Jelikož se snažím aktivně sledovat dění související s válkou na Ukrajině, všiml jsem si přirozeně, jak se k tématu staví časopis Respekt. Ačkoli ve většině případů jsem neměl výhrady, článek Kam patříme s Petrem Fialou (autor Marek Švehla, č. 12/2022) byl smutnou výjimkou a v něm obsažený pohled mě přiměl k poskytnutí zpětné vazby. Autor i redakce Respektu ji obdrželi dopisem odeslaným 3. dubna 2022. Jak je však bohužel v tomto „liberálním a kritickém médiu, které věří ve svobodu lidského ducha a nutnost pochybovat při jejím každodenním naplňování“ (citováno podle textu uvedeného na první straně každého čísla) většinovým zvykem, zpětná vazba zůstala bez odezvy. Dopis obsahoval toto upozornění:
Článek je formulován jako pochvala Petru Fialovi za jeho cestu do Kyjeva. Dokonce autor vyzývá k ještě tvrdšímu postoji vůči Rusku, tj. k podpoře polského návrhu na urychlené zastavení dodávek ruského plynu, a správně to ilustruje parafrází citátu Garryho Kasparova, že státy stojící proti Rusku se dělí na dvě skupiny: ty, které nechtějí vyprovokovat Putina příliš silovými postoji, a ty, které vědí, že jediné, co Putina vyprovokuje k dalším imperiálním výpadům, je neschopnost ukázat sílu. S těmito názory se plně ztotožňuji a děkuji autorovi za jejich vyjádření a podporu. Nicméně v této souvislosti mě velmi mrzí, že ve většině článku se je autor pokouší znehodnotit a degradovat, neboť se aktuální situaci pokouší účelově zneužít k prosazení jiných a s ní nesouvisejících cílů.
Ukrajina jako krize v roce 2015?
Autor se cíleně pokouší propojit současnou situaci na Ukrajině s migrační krizí roku 2015. Sice se neuchyluje k přímé lži, že případ Ukrajinců z roku 2022 a migrantů z 2015 je stejný či zásadně podobný, ale pokouší se manipulativním způsobem toto tvrzení podsunout čtenáři. Píše: „Z Balkánu do západní Evropy tehdy proudilo šest sedm tisíc zbídačelých lidí denně, mezi nimi děti.“, a tamtéž kritizuje Petra Fialu za fotku „u plotu postaveného proti lidem na útěku před válkou v Sýrii“. Jak to u manipulací bývá, tato tvrzení jsou formálně vzato pravdivá, avšak zároveň účelově vynechávají zásadní skutečnosti. Zejména se autor schovává za široký výklad slova „zbídačený“ a maskuje tím fakt, že se většinově nejednalo o uprchlíky, nýbrž o migranty. Dokonce i ve „vrcholném“ roce 2015 tvořili Syřané pouze 29 % žadatelů o azyl, zatímco ostatní pocházeli ze zemí jako Pákistán, Afghánistán, Irák, Kosovo, Eritrea, Maroko a z dalších zemí severní či subsaharské Afriky a tedy rozhodně nebyli „na útěku před válkou v Sýrii“. V následujících letech podíl těchto „Syřanů“ dále stoupal a, jak dokazují pozdější zprávy například z Německa (viz počty žadatelů celkem, odmítnutých a vyhoštěných), naprostá většina z nich se do zemí původu již nevrátila, bez ohledu na to, zda jim byl či nebyl udělen azyl. Navíc i skuteční Syřané v roce 2015 z velké části neprchali, na rozdíl od ukrajinských uprchlíků, bezprostředně z oblastí bojů, nýbrž z uprchlických táborů v okolních zemích, tj. ne před ohrožením života, nýbrž před obtížnými životními podmínkami, což je sice pochopitelné, ale ne srovnatelné se současnou situací Ukrajinců. Proto je příznačné, že v roce 2015 tito „uprchlíci“ neprchali do nejbližší bezpečné země, nýbrž usilovali o vstup do zemí podle svého výběru, tj. s výhodnějšími ekonomickými podmínkami.
