Vévoda a vévodkyně ze Sussexu, tedy vnuk britské královny Alžběty II., princ Harry, a jeho choť Meghan, poskytli v noci z neděle na pondělí na americké stanici CBS rozhovor moderátorské celebritě Oprah Winfreyové. Toto interview vyvolalo doslova poprask, zazněla v něm totiž řada informací o tom, co všechno dvojici vadilo na životě v královské rodině a proč nakonec uprchli za oceán. Zejména vévodkyně Meghan o sobě dost možná řekla víc, než chtěla.
Pravda je taková, že ti, kteří rozhovor sledovali v přímém přenosu, se navzdory očekávání nic až tak světoborného a „skandálního“ nedozvěděli – až na pár výjimek, přirozeně. K těm patřila slova vévodkyně o tom, že v době největšího mediálního tlaku uvažovala o sebevraždě, nebo o tom, že v „Paláci“ (tj. v Buckinghamském paláci, sídle královny) rezonovaly velké obavy z toho, zda malý princ Archie, její prvorozený syn, nebude „po mamince až příliš tmavý“. Princ Harry pro změnu prozradil, že mu jeho otec, první následník trůnu princ Charles, nebere telefon a že si spolu budou muset „leccos vyjasnit“. Samotná královna Alžběta vyšla z rozhovoru skvěle, neboť na ní neulpěl ani kousíček kritiky, vcelku dobře dopadl i Harryho starší bratr William, k němuž Harryho poutá „velká láska“, jak řekl, třebaže jsou v současné době „každý někde jinde“. Jinak vévoda a vévodkyně žili ve „zlaté kleci“, což bylo velmi nepříjemné až zničující, a proto jsou prý rádi, že se jim z ní podařilo vymanit… Takže asi tak.
To snad ani není možné…
Pokud snad někdo nabyl z výše uvedených řádků dojmu, že chci vystoupení hvězdného páru za každou cenu ironizovat či trivializovat, není tomu tak; některé výroky, zejména ze strany vévodkyně, si o to nicméně tak říkajíc „koledují“. Pokud by měla Meghan o životě v britské královské rodině opravdu tak naivní představy, jak říká, pak by to vypovídalo především o tom, že byla a je nesmírně naivní (čemuž lze vhledem k jejím životním zkušenostem jen těžko věřit), anebo prostě nemluví pravdu. Idealizovat si život v takto vysoce postavené, mediálně sledované a, pokud jde o vztahy mezi jejími jednotlivými členy, značně komplikované rodině, navíc poté, co všechno o ní prozradila tragicky zesnulá maminka prince Harryho, Lady Diana, snad ani není možné. Tím nechci říct, že Meghan nemohla zaskočit řada těžko předvídatelných detailů, skutečně překvapená být ale nemohla.
Ve skutečnosti to mohlo být spíše tak, že si vévoda a vévodkyně nedokázali vybudovat v rámci rodiny takové postavení, po jakém zejména Meghan toužila, tj. postavení nejoblíbenějšího královského páru ve Velké Británii. Z toho přirozeně mohly vyplynout silné frustrace, třebaže takové přání bylo, upřímně řečeno, jen stěží naplnitelné – Harryho starší bratr William a jeho žena Kate, tj. Jejich královské Výsosti vévoda a vévodkyně z Cambridge, jsou totiž rodiči tří roztomilých dětí (George, Charlotte a Louise), a navíc naprosto dokonale, a ještě ke všemu „moderním způsobem“ plní svou roli v rodině i na veřejnosti, takže jsou z pozice „páru číslo jedna“ prakticky „nesestřelitelní“. Totéž platí o samotné královně Alžbětě II., jejíž popularita a úcta, které se po zásluze těší u veřejnosti, jsou rovněž „neohrozitelné“. Proto také nepadlo o ní a o Williamovi v rozhovoru jediné křivé slovo, což je, myslím, pro Meghan, jež volí slova velmi pečlivě (jakkoli dbá na to, aby působila spontánně), příznačné.
