Protestantské země dlouhodobě vedou žebříčky nejrůznějších mezinárodních srovnání. Že by to mělo co do činění se slavnou tezi sociologa Maxe Webera o protestantská etice? Weber jí označil za podstatný prvek budování kapitalismu. Jako zastánce kapitalismu jsem to chápal jako něco veskrze pozitivního. Jako něco, co se musí projevit i na tom, jak dobré místo k životu taková společnost je. No a pak jsem v protestantském Norsku žil…
Zjistil jsem, že to není tak jednoduché. Týž protestantismus, který kdysi pomohl nastartovat kapitalismus, totiž má tendenci udělat z člověka ozubené kolečko v dobře namazaném soukolí, které ale – kdyby se nechtělo točit podle vyššího zájmu – bude k takovému točení se přinuceno, nebo nahrazeno.
Což se samozřejmě nevylučuje s poznáním Maxe Webera. Naopak, v jeho industriální době to byly přesně ty vlastnosti, které byly k rozvoji kapitalismu potřebné. Dnes, kdy trh potřebuje pokud možno unikátní schopnosti a kreativitu, je stejná protestantská mentalita silně na škodu. Kreativní lidi totiž rovná do latě a bere jim prakticky veškerou radost ze života.
Étos, který vnímáme tradičně pozitivně (uskromni se a pracuj), není totiž v praxi nic jiného, než kult dřiny našinci známý třeba z východního Slovenska, kde, světe, div se, žije protestantů poměrně dost. V kostce je to zhruba tohle: člověk si může dovolit potěšení jen pokud je vykoupeno dřinou, která k němu vede. Pokud je to potěšení, které člověk má bez dřiny, je od ďábla. Norská společnost tohle velmi přesně rozlišuje a ovlivňuje to legislativu, daně i „skam“ (česky stud; v norské verzi ovšem jde o rafinovaný nástroj společenské kontroly).
Norská společnost různými způsoby lidí motivuje k „radostem dosaženým skrze dřinu“, a naopak se snaží znesnadnit přístup k „pokleslé zábavě“, jejíž pokleslost spočívá v tom, že člověk zaplatí a bez dřiny si něco užije. Dokud byla norská společnost chudá, většinu tohoto omezování obstarala nemožnost jen tak zaplatit „snadnou zábavu“. S tím, jak bohatla, bylo potřeba zavádět nové vysoké daně, zákazy i umělá omezení, která se v praxi vymáhají společenským tlakem a ostrakismem.
Mezi příklady pokleslé zábavy patří například:
- Alkohol
- Hazardní hry
- Požitek z jízdy autem
- Elektrické koloběžky (nejnovější hit, pokud jde o to, vyvolávat v lidech špatné svědomí; jedete kam chcete, používáte cyklostezky postavené za účelem rozpohybování obyvatelstva a nehýbete se, jen si pasivně užíváte, vy lotři)
- Sladkosti
- Nákupy ve Švédsku (místo aby víc dřeli, aby na ty věci měli, jedou do Švédska a koupí si je o polovinu levněji, no považte, jaká nemorální zkratka k slasti)
Seznam to samozřejmě není úplný, ale jistě rozumíte, co je jeho leitmotivem. V tomto typu společnosti je totiž ctnostné nejen „umět si odepřít“, ale hlavně „umět si odepřít a být u toho vidět“, což má i druhou stránku věci – představte si ten slastný pocit, když se potají takové „pokleslé“ zábavě oddáváte. Samozřejmě do momentu, než se na to přijde, protože pak se na vás bude ukazovat prstem a vy se budete snažit tvářit, že jste znovu v lajně a vaší největší radostí je, dát si tabulku čokolády a kafe z termosky po dvaceti kilometrech na běžkách.
Tohle je potřeba mít na paměti, kdykoliv se k nám dostane nějaký skandinávský kulturní import…
Autor je odborník na evropské právo. Pět let žil s rodinou v Norsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!