Pár postřehů o tom, co se na Ukrajině stalo za poslední, řekněme, měsíc – a co vyústilo v to, čeho jsme svědky v posledních dnech… Pro začátek si vzpomeňme na červenec a srpen a na prohlášení prezidenta Zelenského o „velké ofenzívě na jihu“. Mnozí to bagatelizovali. Vlastně nezáleží na tom, co si myslí „ostatní“ – ať už v Rusku, nebo mimo něj. V Rusku záleží jen na tom, co si myslí jeden člověk. A tím je Putin.
Za šest měsíců války se sice nenaučil vůbec nic o vojenské strategii a taktice (ostatně proč by měl mafiánský boss jako Putin začít ustupovat svým neschopným podřízeným, jako je Šojgu nebo Gerasimov…?), ale jednu lekci, která je pro něj obzvlášť důležitá, si Putin přece jen odnesl. Naučil se brát Zelenského vážně. Jeho oznámení o ofenzivě tedy vzal velmi vážně: byla to hrozba pro jeho záměr spustit „referendum“ pro anšlus chersonské oblasti k Rusku.
Vůdcův hlavní stan
Je to důležité i proto, že je od května dobře známo, že Putin v této válce řídí VSRF [ozbrojené síly Ruské federace]. Celou dobu ignoruje normální řetězec velení: ignoruje ministerstvo obrany (Šojgu a spol.), ignoruje generální štáb (Gerasimova a spol.) a vydává rozkazy přímo velitelům „polních armád“ VSRF (různých vševojskových armád a sborů).
Putin je bývalý příslušník KGB, ale nemá žádné formální vojenské vzdělání. Nicméně z jeho chování (na veřejnosti) v posledních více než 20 letech vyplývá, že si dává záležet na tom, aby se v ruské veřejnosti prezentoval jako „velký vojenský stratég a velitel“.
Právě tato kombinace – Putinovy vlastní iluze o velikosti a jeho nedostatečné vojenské vzdělání – vede k tomu, že doktríny, strategie a taktika VSRF jsou „vyhazovány z okna“, a to každý den od 24. února 2022.
Místo aby ukrajinskou obranu „naklepal“, Putin nařídil útok z vrtulníků na centrum Kyjeva. Ten skončil rozstřílením několika výsadkových jednotek. Když to nepomohlo, nařídil pozemní útok na Kyjev a Charkov. Se stejným výsledkem. Od té doby nařizuje jeden útok na silně opevněné ukrajinské vesnice a města za druhým… s nevyhnutelnými následky. Protože VSRF byly navrženy pro rychlý mechanizovaný postup, ale po otevřeném terénu kolem městských oblastí, ne pro útoky na silně opevněné oblasti. Mezitím to jde tak daleko, že VSRF v poslední době soustřeďovaly dvě až čtyři dělostřelecké brigády, aby rozmlátily silně opevněný sektor o rozměrech 200 krát 500 metrů – aby umožnily své pěchotě postupovat. Až k další vesnici…
Z ruského pohledu je to vlastně naprosto šílené. Tím spíš, že nešlo o nic jiného než o použití stejného nástroje jako v posledních třech čtyřech měsících (a pak ještě jednoho v rozporu s doktrínou VSRF), ale přesto očekávali, že dosáhnou jiného výsledku…
Proto se ukrajinští vojáci na frontě nepřestávají divit chování ruských sil a často dochází k závěru: „Ještě že jsou takoví blbci“.
Sečteno a podtrženo: ruská armáda nemůže být úspěšná, ať dělá, co dělá. Vlastně za daných okolností pochybuji, že by byla úspěšná i americká nebo izraelská armáda, kdyby dostaly stejný úkol a velel jim Putin: žádná armáda nemůže být úspěšná, pokud neustále operuje proti své doktríně, strategii, vybavení a výcviku.
A teď si k tomu přidejte endemickou korupci v rámci VSRF (která se ještě zhoršila zejména od doby, kdy Putin jmenoval Šojgua – a to na naléhání zevnitř VSRF), zvažte endemickou korupci v ruském zbrojním sektoru a nezapomeňte na Putinovu praxi jmenování svých oblíbenců do nejvyšších velitelských pozic.
Moc území, málo vojáků…
To je strategická úroveň. Nyní se podívejme na operační úroveň.
V srpnu Putin poslal do chersonské oblasti velké posily. Teď si nevzpomínám, kolik to bylo? Deset až dvacet praporních úkolových uskupení? Většinou z VDV [paradesantní jednotky]. Tak masivní posílení vyžadovalo rozebrání velkých sektorů „frontové linie“ (ve skutečnosti „linie opevněných opěrných bodů“) jinde. VDV pravděpodobně nikde nedržela „frontovou linii“. Výsadkáři byli vždy v záloze, 20-70 km za ní. Tentokrát byla tato záloha daleko.
Putin zřejmě pokládal za dostatečné, aby linii drželi separatisté a pár jednotek Rosgvardije/SOBR a atd., přinejmenším dokud to separatistům podporovaným dělostřelectvem VSRF umožňovalo „pokračovat“ v postupu na různých místech podél linie kontaktu. Zřejmě tak udržoval iniciativu, držel ukrajinskou armádu na uzdě…
V Chersonu dostali parašutisté z VDV za úkol zajistit dobytí a referendum. Oblast, kterou měli bránit, byla ve skutečnosti na dostupné síly moc velká, ale víc toho neměli. Uplynul srpen a podceňování Ukrajiny nabíralo na síle… tím spíše, že Moskva pak demonstrativně oznámila vyslání onoho III. armádního sboru na Ukrajinu – aby získala čas, než tento posílí frontové linie.
Jenže Ukrajinci nečekali. A zaútočili.
První reakce – v Rusku i na Západě – byla: neúspěch. Proč? Protože proražení opevněné frontové linie má za následek ztráty. Jsou smutné, tragické, ale nevyhnutelné. Mezitím, po pečlivém průzkumu, jehož výsledkem byl závěr, že je velká část jihovýchodní charkovské oblasti jen slabě chráněna, Ukrajinci zaútočili i na jihovýchod od Charkova.
Takže jak jsme na tom?
Cherson: Rusům se podařilo vytvořit novou frontovou linii, 10-15 km jižně od té původní; Ukrajinci na ní útočí.
Střed, Ukrajinci prorazili další ruskou frontovou linii (plánovaným středem bylo Čkalovo) dříve, než ji Rusové stihli vytvořit;
Jih, Ukrajinci obsadili střed ruské frontové linie; Rusům se je stále daří držet.
Charkov:
Na rozdíl od Chersonu, kde jsou mnohé jednotky ukrajinské armády relativně nové a nevyzkoušené, jsou jednotky zapojené do této operace (většinou) velmi zkušené (viz: 3. tanková brigáda, ale zejména 92. mechanizovaná brigáda). Prorazili řídce obsazenou ruskou obrannou linii u Verbivky, pak neztráceli čas zajištěním Balakleje, ale obešli ji a táhli na sever a východ. Pak obešli Jakovenkove a obešli Volchiv Jar. Následné jednotky překonaly slabé praporní taktické uskupení VDV, protože ta se stále snažila zorganizovat obranu Volchiv Jaru (začišťování stále pokračuje). Nakonec vedoucí ukrajinská jednotka, podporovaná novým útokem ze západu po silnici P07, obešla Ševčenkove a dostala se do Huršivky. To je 12 km západně od Kupjansku.
Dále na jih netušíme, po které trase, ale podle šeptandy dnes ukrajinská armáda dosáhla Synychy a Senkove na řece Oskol; a na jihu jsou zprávy nejen o bojích v Savyncích, ale i na přístupech k Izjumu.
Jak je tak rychlý pokrok vlastně možný?
Protože kromě toho slabého praporu VDV nebylo za ruskou frontovou linií vůbec nic. Žádná minová pole, žádná opevnění, žádné pevnůstky a žádné další ruské jednotky schopné zahájit protiútok. Pro srovnání: u Chersonu měla posílená VDV v týlu ještě několik záložních jednotek. Kdyby nic jiného, ukrajinský postup to zpomalilo na dost dlouhou dobu, aby se z Krymu a jižního Záporoží podařilo přivést alespoň 2-4 další praporní úkolová uskupení. V jihovýchodním Charkově, za frontovou linií drženou „dobrovolníky“ z LLR a DLR, neměli Rusové nic jiného než policii SOBR, velitelství, zásobovací sklady a jednotky protivzdušné obrany.
Takže to jsou logické důsledky toho, že Putin systematicky porušuje všechny ruské zákony vedení války a žene svou armádu do zkázy.
Vzhledem k tomu, že fundamenty toho všeho jsou dobře známé, nabízí se spíše otázka: proč se tomu vůbec někdo diví?
Záleží na logistice
Na závěr, a než se někdo zeptá na něco jako „kam až mohou Ukrajinci postoupit“, tak platí, že tak daleko, jak je jejich logistika schopna udržet zásobování předsunutých jednotek palivem a municí. Jistě, mohou použít něco z toho, co ukořistí za pochodu, ale dříve nebo později začnou vojáci přinejmenším usínat…
Stejné je to i na druhé straně: jak rychle dokážou Rusové dopravit dostatečné posily, munici a palivo do bodů, v nichž by mohli zpomalit, ba dokonce zastavit ukrajinský postup. Řekl bych: to bude trvat nejméně 2-3 dny.
Nepochybujte o tom, že k tomu dříve či později dojde. Děje se to vždycky.
Dovolte mi tedy všem připomenout: bohužel to není žádný „konec války“. Žádné konečné vítězství. Jen (velmi) pozitivní vývoj ve dvou epizodách této války. Zachovejte prosím chladnou hlavu.
Autor je rakouský analytik.
Přeložil Viktor Janiš
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!