Fakultní senát Národohospodářské fakulty VŠE se zastal děkana Miroslava Ševčíka. Podle senátu nejsou důvody možného Ševčíkova odvolání, uváděné rektorem VŠE, zatím dostatečné. A za Ševčíkem stojí s odkazem na svobodu slova a politického vyjadřování i někteří politici. Přitom o politiku a právo na svobodný projev vůbec nejde. Jde jenom o to, aby se Ševčík jako vysokoškolský učitel nechoval jako hulvát. Nic víc, nic míň. Pokud to nedokáže, měl by si najít jiné povolání.
Kauzu Miroslava Ševčíka, který se zúčastnil, podle svých slov zcela náhodou, 11. března protivládní demonstrace na Václavském náměstí, zneužívají někteří lidé ke zpochybňování akademických a osobnostních svobod v Česku. Podle nich je důležité, jaký je Ševčík učitel a děkan, a pokud splňuje profesní nároky, nikdo ho nemůže nutit k odchodu ze školy za to, jaké má politické a jiné názory.
V tom mají Ševčíkovi zastánci nepochybně pravdu. I kdyby nebyl Ševčík příznivcem Trikolóry, ale třeba dnešních komunistů, ČSSD, ODS nebo kohokoliv jiného, pokud jeho deklarované postoje nejsou v rozporu se zákonem, ani profese učitele by mu v jejich prezentaci neměla nijak bránit.
Zcela jinou otázkou ale zůstává, jakou formou děkan své názory prezentuje. Připomeňme jen některé dokola omílané výroky pana děkana na demonstracích či mediálních vystoupeních z poslední doby.
Třetího září vystoupil Ševčík na demonstraci, pořádané Ladislavem Vrábelem, přičemž prohlásil, že Petr Fiala je „hňup“ a „probruselský lokaj“. Zároveň řekl, že český premiér „musel jako malý smrad poslouchat výblitky člena Evropského parlamentu Guye Verhofstadta“, přitom „kdyby měl koule, tak by mu dal alespoň slovně po hubě za jeho nehorázné řeči“.
V rozhovoru pro kanál XTV pak například uvedl: „Já nevím, jestli jste viděl to video, jak ten chudák Fiala sedí tamhle v Evropském parlamentu a jak mu umývá hlavu ten špinavec (liberální europoslanec Guy) Verhofstadt. A on tam seděl jak malé smrádě.“
Ve stejném pořadu o ministryni obrany a jejím americkém protějšku Lloydu Austinovi: „Ale paní Černochová… Ta se chce ukázat tady s tím šuldou, co nám přijede prodávat úplně zbytečné F-35.“
Teatrální děkan
Takových a podobných výroků, prokládaných sprostými slovy a urážkami, najdeme u děkana Ševčíka mnoho, nemá cenu je opakovat pořád dokola. Možná, že u části Ševčíkova publika vzbuzuje taková rétorika nadšení, jak je pan děkan vtipný, on sám si roli „mistra politické satiry“ zvláštního druhu evidentně užívá.
Jenže Ševčík je nejen děkan fakulty, ale také vysokoškolský učitel. A ať chceme nebo nechceme, ať už si myslíme o Ševčíkových výrocích cokoliv, na učitele přece jen klade společnost určité nároky, týkající se elementárních základů slušného vystupování. Jinak to ani nejde.
Učitel, a to není žádný idealizovaný příklad, by měl pokud možno své názory prezentovat kultivovanou formou. Má to svůj důvod. Kultivovaný projev vyžaduje určité úsilí a erudici, které se u pedagogů předpokládají. A je v zájmu společnosti, aby byli učitelé příkladem toho, že lze o politice a společnosti diskutovat kultivovaně.
Pokud připustíme, že škola je nejen vzdělávací, ale také výchovná instituce, pak si asi jen těžko dovedeme představit, že by se jako Ševčík choval třeba ředitel policejní akademie, gymnázia nebo základní školy. A to třeba právě takové, do které chodí děti (či dítě) Ševčíkovy podporovatelky a předsedkyně Trikolóry Zuzany Majerové.
Majerová sice srdnatě hájí Ševčíkovo právo na názor, asi by se ale divila, kdyby učitel jejího dítěte chodil na demonstrace Milionu chvilek (třeba) a prohlašoval, že „Trikolóra je partaj té brýlaté šudly, která leze do zadku Putinovi a přitom se fotí s fašounama“. Pohladila by Majerová svého potomka a vysvětlila mu, že musíme respektovat právo pana učitele na vyjádření? Nebo by běžela se stížností na školský úřad?
Moc se omlouvám paní Zuzaně Majerové za použití takových zavádějících, nevhodných a vulgárních výrazů (zvlášť vůči dámě), jen jsem chtěl dokumentovat způsob vyjadřování docenta Ševčíka. Přesně tak se Ševčík vyjadřuje. A Zuzana Majerová tomu tleská a hájí svobodu slova u akademického funkcionáře. Byla by stejně tak nadšená, kdyby se jiný ředitel školy nebo učitel jejích dětí vyjadřoval stejně expresivně o Trikolóře a její předsedkyni?
Svoboda hulvátství
Nebo takový Tomio Okamura, další Ševčíkův obhájce. Tleskal by tomu, kdyby učitel jeho dítěte chodil demonstrovat vůči politice „japonského prospěcháře, který si udělal živnost z rasismu a xenofobie“? Podepsal by pak Okamura petici, žádající, aby učitel, který se takto vyjadřuje na veřejnosti, i nadále učil jeho syna?
Někteří Ševčíkovi zastánci se ohánějí akademickými svobodami a útoky na Ševčíka označují za útok na základní svobody, které jsme si vybojovali při sametové revoluci. Nepamatuji si, že by k těm akademickým a osobnostním svobodám, za které se kdysi cinkalo klíči na náměstích, patřilo právo akademiků nazývat premiéra smradem a lokajem, kterému umývá hlavu kdejaký špinavec. Fakt si nevybavuji, že by někdo před 30 lety toužil po svobodě hulvátství.
Navíc Ševčíkovi na rozdíl od doby, kdy byl sám členem KSČ, nehrozí vězení a zákaz vykonávat profesi, kterou vystudoval. Post děkana by měl opustit nikoliv kvůli svým politickým a jiným názorům, ale prostě a jen proto, že se chová jako narcistní hulvát. S jeho politickými a jinými názory to nemá vůbec nic společného, jen se to tak Ševčík a jeho příznivci snaží prezentovat.
Akademická sféra se dnes těší nebývalé svobodě a nezávislosti. A je to dobře. Důkazem zůstává mimochodem právě to, jak nesmírně těžké a možná i nemožné je odvolat z akademické funkce někoho, kdo se vyjadřuje a chová jako Ševčík. Pokud ale někdo dnes podepisuje petice „nechte Ševčíka učit“, pak by si měl opravdu dobře rozmyslet, zda by chtěl, aby se hulvátství, šířené Ševčíkem, stalo v českém školství normou. To si totiž, myslím, nakonec nepřejí ani ti nejradikálnější Ševčíkovi příznivci.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme