V dubnu tohoto roku se stal ve Velké Británii skandál, který zasáhl až do České republiky. Britský konzervativní filozof Roger Scruton byl během pouhých několika hodin, bez možnosti obhajoby, odvolán po zmanipulovaném rozhovoru pro levicový New Statesman z pozice vládního poradce pro architekturu a vláčen tiskem kvůli islamofobii, antisemitismu, sinofobii a homofobii. Nyní se dočkal satisfakce. Omluvil se mu jak New Statesman, tak ministr Brokenshire.
Připomeňme, že autor rozhovoru, zástupce šéfredaktora George Eaton, napsal jakýsi komentovaný rozhovor, kde použil pouze několik provokativně znějících výroků. Ty vzápětí vypustil na twitter se záměrně matoucími popisky, aby se následně vyfotil na instagram (fotku mezitím smazal, ale kopii najdete pod článkem), jak s lahví šampaňského oslavuje odvolání „pravicového rasisty a homofoba.“ I řada politiků konzervativní strany ale převzala tuto argumentaci. Asi proto, že od Scrutona v životě nic nepřečetli, jinak by jim muselo být jasné, že jde o nesmysl.
Scruton ovšem za totality jezdil na turistické vízum do Československa přednášet v bytových seminářích. Dokud nebyl vyhoštěn. Měl ohromný vliv na formování politického myšlení u pozdější polistopadové elity a i proto se na jeho obranu sešli bývalý politik Občanské demokratické aliance a ministr Pavel Bratinka, vědec Ivan Havel (bratr Václava Havla), bývalý český premiér a předseda Senátu Petr Pithart, filozof, politik ODA, bývalý senátor Daniel Kroupa a někdejší mluvčí Charty 77, poradce Václava Havla a ministr obrany a zahraničí Alexandr Vondra. Napsali otevřený dopis ministru bytové výstavby Spojeného království Jamesi Brokenshirovi. Bohužel bez odpovědi.
Díky neúnavné práci novináře Douglase Murrayho se ale podařilo získat nahrávku rozhovoru, která potvrdila to, co každý soudný člověk věděl od začátku – Sir Roger Scruton (kupodivu) není Hitler… Po několika měsících tedy New Statesman zveřejnil omluvu. Stejně tak i James Brokenshire.
Příběh by se mohl uzavřít. Kdyby… Kdyby se neukázalo, jak snadno je v hyperkorektní době možné „odstřelit“ člověka zjevně vymyšleným blábolem, jen když se tam objeví nějaká obzvláště odsouzeníhodná fobie (nejlépe islamofobie a homofobie). Byl jsem osobně u toho, když Petr Nečas odvolal Romana Jocha z postu poradce kvůli článku o Václavu Klausovi a kremlofilní bábě. Zavolal, zeptal se, zda to opravdu napsal, zda je tam opravdu to a to, a teprve poté ho odvolal. Brokenshire si neudělal ani těch pět minut na to vytočit Scrutonovo číslo. Bylo šokující, jak snadno i konzervativní politici naskočili na vlnu opovržení k Scrutonovi a přispěchali s ujištěními, že pro antisemitismus a islamofobii tu není místo atd. Bylo smutné sledovat, jak britský tisk skoro bez výjimky převzal verzi New Statesmanu, když by se každý soudný a vzdělaný člověk musel minimálně zamyslet, zda je možné, že by se zrovna Roger Scruton v jednom rozhovoru rozhodl odhalit v jednom balíku jako islamofob, antisemita, homofob a ještě nepřítel Číňanů. Jestli něco přispívá k erozi důvěry v tradiční média, je to takové chování (ne, že by snad tzv. alternativní média byla opravdu alternativou…). Výsledkem podobných nešťastných událostí bude to, že každý rozhovor bude jen sledem pečlivě vážených frází, protože právě si každý ověřil, že antisemitu lze udělat i z někoho, kdo obhajoval setrvání Sorosovy univerzity v Budapešti a nepřítele Číňanů z někoho, kdo varuje před režimním zotročováním obyčejných Číňanů.
Jedna kategorie lidí se s tím vyrovná. Lidé jako Donald Trump. Tedy politici s hroší kůží, kteří ale díky dovednému využívání sociálních sítí v podstatě ani žádná média nepotřebují. Levicová média si tak kopou vlastní hrob.
Tiskové prohlášení sira Rogera Scrutona k omluvě The New Statesman, 8. červenec 2019
Sir Roger Scruton: „Jsem potěšen, že moje stížnost vůči (časopisu) New Statesman byla vyřízena. Omluvili se za to, jak na twitteru dezinterpretovali moje interview, a uznali, že jejich článek v některých zásadních věcech nevyjadřoval přesně, co jsem řekl. Jsem potěšen, že slova, která jsem skutečně řekl, jsou nyní přístupná jak v jejich přepisu, tak i na audio nahrávce. Tato má zkušenost byla velice nepříjemná, v neposlední řadě kvůli tomu, s jakou rychlostí jiní v médiích i v politice spěchali mě odsoudit. Byl jsem obzvláště nepříjemně zaskočen chováním ministra, který mě vyhodil kvůli článku v NS, aniž by se mě zeptal, zda přesně vyjadřuje vše, co jsem řekl. Byl jsem rovněž nepříjemně ohromen výroky vycházejícími z Downing street 10, a skutečností, že Konzervativní strana se mě nijak kolektivně nezastala. Jsem vděčný (časopisu) New Statesman alespoň za to, že tyto bolestné události mě probudily uvědomit si skutečnou mravní krizi (Konzervativní) strany, k níž přese vše stále patřím.“
Ten pocit, když se vám podaří odvolat pravicového rasistu a homofoba Rogera Scrutona z pozice poradce konzervativní vlády.
P.S. Nebyl to první pokus odvolat Rogera Scrutona. O podobné situaci z konce loňského roku si můžete přečíst v češtině zde a zde.
Není teď ten pravý čas objednat si některé Scrutonovy knihy v češtině? Třeba zde: https://www.bpublish.cz/roger-scruton
Nebo si přečíst nějaké delší texty na stránkách Občanského institutu? Třeba zde, zde, zde, či zde a zde.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!