Finsko se stalo první zemí na světě, kde mají podle odborníků ženy a muži úplně stejné šance a postavení jak v rodinném, tak v profesním životě. Dosažení absolutní genderové rovnosti ale kalí fakt, že ve Finsku i dalších severských zemích zároveň v nadprůměrné míře bují domácí násilí. Souvisí nějak snaha o rovnost pohlaví s násilím v rodinách? Finský příklad dokazuje naléhavost tohoto dotazu.
Nejprve si musíme položit otázku, čeho vlastně jako společnost dosažením absolutní rovnosti mezi muži a ženami chceme dosáhnout. Odpověď je zdánlivě jednoduchá: V moderní společnosti by měl mít každý stejné právo na vlastní štěstí. A je přitom úplně jedno, zda se narodil jako muž, žena, anebo někdo, kdo se necítí být příslušníkem ani jedné z kategorií.
Jinými slovy: pohlaví ani sexuální orientace nesmí být důvodem k tomu, aby byl kdokoliv diskriminován na úkor druhého. Otázkou genderové rovnosti lze ale položit ještě trochu jinak. Budou muži i ženy šťastnější, když mezi nimi bude platit absolutní genderová rovnost? A právě o to ve finském případu jde.
Finsko totiž podle každoročního žebříčku Global Gender Gap Report 2022 dosáhlo takové úrovně rovnosti pohlaví, kterou lze už jen těžko překonat. Jde prakticky o rovnost absolutní.
Dokládá ji mimo jiné fakt, že 11 z 19 ministerských křesel (58 %) v současné vládě premiérky Sanny Marinové je obsazeno ženami. Ženy zároveň zasedají takřka v polovině poslaneckých lavic (47 %) a tvoří 39 % obecních zastupitelů.
Finsko dává svůj úspěch ve snaze zajistit genderovou rovnost najevo i tím, že každý druhý finský velvyslanec (48 %) je ženského pohlaví, celkově ve finské zahraniční službě pracuje 68 % žen.
Podobně vysoký je i podíl žen v ekonomice. V představenstvech státních společností jsou ženy zastoupeny ze 40 %, v soukromých ze třetiny. Třetinu také tvoří ženy mezi finskými podnikateli.
Stát pomáhá s péčí o děti
Finsko genderové rovnosti dosáhlo údajně zejména takzvanou pozitivní diskriminací žen ve státní a veřejné správě (rovnost pohlaví je zakotvená v ústavě), jednak významnou podporou péče o děti nebo, lépe řečeno, pomocí státu s touto péčí.
Ve Finsku je rozšířená síť jeslí a školek, přičemž jsou tyto služby finančně dostupné. Stát podporuje i možnost, aby se rodiče vystřídali při takzvané rodičovské dovolené, tedy aby část z ní byl s dětmi doma otec, část matka. A ve Finsku je střídavá „rodičovská“ hojně využívaná. Programů, které podporují péči o děti a zároveň vyšší zapojení žen do společenského a ekonomického života, ale existuje celá řada.
Jenže je tu jeden problém. Přes veškerou péči státní pomoc zůstává stále základem státu rodina, tvořená (obvykle) mužem, ženou a dětmi.
Jedna věc jsou možnosti uplatnění obou pohlaví mimo rodinu a druhá, jak se tato genderová rovnost projevuje ve vyšší kvalitě rodinného života, tedy řekněme v porozumění mezi partnery. A tady si odborníci všímají jednoho rozporu. Zatímco severské státy v čele s Finskem vedou všechny žebříčky rovnosti pohlaví, stejně tak jsou v popředí evropských i světových tabulek v míře domácího násilí.
Násilí v rodinách
Ti, kteří by měli teoreticky být šťastní ze spravedlivého rozdělení rolí ve společnosti, se ve skutečnosti dostávají do konfliktů, včetně těch násilných, častěji než obyvatelé zemí s mnohem menší mírou genderové rovnosti.
Podle Naisten Linjaové z finské linky pro pomoc obětem násilí se s domácím násilím v rodině už v době před deseti lety setkalo celkem 43,5 % Finek a Finů, což byl skoro dvojnásobek tehdejšího průměru EU. Většinou se přitom jedná o násilí na ženách. Od té doby míra domácího násilí zůstala jen s mírnými výkyvy prakticky stejná. To vyplývá i ze statistik Finského statistického úřadu z loňského roku. Podle finského Národního výzkumného institutu právní politiky je 20 % všech vražd ve Finsku zabitím ženy rukou současného nebo bývalého partnera.