Autor ve svém manipulativním odkazu na rok 2015 cíleně používá slovní spojení „mezi nimi děti“, ale záměrně ho neupřesňuje. Protože pokud by se snažil o objektivitu, tak by uvedl, že podle oficiálních statistik i v roce 2015 tvořili téměř polovinu z deklarovaných „uprchlíků“ muži ve věku 18-34, přičemž muži všeho věku tvořili z celkového počtu dokonce 73 %. Tato genderová nevyváženost jasně ukazuje, že se nejednalo o model: „Rychle prchejme před válkou, kdo zůstane, ten zemře.“, nýbrž o model: „Chceme jít za lepším, proto vyšleme napřed toho nejsilnějšího a ten pak následně připraví podmínky pro přesun v rámci slučování rodin.“ Navíc tito „průzkumníci“ běžně disponovali sumami v řádu tisíců EUR, kterými pokrývali cestovní výdaje a „služby“ převaděčské mafie. Tuto manipulaci ve svém vyjádření odhaluje ministr vnitra Rakušan, jenž snad ani z pohledu redakce Respektu nebude xenofobním propagandistou, když uvedl, že mezi ukrajinskými uprchlíky je 50 % dětí a ze zbylé poloviny tvoří 80 % ženy, tj. z celkového počtu je jen 10 % dospělých mužů. Z toho vyplývá jasný rozdíl mezi uprchlíky před válkou a „uprchlíky za lepším“.
A co maďarský plot?
Autor dále cítí potřebu si „kopnout“ do Maďarska kvůli stavbě plotu v roce 2015 a následně i do Petra Fialy, který měl tu „drzost“ s touto stavbou souhlasit a dokonce se před ní vyfotit, a označuje ho jako „trapného přicmrndávače od maďarského plotu“. V zápalu svého arogantního moralizování však autor „zapomíná“ zmínit, že tento plot významně přispěl k uzavření balkánské cesty a k zvládnutí migrační krize, což maďarská veřejnost ocenila v následných volbách ústavní většinou pro Viktora Orbána. Zároveň autor pokrytecky nezmiňuje, že tento maďarský plot byl poté, se souhlasem a s podporou EU, úspěšně napodoben na hranicích EU s Tureckem a Běloruskem a mimo jiné tak přispěl k odražení nedávné hybridní ofenzívy ze strany běloruského diktátora.
Závěrem lze konstatovat, že snaha zneužít reálného neštěstí ostatních k prosazování politických, ideologických či osobních cílů je označována slovem hyenismus, a to platí i v případech, kdy tímto cílem je demonstrovat svou „morální nadřazenost“. Bohužel v ČR existuje řada subjektů politických i mediálních, které se pro vlastní prospěch neštítí uchylovat se k parazitování na situaci ukrajinských uprchlíků. Velmi mě mrzí, pokud se mezi ně hodlá zařadit i časopis Respekt, a chci doufat, že výše popsaný případ zůstane pouze ojedinělým excesem.
Nejsou sami…
V zájmu spravedlnosti je nutno zdůraznit, že redakce Respektu není jediným propagátorem výše nastíněného manipulativního postoje. Naopak v něm evidentně následuje příklad radikálně levicového webu A2larm, jenž ve článku z 26. února 2022 prezentuje prakticky totožné moralizující teze jako Respekt ve výše uvedeném článku vydaném o měsíc později. Z toho vyplývají dvě zvláštní skutečnosti. Za prvé, že web A2larm by oprávněně mohl obvinit Marka Švehlu z plagiátorství, a za druhé, že zatímco A2larm se ke své radikálně levicové ideologii otevřeně hlásí, tak Respekt se pokouší toto své směřování maskovat…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme