Daňová zátěž v Norsku je vyloženě antisociální. Daň z příjmu je silně progresivní (častý argument české levice, když se chce inspirovat Norskem), celková zátěž, pokud jde o přímé daně, je ale v Norsku nižší, než v Česku – kompenzuje se to totiž na „avgifter“, tedy poplatcích na všechno možné. To stojí pro všechny v absolutní hodnotě stejně; tedy čím je člověk chudší, tím jsou pro něj dražší. To se týká jednak sazby DPH (25 %), ale i spousty jednotlivých poplatků: mýtné za silnice (nejen za dálnice), spoluúčast u lékaře, silniční daň (3500 norských korun ročně když máte starší auto v kategorii EURO 3 a méně), krvavé parkovací poplatky prakticky kdekoliv (a bez auta se tu vážně žít nedá, s výjimkou centrálních oblastí největších měst, a pokud jde o ty nejchudší, tak ti zrovna musejí brát, co je, a nemívají home office nebo peníze na to, aby bydleli v centru), daně za nezdravé jídlo (100 % daň za sladkosti, šílené daně za alkohol nebo maso) a tak by se dalo jmenovat ještě hodně dlouho. Norský daňový systém tak znamená následující: jste-li mezi nejbohatšími, stát vás škube daleko více, než v jiných zemích; jste-li chudší člověk, také vás škube více, než v jiných zemích. Nejlépe se máte, jste-li typickým představitelem střední třídy s průměrným platem. Vyděláte si dost na to, aby vám poplatky všeho druhu moc nevadily a ne dost na to, aby vás stát obral na dani z příjmu.
Andrej Ruščák
Expert na evropské právo a evropskou politiku. Pět let žil v Norsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
