Ústavní soud každoročně rozhodne desítky či stovky věcí (záleží na zvoleném kritériu), u nichž je efektivně stěžovateli upřena možnost podat námitku podjatosti.
Už je to dost let, co jsem skládal závěrečné státnice na právnické fakultě. Byla to náročná souborná zkouška a obcházel ji strašák rychlé smrti. Kterýkoliv zkoušející se mohl se zkoušeným rozloučit, a tím ukončit nejen zkoušku ze svého předmětu, ale celou státnici. Bum a nazdar. Zdá se mi, že něco jako systém rychlé smrti se v tichosti praktikuje i na Ústavním soudu.
Rozhodně nejsem proti svižnému soudnictví. Příliš pomalé soudní rozhodování je velkým nešvarem české justice. Mám ve svém portfoliu případ zahájený žalobou v roce 2013, který byl teprve v roce 2021 rozhodnut soudem prvního stupně a nyní se nachází na stadionu odvolacího řízení. Žalovaná strana prakticky deset let hospodaří na pozemcích, o nichž se můj klient snaží v řízení prokázat, že jí nepatří.
Pomalá spravedlnost je spravedlnost odmítnutá. Ale příliš rychlá spravedlnost může být také problém.
Překvapující čísla
Před nějakou dobou jsem podával stížnost k Ústavnímu soudu a k mému překvapení byla odmítnuta ani ne do týdne. Nepřekvapilo mě samotné odmítnutí (to byl přeci jen v roce 2021 osud 94 % ústavních stížností), ale rychlost rozhodnutí. Tak jsem si našel trochu času a začal pátrat, zda je to ojedinělý případ, nebo něco systémového.
Ústavní soud je naštěstí transparentní a jeho databáze Nalus umožňuje exportovat rozsáhlé datové soubory podle zadaných kritérií. Zaměřil jsem se na odmítací usnesení, která byla vydaná do 10 dnů po podání ústavní stížnosti. Umožňuje exportovat rozsáhlé datové soubory podle zadaných kritérií.
A vypadla mi následující čísla:1
Odbočka: není odmítnutí jako odmítnutí ani jako zamítnutí
Pro připomenutí: Zamítnutí ústavní stížnosti je výsledkem meritorního přezkumu. Zamítá se nálezem. Odmítá se usnesením. Odmítací usnesení může být vydáno z většího důvodu, jako jsou neodstraněné vady návrhu, podání po stanovené lhůtě, podání neoprávněným navrhovatelem, nepříslušnost Ústavního soudu k projednání věci nebo nepřípustnost návrhu. V těchto případech jde o určité překážky, které znemožňují, aby soud věc projednal.
A pak je tu ono kouzelné odmítnutí z důvodu, že návrh je zjevně neopodstatněný. O co v něm jde? Současný soudce Ústavního soudu Jan Filip uvádí: „V tomto případě se již nejedná o posouzení procesních podmínek, které Ústavnímu soudu umožňují či naopak brání rozhodnout ve věci samé. Jedná se o posouzení samotného merita věci, avšak zjednodušenou formou. Tím se mělo Ústavnímu soudu odlehčit při vyřizování návrhů, které po obsahové stránce nedosahují stupně, kdy by se dalo hovořit alespoň o nedůvodnosti.“2
Praxe hovoří také o kvazimeritorním rozhodnutí. Zde již jde zkrátka o víc než jednoduše posoudit, zda byla dodržena lhůta nebo je naplněna jiná z podmínek řízení. Je třeba, aby soud alespoň zhodnotil obsah podání ve vztahu k předmětu řízení, tedy seznámil se s jeho argumentací a zhodnotil ji z hlediska její ústavněprávní relevance. O odmítnutí pro zjevnou neopodstatněnost navíc nemůže rozhodnout sám soudce zpravodaj, ale je výsledkem jednomyslného hlasování všech tří členů senátu.
Zjevná neopodstatněnost expresně
Průměrná doba řízení, v němž je rozhodnuto odmítnutím pro zjevnou neopodstatněnost v období let 2006 – 2021 činila 157 dní, v minulém roce 2021 již jen 75 dní. Takže jde o podstatné zrychlení, které je těmito oficiálními čísly navíc zkresleno, protože vykazovaná období se překrývají.
Podívejme se, v kolika případech byla z tohoto důvodu odmítnuta ústavní stížnost za deset a méně dnů:3
I soudce Ústavního soudu může být podjatý
Pojďme se na projednání podívat hlediska stěžovatele. Jeho advokát podá ústavní stížnost. Hned další den mu soud pošle automaticky vygenerovaný akceptační dopis, kterým ho informuje o složení senátu, jemuž stížnost napadla, a o možnosti namítnout podjatost jeho členů.
