Nejsou tak známí, ale jsou důležitější než ti, kdo známí jsou. Šedé eminence kremelského aparátu. Alexej Gromov (na úvodní fotografii vlevo v obleku) má na starost kontrolu ruských médií a informačního prostoru, usměrňování a tvorbu obsahu, vytváření každodenních newsletterů pro Putina či výkon dozoru nad médii na okupovaných územích. Také umí česky, je nadšený houbař a holduje našim humorům.
Alexej Gromov byl svým okolím vždy oblíbený. Trochu nenápadný kolega, přátelský šéf. Jeho dědeček Vladimir provozoval v dobách carského režimu hračkářství a panenkářství a po nástupu bolševiků strávil nějaký čas ve vězení za protibolševickou agitaci.
Česká stopa
Vladimirův syn Alexej otcovu zálibu v panenkách nezdědil, zajímala ho především technika. Stal se inženýrem, v 60. letech vedl radioelektronický závod Exiton a později zastával vysokou funkci na ministerstvu průmyslu. Měl syna, kterého pojmenoval také Alexej, a právě on je hrdinou našeho příběhu. Díky otcově práci vyrůstal Alexej v docela blahobytných poměrech.
Ačkoliv si mohl hrát s největšími technickými vymoženostmi své doby, Alexeje Alexejeviče to nenadchlo. Měl rád historii, kterou šel po maturitě studovat na univerzitu.
Hlavním objektem jeho akademického zájmu byly dějiny jiných slovanských národů, konkrétně jižní a západní větve Slovanů zahrnující mimo jiné Čechy a Slováky. Ve volném čase hrál fotbal a spolužáci ho měli rádi pro jeho milou a nekonfliktní povahu. Svou manželku Annu potkal na studentské brigádě, brzy se s ní oženil a narodili se jim synové Alexej a Danila.
Během studia se naučil česky a po absolutoriu v roce 1982 se namísto do akademické sféry vydal do světa diplomacie. Jako zaměstnanec sovětského ministerstva zahraničí se téměř okamžitě vypravil do tehdejšího Československa, kde nejprve tři roky působil jako tajemník na konzulátu v Karlových Varech. V roce 1985 povýšil na atašé na sovětském velvyslanectví v Praze.
V Praze se seznámil s Vladimirem Putinem, toho času v Drážďanech, který do Československa přinejmenším několikrát cestoval z důvodů osobních i pracovních.
Roku 1988 se Alexej Gromov vrátil do Moskvy, kde pokračoval v administrativním aparátu ministerstva zahraničí SSSR. Změna politického režimu pro něj jako kariérního diplomata nic neznamenala. Nějaké názory, měl-li je vůbec, nedával nikdy najevo.
Do roku 1992 pracoval na ministerstvu v Moskvě, pak se vypravil do Bratislavy, kde ještě v rámci společného státu Čechů a Slováků působil jako konzul. Po rozpadu Československa povýšil z konzula na radu a do roku 1996 pracoval na nyní již ruském velvyslanectví v Bratislavě.
Dohromady v Československu strávil deset let, kdy se zdokonalil v jazycích, a před rokem 2014 se do Česka vracel prý i několikrát ročně. Kontakt s jazyky a prostředím si udržuje dodnes.
Cesta do Kremlu
V roce 1996 se Gromovův šéf, tehdejší ruský velvyslanec v Bratislavě Sergej Jastržembskij, stal tiskovým tajemníkem prezidenta Borise Jelcina.
Gromova měl rád a chtěl s ním spolupracovat dál, proto se z něj pokusil udělat svého poradce. Sám Gromov o to údajně příliš nestál, ale za několik týdnů později mu zavolali z ministerstva zahraničí a oznámili mu, že už je přijat na místo vedoucího kremelské tiskové služby.
Personální zmatky byly nedílnou součástí Jelcinových vlád. I proto možná Jastržembskému už za pár měsíců došla trpělivost a dezertoval do týmu Jurije Lužkova, z nějž se rýsoval Jelcinův rival. Ale tam už ho Gromov nenásledoval. Svému známému řekl, že je týmový hráč.
Pro Gromova to bylo zpočátku těžké. Jeho nová práce byla velmi dynamická a znamenala spoustu kontaktů s lidmi, především se zástupci médií. Jelena Tregubovová, která tehdy pro ruská média pokrývala Kreml, vzpomíná na Gromova jako na skromného člověka, který se ke každému choval dobře a nikdy neprojevoval vlastní názor na politické otázky.
