentář zveřejněn k 9. řijnu 2020. Převzato se souhlasem autora. Pro Konzervativní noviny přeložila Ivana Kultová. Originál zde. Redakčně upraveno.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!