Podjatost není ani na Ústavním soudu výjimkou. Disertační práce Dr. Nemeškalové Rosinové uvádí, že v období let 2013–2019 lze identifikovat vyloučení soudce Ústavního soudu z důvodu podjatosti pro osobní (blízký, přátelský) poměr ke stěžovateli v 17 případech, pro profesní (kolegiální, pracovní či ekonomický) poměr v 37 případech a pro negativní poměr v 18 případech.
Takže případy, kdy je soudce Ústavního soudu vyloučen z důvodu podjatosti zjevně existují. Soudci často navrhují své vyloučení sami, ale toto právo přísluší také stěžovateli. Nezaručuje mu ho pouze zákon o Ústavním soudu, ale samotný ústavní pořádek a Evropská úmluva o lidských právech. Podle Evropského soudu pro lidská práva je právo uplatnit námitku podjatosti nezbytné k zajištění práva na nestranný soud
Dejme tomu, že stěžovatel chce podjatost soudce namítnout. Dokdy tak může učinit?
Zatímco ve správním soudnictví je stanovena srozumitelná týdenní lhůta, zákon o Ústavním soudě poskytuje velkorysý prostor až do veřejného jednání ve věci. Takže času dost? Kdepak. Jakkoliv zní takové stanovení lhůty vůči stěžovateli vstřícně, ve skutečnosti neposkytuje záruku vůbec žádnou. Oficiální Ročenka Ústavního soudu za rok 2021 uvádí, že od roku 2013 (kdy došlo ke změně právní úpravy) do roku 2021 bylo ústní jednání nařízeno v pěti (!) případech, z toho v senátních věcech (a právě tam se projednávají ústavní stížnosti) pouze ve dvou případech. Za stejné období přitom napadlo Ústavnímu soudu 36.341 plenárních a senátních věcí dohromady.
Jinými slovy, pokud jde o lhůtu k uplatnění námitky podjatosti, zákon o Ústavním soudu nezaručuje vůbec nic.
Existuje proto jen jedna jediná dobrá rada: uplatnit námitku co nejdříve po doručení akceptačního dopisu
Jenže k doručení dojde až ve chvíli, kdy si akceptační dopis vyzvedne advokát z datové schránky. A ten ji rozhodně nemusí vybírat každý den. Může to být jeho vědomě přijatá strategie (např. výběr pouze v pondělí a ve středu), může být dokonce i na dovolené. Fikce doručení nastává až po deseti dnech nepřihlášení do schránky.
Ale i kdyby si advokát datovou schránku vybíral denně, k sepsání námitky podjatosti je nějaký minimální čas potřeba. Na projednání s klientem, obstarání relevantních tvrzení a vlastní sepis podání. Týdenní lhůta podle soudního řádu správního může být měřítkem toho, co lze považovat za přísný, ale spravedlivý přístup.
A tak se dostáváme k samotnému jádru sdělení: Ústavní soud každoročně rozhodne desítky či stovky věcí (záleží na zvoleném kritériu), u nichž je efektivně stěžovateli upřena možnost podat námitku podjatosti. To mi jako příliš dobrá zpráva nepřipadá.
Přitom potřeba vyhnout se situaci, kdy rozhoduje podjatý soudce, je na Ústavním soudu mimořádně důležitá.
Zatímco v běžném soudním řízení lze takovou vadu zhojit žalobou pro zmatečnost, rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná a ani zmatečností chyby nelze nijak napravit.
Co s tím?
Řešení přitom může být docela jednoduché. Například je možné změnit praxi a s odmítnutím chvíli vyčkat a poskytnout alespoň minimální prostor pro uplatnění námitky podjatosti. Anebo novelizovat ustanovení zákona o Ústavním soudu podle vzoru soudního řádu správního a stanovit pevnou týdenní lhůtu.
Případně je možné natvrdo stanovit, že podjatost je třeba namítat v samotné ústavní stížnosti. Může to znít překvapivě, ale soudců Ústavního soudu je jen patnáct, takže stěžovatelé by mohli již v ústavní stížnosti preventivně uvádět důvody podjatosti všech soudců, o nichž mají za to, že jsou vyloučeni. Zní to trochu bláznivě, ale může to být funkční, a navíc tuto možnost zmiňuje sám velký Evropský soud pro lidská práva.
1 Zdroj: druhý a čtvrtý sloupec vlastní analýza dat z databáze Nalus, třetí sloupec Ročenka Ústavního soudu za rok 2021
2 FILIP, Jan. § 43 [Odmítnutí návrhu]. In: FILIP, Jan, HOLLÄNDER, Pavel, ŠIMÍČEK, Vojtěch. Zákon o Ústavním soudu. 2. vydání. Praha: CH Beck, 2007, s. 231.
3 Zdroj: vlastní analýza dat z databáze Nalus.
Převzato z autorova blogu Právo v dešti
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!