Jak ale upozorňují autoři některých studií, začíná najednou růst i počet případů, kdy se s násilím v rodině svěřují muži. Ti si stěžují buď přímo na fyzické napadání ze strany ženy, nebo na to, že je partnerka dlouhodobě deptá a ponižuje před dětmi. Růst takových případů je nejen záležitostí Finska, ale i sousedního Švédska.
Souvisí nadprůměrně vysoká míra domácího násilí v severských zemích nějak s vyšší mírou genderové rovnosti? Na toto téma se v poslední době objevila celá řada odborných studií se značně odlišnými nebo i protichůdnými závěry.
Čtyřiašedesátiletý Fin Pasi Kiiliäinen, otec čtyř dětí, který bydlí u městečka Tuusula nedaleko Helsinek, to na dotaz INFO.CZ komentuje: „Život v rodině se poměrně dramaticky změnil, a to jak z hlediska rozdělení rolí partnerů, tak jejich práce.“
Není rovnost jako rovnost
Finové jsou podle něj obecně už z historie velmi loajální k demokraticky zvoleným autoritám, a pokud se vláda i parlament shodnou na tom, že je třeba všemi prostředky podporovat genderovou rovnost, většina společnosti přijatá opatření podporuje a dodržuje. To, co navenek vypadá jako ideální míra rovnosti pohlaví, však může mít v rodinách trochu jinou, už méně přívětivou podobu. I když samozřejmě záleží na každém konkrétním případu.
Nedávná studie Lundské univerzity ve Švédsku ukázala, že ženy jsou podle lékařských zpráv častěji týrány partnerem, když se stávají finančně nezávislejšími. Tato teorie je podpořena ekonomickými teoriemi o takzvaném zpětném efektu. Na druhou stranu jiné studie ukazují, že vyššímu riziku násilí jsou vystaveny ženy, které jsou na partnerovi zase až příliš ekonomicky závislé.
Prakticky všichni odborníci se každopádně shodují v tom, že i když se to tak navenek často prezentuje, není (alespoň prozatím) absolutní genderová rovnost prokazatelnou cestou k rodinnému štěstí. Někdy je tomu právě naopak. Snaha o zajištění rovnosti vede často ke konfliktům, včetně násilných, a to jak ze strany mužů, tak žen.
„Rovná práva žen jsou chráněna ve veřejné sféře, ale ne v soukromé sféře,“ řekla portálu Opendemocracy Paivi Naskaliová, profesorka genderových studií na finské Laponské univerzitě. Sociální stát dal podle ní ženám mnoho práv, ale tato politika se soustředila na trh práce a schopnost žen zapojit se do pracovního trhu, nikoli na rovnost v soukromém životě.
Existuje absolutní rovnost?
Jenže jak této „soukromé rovnosti“ dosáhnout? Není to chiméra? Někteří sociologové jsou přesvědčeni o tom, že ve společnosti stále panují různé genderové předsudky o rozdělení rolí pohlaví, které se v rodinách odbourávají mnohem pomaleji než obecně ve společnosti. A teprve až budou údajně odbourané i tam, nebude se genderová rovnost venku projevovat násilím doma.
Na druhou stranu ale existují názory, které takovou prognózu zpochybňují. A jejich autoři argumentují tím, že absolutní rovnost mezi partnery se vším všudy nikdy nemůže fungovat. Vždy je dána určitá míra rozhodování, při které dostane přednost jeden z partnerů. A to buď díky své přirozené autoritě, vnějším okolnostem, míře odpovědnosti, nebo prostě z jiných objektivních důvodů.
Zdá se, že v rodinách, kde je konečná rozhodovací pravomoc ponechána z různých důvodů na ženě či muži, je odpověď mnohem jednodušší. A vůbec nemusí jít o soužití s despotickým jedincem. Naopak, při nejasném nebo neustále se měnícím rozdělení rolí může docházet ke konfliktům. A zřejmě to ukazuje i příklad Finska, kde aplikace snahy o absolutní genderovou rovnost i do rodinných poměrů zatím poměrně selhává. To, co funguje navenek ve společnosti s mnoha jedinci, nemusí fungovat mezi dvěma partnery v soukromí. Aneb otázku, kdo z dvojice po všech stránkách naprosto rovnocenných životních partnerů rozhodne o barvě zdi při malování, ještě žádný sociolog uspokojivě nevyřešil.
Převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!