S nástupem Putina se Gromov začal chovat méně jako tiskový tajemník a více jako ochranka, odháněl novináře od prezidenta a zakazoval reportérům klást otázky. Tento přístup po něm nepochybně vyžadoval sám prezident, který si už během práce na petrohradské radnici zvykl být k novinářům odměřený – a chránit před nimi svého šéfa, starostu Anatolije Sobčaka, jehož bonvivánský životní styl v době hubených 90. let vzbuzoval otázky i kritiku.
Putin už na počátku svého prezidentství odstavil od moci ty oligarchy, u nichž vnímal sklony k neposlušnosti. Zejména je připravil o jejich média: Vladimir Gusinskij přišel o televizi NTV a Boris Berezovskij o ORT. Tento proces zahrnoval jak trestní řízení, tak zatýkání; Gusinskij a Berezovskij byli nuceni opustit Rusko. Jako první byla postižena televize NTV, která byla kritická vůči vládě a často vysílala útoky na Putina a jeho politiku. Zejména satirický pořad „Kukly“ (Loutky) zobrazoval Putina jako trpaslíka, který si neustále připisuje zásluhy za práci jiných.
Během volební kampaně v letech 1999–2000 se navíc televize NTV i další Gusinského stanice v rámci svého konfliktu s Jelcinem otevřeně postavily na stranu Putinových konkurentů, což vedlo Kreml k tomu, že oligarchu začal považoval svého osobního protivníka.
Gromov se novým poměrům rychle přizpůsobil. Když jednal se zástupci redakce NTV, působil vstřícně a uklidňoval je, ovšem jeho sliby přišly vesměs vniveč. Než se veřejnost nadála, měly televize nové majitele. Proces programové změny byl pak pozvolnější:
NTV – v roce 2001 převzal kanál Gazprom. Několik let si udržoval relativní nezávislost, ale v roce 2004 byly zrušeny nejnevěrnější programy a jejich autoři kanál opustili;
ORT (nyní První kanál) – v roce 2001 byl Boris Berezovskij nucen prodat svůj podíl v ORT loajálnějšímu Romanu Abramovičovi. Ten později převedl část svého podílu na zcela loajálního Jurije Kovalčuka. A Gromov byl po Berezovského odchodu nějakou dobu členem správní rady;
TV6 a TVS – někteří novináři NTV přešli sem, kanály byly postupně uzavřeny v letech 2002 a 2003;
REN – kanál vytvořený Irenou a Dmitrijem Lesněvskými se v roce 2008 stal také součástí stále se rozrůstající Kovalčukovy společnosti National Media Group;
„Dožď“ – kabelové vysílání kanálu bylo zastaveno v roce 2014.
Zpočátku celý proces řídil Putinův ministr pro tisk Michail Lesin, s nímž se Gromov postupně sblížil. Lesin později založil společnost, která ovládala trh s reklamou, a s Gromovem tak mohli kooperovat na přidělování reklamy loajálním médiím. Krátce před svou smrtí v roce 2015 upadl Lesin v Rusku v nemilost, ale Gromovovu pozici to již neovlivnilo – od roku 2008 byl zástupcem šéfa prezidentské administrativy a pánem celé televize. Lesin mezitím odešel do Spojených států, kde zemřel za podezřelých okolností po úderu tupým předmětem do hlavy.
Dohlížitel
Alexej Gromov nerad někomu svěřuje důležitou práci – je zvyklý si všechno dělat sám. Před několika lety se jedna z televizních osobností rozhodla natočit dokumentární film, ale nemohla na něj sehnat prostředky a v zoufalství zavolala Gromovovi.
K její vlastnímu překvapení ji Gromov přijal a přímo před ní začal obvolávat úředníky a žádat je, aby na film našli peníze z rozpočtu. Na překvapený dotaz, proč tuto práci nezadá svým podřízeným, Gromov odvětil, že co si neudělá sám, tomu příliš nedůvěřuje.
Podobně to má Gromov s celou televizí. Když má připomínky, volá v reálném čase sám a nikdo si ho nedovolí odmítnout. Většinou ale není třeba volat: šéfové televizních kanálů se na týdenních poradách v Gromovově kanceláři dozvídají, o čem by se mělo a nemělo informovat.
