Slyšeli jste někdy o unobtaniu? Je to magický minerál, který se vyskytuje na planetě Pandora ve filmu Avatar. Ve skutečnosti neexistuje, nalezneme ho pouze ve scénáři sci-fi filmu. Ale environmentalisté si myslí, že ho nalezli zde na Zemi ve formě větrné a solární energie.
Věří, že veškerou potřebnou energii získáme z větrných a solárních farem a dostatku baterií. Pravdou ale zůstává, že nezískáme. Ani bychom to chtít neměli, jestli je naším cílem dobře spravovat naši planetu.
Trochu počítání
Abychom pochopili, proč tomu tak je, tak musíme zvážit některá fakta, o kterých se příliš nemluví. Všechny zdroje energie mají limity, které nelze překročit. Maximální míra, s jakou mohou být fotony slunce přeměněny na elektrony, je asi 33 %. Naše nejlepší solární technologie je na 26% účinnosti. Z větru lze zachytit maximálně 60 % energie. Naše nejlepší stroje jsou na 45 %.
Takže jsme dost blízko k větrnému a solárnímu limitu. I přes PR tvrzení o přicházejícím zlepšení to prostě není možné. A vítr i slunce fungují jen tehdy, když fouká vítr a slunce svítí. Ale my potřebujeme energii pořád. Prý to vyřeší baterie. Jenže ty také podléhají limitům fyziky a chemie.
Vezměme si největší továrnu na baterie na světě. Tu, kterou Tesla postavila v Nevadě. Trvalo by 500 let, než by vyrobila dostatek baterií pro uložení americké spotřeby elektřiny na jeden den. To nám pomáhá vysvětlit, proč větrné a solární elektrárny v současné době stále dodávají méně než 3 % světové energie – a to po dvaceti letech a miliardách dolarů v dotacích.
Ponecháme-li stranou ekonomii, pokud je vaším motivem chránit životní prostředí, možná budete chtít přehodnotit používání větrných elektráren, solárních elektráren a baterií, protože stejně jako všechny stroje je vyrábíme z neobnovitelných materiálů.
Opravdu to pomáhá planetě…?
Vezměme si některé čísla pro vystřízlivění z této představy: Jedna baterie elektromobilu váží asi půl tuny. Výroba vyžaduje vykopávání, přestěhování a zpracování více než 250 tun materiálu někde na planetě.
Výstavba jediné větrné farmy o výkonu 100 megawattů, která může zásobovat 75 000 domácností, vyžaduje přibližně 30 000 tun železné rudy a 50 000 tun betonu, stejně jako 900 tun nerecyklovatelných plastů pro obrovské lopatky turbín. Chcete-li získat stejnou energii ze slunce, potřebné množství cementu, oceli a skla se zvýší o 150 %.
Pak jsou tu další potřebné minerály, včetně prvků známých jako kovy vzácných zemin. Se současnými plány bude svět potřebovat neuvěřitelných 200 až 2000 procent, na které se zvýší těžby prvků jako je kobalt, lithium a dysprosium, abychom jmenovali alespoň některé.
Odkud to všechno vezmeme? Z nových masivních těžebních operací. Skoro žádné nezačnou v západních zemích, některé dokonce v místech nepřátelských k Západu, a některé v místech, která všichni chceme chránit.
Australský Institut pro udržitelnou budoucnost varuje, že globální „zlatá“ horečka energetických materiálů přivede horníky do „… odlehlých oblastí divočiny, které si dosud zachovaly vysokou biologickou rozmanitost, protože ještě nebyly narušeny.“
A kdo těžbu provede? Řekněme, že to nebudou vždy dělníci, užívající si standardy ochrany zaměstnance, jak jsme na ně zvyklí my… Dokonce i Amnesty International maluje znepokojující obraz: „… uvádění nejmodernějších technologií na trh je v ostrém kontrastu s dětmi, které nosí pytle s kameny.“
Těžba sama o sobě vyžaduje obrovské množství konvenční energie, stejně jako energeticky náročné průmyslové procesy potřebné k rafinaci materiálů a následnému vybudování větrného, solárního a bateriového hardwaru.
Největší těžba v dějinách země
A pak tu máme odpad. Větrné turbíny, solární panely a baterie mají relativně krátkou životnost – asi dvacet let. Konvenční energetické stroje, jako plynové turbíny, vydrží dvakrát tak dlouho. Podle současných plánů Mezinárodní agentura pro obnovitelné zdroje energie počítá, že do roku 2050 bude likvidace opotřebovaných solárních panelů představovat více než dvojnásobek tonáže všech dnešních globálních plastových odpadů. Opotřebované větrné turbíny a baterie zvětší množství světového odpadu o miliony tun. Bude to zcela nová ekologická výzva.
Než zahájíme největší nárůst těžby v dějinách lidstva, vykopeme miliony akrů v nedotčených oblastech, podpoříme dětskou práci a vytvoříme obrovské problémy s odpadem, možná budeme chtít přehodnotit naši téměř nevyčerpatelnou zásobu uhlovodíků – paliva, která činí náš úžasný moderní svět možný. Technologie usnadňuje jejich získávání a šetrnější používání každým dnem.
Následující porovnání jsou typická – a poučná: Cena za ropný vrt je asi stejná jako za jednu obří větrnou turbínu. A zatímco turbína generuje energetický ekvivalent asi jednoho barelu ropy za hodinu, ropná plošina produkuje 10 barelů za hodinu. Skladování barelu ropy nebo jejího ekvivalentu v zemním plynu stojí méně než 50 centů. Takže nepotřebujete baterie v hodnotě 200 dolarů, abyste udrželi energii obsaženou v jednom barelu ropy.
Co funguje ve filmu… a co v realitě
Až vám příště někdo řekne, že větrná či solární energie a baterie jsou magickým řešením pro všechny naše energetické potřeby, zeptejte se jich, zda mají představu o ceně… pro životní prostředí. „Unobtanium“ funguje dobře ve filmech. Ale my nežijeme ve filmech. Žijeme v reálném světě.
Mark Mills je vedoucím pracovníkem Manhattanského institutu. Přepis z videa Prager University pořídil a přeložil Mikuláš Misterka.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!