Ostatní záležitosti, jež v rozhovoru zazněly, není po mém soudu třeba nijak zvlášť komentovat, včetně slov, že se někteří v Buckinghamském paláci až příliš zabývali barvou pleti budoucího prince Archieho. Pokud totiž takové obvinění zazní pouze v obecné rovině a není-li uveden nikdo konkrétní, takže se „Palác“ a rodina nemohou bránit, není to nic jiného než ošklivé plivnutí, které jde navíc ruku v ruce s „duchem doby“ – obvinění z rasismu jsou dnes na Západě a ve Spojených státech zvlášť ta nejvážnější vůbec, a chcete-li někoho vystavit opravdu tvrdému odsouzení, přijdete právě s něčím takovým. Případně s nařčením ze sexuálního obtěžování. Podáte-li to s patřičnou věrohodností, máte o publicitu i o sympatie nemalé části veřejnosti vystaráno. A o to šlo v tomhle případě, řekl bych, především. Stačí pár dobře zvolených slov a obraz zlého, nepřátelského, nedostatečně empatického, a navrch rasistického královského dvora je na světě. Jak to bylo ve skutečnosti, se nikdo nedozví…
Historie se (ne)opakuje…
Jak jsem již naznačil v titulku, celá ta „záležitost s Meghan“ má ještě jeden a sice „historický“ rozměr. Nejeden Brit si totiž v souvislosti s rozvedenou americkou herečkou Meghan Markleovou vzpomněl na jinou Američanku, která ve třicátých letech minulého století natolik pobláznila následníka trůnu a poté i krále Eduarda VIII., že rezignoval na britský trůn a zvolil spolu se svou ženou život „kosmopolitních celebrit“, promenujících se v Deauville či na Riviéře, lyžujících v Cortině d’Ampezzo a předvádějících své luxusní róby v New Yorku. Wallis Simpsonová, jak se ona Američanka jmenovala, byla rovněž rozvedená. Jejím prvním manželem byl námořní důstojník Earl Winfield Spencer Jr., druhým Ernest Aldrich Simpson, lodní zprostředkovatel v rodinné firmě Simpson Spence Young Ltd. Wallis, označovaná trefně obtížně přeložitelným pojmem „socialite“ (člen/ka prominentní společnosti, velká dáma, v případě mužů „lev salónů“, ale i povaleč z vysokých společenských vrstev, v každém případě společensky aktivní, často okouzlující, avšak povrchní člověk), prince Eduarda poprvé potkala v roce 1931, ale teprve po několika dalších setkáních, v roce 1934, se stala jeho milenkou a posléze partnerkou. V královské rodině způsobila tato známost poprask, Eduard byl totiž následníkem trůnu a představa, že by se dvakrát rozvedená dobrodružka mohla stát britskou královnou, byla vpravdě děsivá.
Výsledkem byla ošklivá „abdikační krize“, během níž se panovník, poté co mu ministerský předseda a šéf konzervativců Stanley Baldwin „vysvětlil“, že obojí – Koruna a sňatek s Wallis – je nemožné, v prosinci 1936 vzdal trůnu. Následně obdržel, stejně jako jeho nová manželka, titul vévody z Windsoru a opustil Británii, kde nastoupil coby král jeho mladší bratr Albert Frederick Arthur George zvaný Bertie jako Jiří VI., i v Česku známý z filmu „Králova řeč“. „Lid“ Eduardovy rezignace příliš neželel, jeho proněmecké, či dokonce pronacistické sympatie nebyly ničím, co by mu v dramatických časech před druhou světovou válkou mohlo získat široké sympatie, Wallis byla navíc pokládána za lepší „zlatokopku svého druhu“ a jako taková neměla u solidních Britů rovněž takřka žádnou šanci.
Výše uvedeným příběhem nechci ani náhodou říct, že Meghan rovná se Wallis, už jen proto, že tomu tak prostě není. I doba se od třicátých let 20. století výrazně změnila. Harryho starší bratr William se ostatně, třebaže je v pořadí hned druhým následníkem britského trůnu po svém otci, princi Charlesovi, také oženil s již zmíněnou neurozenou dívkou z „prostého lidu“, Kate Middletonovou, aniž by mu bránilo stát se v budoucnu králem; v zemi navíc není téměř nikdo, kdo by jen v náznaku pochyboval o tom, že si vybral dobře – vévodkyně Kate splňuje prakticky všechny nároky, jež britská veřejnost na manželku následníka trůnu klade. A že jich není málo a že jsou jaksepatří náročné.
Rozchod bude navždy…
Proč tedy v souvislosti s vévodkyní Meghan Wallis Simpsonovou vůbec zmiňuji? Protože, jakkoli se jedná o dvě rozdílné osobnosti žijící rozdílné životy v různých dobách, jistá podobnost tu zkrátka je. Na to, aby to viděl, člověk nutně nemusí být historik, který se celý profesní život věnuje právě Británii (a Spojeným státům americkým). Zjevná schopnost obou rozvedených Američanek podmanit si příslušníka windsorské panovnické dynastie a poté se za něj provdat, chování, jež je možné označit za, jak to jen říct, nonkonformní, stejně jako schopnost strhnout na sebe pozornost médií, to všechno mají obě ženy navzdory řadě rozdílů společné; spojuje je ostatně i to, že v zásadě neuspěly v boji o přízeň britské veřejnosti, třebaže důvody, proč tomu tak bylo/je, jsou různé.
Jaký bude další osud vévody a vévodkyně ze Sussexu, teprve uvidíme a není nejmenší důvod, proč bychom jim nepřáli to nejlepší. S britskou královskou rodinou budou mít ale nejspíš v budoucnosti společného stejně málo jako vévoda a vévodkyně z Windsoru v minulém století. Královské rodiny zkrátka zůstávají i v naší moderní době na výsluní, zatímco ti, kteří je – v dobrém či ve zlém – opouštějí, ztrácejí na lesku, jejž jim nedokáže v té správné míře dodat žádné médium a žádná, abychom byli moderní, sociální síť. Pokud ale Harry a Meghan opravdu chtějí žít „po svém“, nic jim v tom nebrání. Svým rozhovorem s Oprah Winfreyovou k tomu udělali další důležitý krok.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!