Tradice instruování médií nezačala s Putinem a Gromovem. Už za Jelcina byli šéfové hlavních televizních kanálů zváni na kremelské „mediálně-politické plánování“ – šéf prezidentské administrativy jim tam sděloval plány prezidenta v příštích dnech.
V prvních letech Putinovy vlády vedl tyto schůzky šéf administrativy Alexandr Vološin. S jeho odchodem na konci roku 2003 došlo k rozdělení na politické a mediální plánování – politické vedl Vladislav Surkov, kurátor vnitřní politiky, a schůzky s šéfy televizních kanálů převzali Lesin a Gromov. Po roce 2008 už instruoval zástupce státních i soukromých médií pouze Gromov.
Gromov prostřednictvím schůzek řídí nejen televizní kanály, ale také tiskové služby. Do jeho kanceláře přicházejí pracovníci tiskových služeb prezidenta, vlády a parlamentu. Důležitými účastníky jsou i někteří úředníci a mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharovová.
Gromov s nimi probírá prezidentův program na příští týden a může dávat přímé pokyny, jak o událostech informovat a co by se mělo ukázat nebo říci v reportážích. „A tohle můžete ignorovat,“ což je podle jednoho z účastníků věta, kterou se zpráva vetuje.
Jednou za čtvrt roku Gromov svolává i tiskové tajemníky bezpečnostních agentur. V běžném provozu je má na starost Alexandr Smirnov, vedoucí Gromovova oddělení pro styk s veřejností.
Kromě kanálů a agentur dohlíží Gromov také na největší noviny. To je dáno jeho poměrně úzkými vztahy s majitelem listu Kommersant Ališerem Usmanovem.
Mezi další Gromovovy lidi v tisku patřil ředitel a šéfredaktor listu Komsomolskaja pravda Vladimir Sungorkin a ředitel rozvoje zpravodajského portálj RBC Alexej Abakumov.
„Jeho hlavní předností je, že ví lépe než kdokoli jiný, v jakou chvíli a v jaké formě podat prezidentovi o někom špatné informace,“ říká podnikatel blízký Kremlu.
Gromovova hněvu se obávají i miliardáři, kteří vlastní ruská soukromá média. Jeden z nich dostal před několika lety z Kremlu podivný dopis. Na listu papíru s otiskem prezidentské administrativy byl okopírován článek kremelského zpravodaje, který dělal reportáž na jedné z Putinových akcí.
Text byl hojně počmáraný rozhořčenými rukopisnými poznámkami. Byly to Gromovovy poznámky: článek se mu nelíbil a nechtěl, aby novinář pokračoval v pokrývání prezidentovy práce.
Právě za Gromova začali být novináři za negativní články o Putinovi suspendováni z dalšího pokrývání prezidentových akcí, doslova jim bylo zamezeno v „přístupu k tělu“, načež byli nuceni sledovat mnohé události jen prostřednictvím videopřenosů.
Jednou někdo nalepil na dveře jejich kanceláře leták s nápisem „Oddělení ministerstva propagandy“. Gromov a spol. ocenili smysl pro humor a nikdo leták nesundal.
Sběratel
Po svém dědečkovi podědil Gromov sběratelské sklony. Nesbíral panenky, ale zahradní trpaslíky a historické mince. Zatímco sádrové figurky nikoho příliš nevzrušovaly, mince se postupně staly pro Gromova pověstnými. Hodně jich měl už jako student na univerzitě. Sbírku mu v té době pomáhal zvětšovat hlavně jeho bratr námořník, který mu přivážel mince ze svých cest.
Postupně se Gromov začal orientovat na sběr mincí z dob ruského impéria. Mince jsou stále běžným typem daru pro Gromova, dostává je i od lidí z médií. Nejdříve je však třeba se zeptat Gromovových podřízených, o jakou minci má jejich šéf zájem, a jestli ji už náhodou nevlastní.
Nadšení pro techniku po svém otci naopak Alexej Gromov nezdědil. Nejradši má tlačítkový telefon, který je také z bezpečnostního hlediska hůře napadnutelný. Stejnou zvláštnost má i sám prezident – Putin si s novými technologiemi příliš nerozumí. Internet používá Putin málokdy, byť ho má pochopitelně k dispozici, a o tom, co se děje, se dozvídá mimo jiné ze zpravodajských relací. Za přípravu tohoto každodenního dokumentu, kterému Kreml říká „digest“, je opět zodpovědný útvar podřízený Gromovovi.
Gromov zastává svou současnou funkci už téměř 16 let a v prezidentské administrativě pracuje skoro 28 let – déle než všichni jeho kolegové. I proto má Gromov nebývalá privilegia: je jedním z mála, kdo může prezidenta navštívit téměř kdykoli. Gromov je obecně hlavě státu nablízku častěji než ostatní spolupracovníci, jelikož musí Putina doprovázet téměř na všech cestách.
Putin je obecně loajální k lidem, kteří jsou loajální k němu. Stále má své přátele z dětství, z bojových umění, z vysoké školy, z KGB a 90. let v Petrohradě. Naopak si těžko pustí k tělu někoho mimo ně. Gromova postupně akceptoval do svého užšího kruhu a docela si ho oblíbil.
Jako historik s „úchylkou“ na mince z dob Petra Velikého mu Gromov musel přijít sympatický. Po nějaké době si začali být dokonce podobní a kopírovat navzájem svá gesta, byť Gromov je vyšší a má statnou postavu. Že na fotografiích vypadají podobně, vnímal Gromov jako poctu.
Gromovem vytvořená vertikála moci nad médii je navíc funkční, Gromov pracovitý a pečlivý, tak proč nepřihmouřit oko nad tím, že holduje podílnictví?
Korupčník
Začali už s později odvrženým Lesinem. Lesin zajišťoval obchod s reklamou a Gromov mu k tomu z prezidentské kanceláře zasílal pokyny. Všechno fungovalo, ale podle zlých jazyků brali oba dva provize za přidělení větší porce reklamy konkrétním médiím.
Jedním z nejbližších spolupracovníků Gromova byl Michail Brjuchanov. Studovali spolu historii, sdíleli zálibu v mincích, a proto není divu, že si ho Gromov vytáhl do tiskové služby.
Při práci s tiskem byli Gromov a Brjuchanov zodpovědní za cesty skupiny kremelských novinářů s prezidentem. Cesty se musejí organizovat – novináře přivítat na letišti, vozit na akce, ubytovat v hotelech a krmit. Dodavatelem Kremlu pro organizaci těchto cest je společnost ZAO Mosco.
Společnost nezaložil nikdo jiný než Brjuchanov a je také jejím spolumajitelem. Dotazovaní v několika redakcích, které vysílají novináře na lety s prezidentem, potvrdili, že jakmile tisková služba pozve novináře na cestu, okamžitě dostanou od Mosca odhad nákladů.
Ceny mohou být zarážející – před několika lety v Paříži společnost rezervovala každému novináři pokoj za 400 eur za noc a v Brazílii si jen za cestu autobusem účtovala asi 800 dolarů.
Dokonce i v Soči stála relativně krátká cesta mezi prezidentskou rezidencí a letištěm 4 000 rublů na osobu společným autobusem.
Nebylo jasné, kolik z těchto peněz si Mosco bere pro sebe, ale redaktoři opakovaně zjišťovali, že lze objednat hotely stejné kvality za podstatně méně peněz.
Brjuchanov by jako státní úředník správně vůbec neměl podíl ve společnosti vlastnit, ale podle svých slov neporušuje zákon, neboť podíl převedl na své společníky v rámci svěřenecké správy.
V roce 2016 přišel do Jaroslavle nový gubernátor Dmitrij Mironov. Byl to bývalý Putinův ochrankář a měl problémy velku odpovídající jeho bývalému zaměstnání – nebyl vůbec schopen mluvit na veřejnosti a dokonce se ani usmívat na lidi. Do regionu však nepřijel sám – doprovázeli ho najatí marketingoví poradci ze společnosti „Ima“, která měla pečovat o jeho image a volební kampaň. Podle jaroslavlských úředníků jim to bylo vysvětleno tak, že Ima má blízko ke Gromovovi a rozhodnutí, že tato právě tato firma bude s gubernátorem spolupracovat, učinil právě on.
Podobně firma spolupracovala na Gromovův pokyn i s dalším vyděšeným bývalým bezpečákem – šéfem Tulské oblasti Alexejem Ďuminem. Ten sice kdysi zachránil Putina na horách před medvědem, ale s komunikací k lidem potřeboval poradit od profesionálů.
Společnost měla mít také zakázky na volby šéfů Primorské a Kemerovské oblasti – ty byly pro Kreml důležité a Gromov často volal úřadujícím šéfům a staral se o jejich pozitivní pokrytí v médiích.
Ale člověk tak blízký Putinovi nemusí korupční příležitosti vyhledávat.
Nejbohatší lidé Ruska se na něj obracejí sami a slibují „vděčnost“ za to, že se přimluví.
Milionář
Alexej Gromov a jeho rodina mají zvlášť blízký vztah se dvěma miliardáři, Olegem Děripaskou a Romanem Abramovičem. Děripaska vede bouřlivý sexuální život, pročež se Gromov již několikrát přimluvil v médiích, aby se o jeho skandálech tohoto typu moc nepsalo.
S Děripaskou se přátelí i Gromovova manželka Anna. Provozují spolu Osvětovou společnost Velkoknížete Sergeje Alexandroviče (syn cara Alexandra II. zavražděný atentátníkem), kde se věnují mimo jiné renovaci či stavbě nových kostelů a obecně zachovávání a šíření monarchistických a pravoslavných tradic. Jeden z jejich kostelů poctil návštěvou i sám Putin.
Děripaska a Abramovič dostali „do péče“ pochopitelně i Gromovova staršího syna, rovněž Alexeje. Postupně se tak čerstvý absolvent MGIMO stal společníkem v miliardových firmách z různých oblastí, obvykle spolu s Abramovičem či jeho obchodními partnery. Abramovič ho rovněž obdaroval elektromobilem od Tesly, kterým si mladý Gromov rozšířil svůj autopark.
Mladší syn Danila pracuje v mediální branži pro společnosti manželů Simonjanových. Gromov má se šéfkou Russia Today vřelý vztah. Televizi ostatně v roce 2005 vytvořil, ještě spolu s Lesinem, a právě Simonjanovou prosadil do jejího čela. Přátelí se i s jejím manželem, režisérem Tigranem Keosajanem, nebo s její mladší sestrou Alisou. Alisa Simonjanová podniká v oblasti PR a právě jejím firmám dohazuje Gromov zakázky. Filmům jejího manžela zase zařizuje státní dotace.
Výsledkem těchto i dalších aktivit je Gromov velmi bohatý. Jako správný čechofil miluje sbírání hub, a možná proto má obrovské venkovské sílo nedaleko Putinovy rezidence. Dům o rozloze 961 metrů čtverečních stojí na pozemku o rozloze téměř 3000 metrů čtverečních. Podobný pozemek s domem se v této lokalitě prodává za 13 milionů dolarů. V centru Moskvy má Gromov celé patro o velikosti 500 metrů čtverečních, jehož cena se pohybuje kolem 2,2 milionů dolarů.
Značné movité i nemovité majetky nashromáždila i Gromovova manželka, oba synové nebo tchyně. Není zřejmé, kde na ně vzali, neboť neodpovídají jejich deklarovaným příjmům.
Válka v jeho životě zase tolik nezměnila. Alexej Gromov byl už v dubnu 2021 zařazen na americký sankční seznam s odůvodněním, že „řídí kremelský mediální aparát s cílem vyostřit napětí ve Spojených státech a zdiskreditovat prezidentské volby 2020“. Od 14. března 2020 je také pod sankcemi všech zemí EU, protože je zodpovědný za „vedení ruských médií k příznivému postoji vůči separatistům na Ukrajině a anexi Krymu, což vede k destabilizaci Ukrajiny“.
______________________
Alexej Gromov v datech
Datum a místo narození: 31. května 1960 v Zagorsku (dnes Sergijev Posad)
Národnost: Ruská
Vzdělání: Historie na Lomonosově univerzitě (katedra dějin jižních a západních Slovanů)
Jazyky: Angličtina, čeština, slovenština
Rodina: Manželka Anna, synové Alexej a Danila
Zaměstnavatel: Ministerstvo zahraničí (1982–1996)
Prezidentská administrativa (od r. 1996)
Pracovní zařazení:
1. zástupce vedoucího kanceláře prezidenta Ruské federace (od r. 2012)
Hodnost: Činný státní rada Ruské federace 1. stupně
Politická příslušnost: Nestraník
Zdroje: TheIns.ru, Proekt.media, ru.wikipedia.org, kremlin.ru
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
