Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Ne že by tato poučka neplatila tak nějak univerzálně, ale když zemře kontroverznější osobnost, platí dvojnásob. Ani náhlá smrt Petra Kellnera není v tomto ohledu výjimkou. Žně neskrývané radosti nad úmrtím člověka, který se „provinil kapitalismem“ na sebe na sociálních sítích nenechaly dlouho čekat. Nasaďte si ochranné oděvy a ponořte se do hlubin žumpy stvořené těmi, kteří – jak je ostatně jejich dobrým zvykem – nevyužili svého práva mlčet.
Než se dostaneme k leitmotivu tohoto textu, začněme stručným manuálem jak postupovat, když zemře osobnost, kterou nemáte rádi. Pokusím se to sepsat dostatečně blbuvzdorně, aby došel pochopení i u těch pomalejších.
1) Zdržím se komentáře, kterým bych kopal do mrtvého. Beztak z toho vyjdu jako idiot.
2) Pokud se odmítám řídit bodem jedna, několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu, dám si heřmánkový čaj na zklidnění rozbouřené mysli a vrátím se k bodu jedna.
3) Pokud ani bod dva nepomůže, přijímám, že budu za idiota, a pustím se do sepisování komentáře.
Tolik k manuálu a nyní už slibovaný výběr z klávesnicových hroznů těch, kteří došli k bodu tři.
Když se potvrdila zpráva o úmrtí nejbohatšího Čecha Petra Kellnera, bylo už víceméně jasné, že neúnavní internetoví bojovníci proti kapitalismu budou mít div ne druhé Vánoce. Ostatně, když už vytoužený pád kapitalismu nepřišel a nepřijde, pád helikoptéry s konkrétním kapitalistou musí soudruhům stačit k radosti. Teď už jde jen o to, jak tu radost vyjádřit tak, aby nebyla příliš okatá. (I když úplné ztrátě zábran kromě vlastní soudnosti vlastně nestojí nic v cestě.)
Někteří na to šli po rovině filozofické. „Peníze nejsou zdaleka vše. Mnohdy spíše naopak,“ napsala Pirátka Olga Richterová na Twitter v příspěvku, který vkusně doplnila hashtagem #heliskiing, kdyby náhodou někdo nepochopil jemnou narážku, že kdyby si miliardář neužíval „miliardářskou zábavu“, nezemřel by. Ke cti Richterové budiž alespoň to, že na rozdíl od ostatních si buď sama uvědomila nebo možná byla někým duchapřítomnějším uvědoměna, že napsala hloupost, tweet obratem smazala a omluvila se za něj. Její freudovské prořeknutí budiž navždy archivováno pod heslem „Co internet schvátí, nikdy nevrátí“, ale co už, jak by řekl Švejk, každému kázání chybí jeden napravenej hříšník.
Další z kreativních přístupů k tomu, jak se z pozice ocelové pěsti proletariátu vypořádat s úmrtím nenáviděného třídního nepřítele, je pokus o cosi jako humor. Ten uplatnila populární twitterová figurka Bob Čáp – člen krajně levicové partaje Budoucnost, toho času odborář, který se jal zpravodajské tweety o Kellnerově smrti obohacovat o nejapné anekdoty na téma uzávěra okresů a variace na téma pád vrtulníku, v čemž si s ním notoval i novinář Petr Fischer.
Své komediální pásmu zakončil Čáp úvahou nad tím, že vrtulník není levicové řešení, neboť tím by byla gilotina. Na Čápovy humory se méně či ještě méně úspěšně snažili naskakovat i další obvyklí podezřelí z levého břehu, které spojuje to, že se kdykoliv můžou vymluvit na to, že vlastně nevedou třídní boj, ale jen se baví černým humorem. Toto je totiž hlavní devizou zvoleného přístupu – můžete argumentovat, že vlastně nejste dement, ale nevtipný dement. A to se vyplatí. Asi.
Čápa ve štychu nenechal jeho stranický předseda Filip Hausknecht, který přišel s tradičním whatabboutistickým povzdechem nad tím, že pro smrt lichváře a buržousta nikoho nezajímá smrt 26 tisíc obětí koronaviru, z nichž Kellner nepochybně mnohým „zničil život“.
Stejnou linku zvolil i další ideový souputník Václav Drozd, který u této příležitosti neváhal vyzvat davy k opětovnému přečtení svého textu na (ultra)levicovém webu A2larm.
Redaktorka Deníku referendum Zuzana Vlasatá pak pro změnu nezapomněla kondolovat pozůstalým obětí nehody – s výjimkou Kellnera a jeho blízkých. To vše vyfutrováno podpůrnými lajky od pirátského nekandidáta do senátu Tomáše Tožičky. Děkujeme, to doslova nemuselo být.
Pokud máte silný žaludek nebo se prostě jen chcete při pondělku naštvat nad lidskou hloupostí, můžete se prostřednictvím zmíněných tweetů proklikat až na samé dno a poznat i různé pseudoanonymní progresivistické entity se srpy a kladivy v uživatelských jménech, které se s nějakou pietou už vůbec nežinýrují a jedou natvrdo oslavy skonu symbolu pravicového útlaku a vykořisťování.
Perly naleznete pochopitelně i na Facebooku, kde například známá klimaticko-feministická válečnice Michaela Pixová definovala kondolenční styl: „O mrtvých jen v dobrém, ale…“. Případně si můžete počíst v konspiračních vláknech o tom, koho všeho měl mít zesnulý miliardář na své výplatní pásce (pochopitelně bez jediného důkazu), o tom, že vlastně nikdy neexistoval a byl jen nastrčenou loutkou Václava Klause nebo o tom, že sice existoval, ale nezemřel, jen finguje svou smrt, aby byl ještě více záhadný než doposud. A nebo si třeba nemusíte huntovat duševní zdraví četbou podobných výplodů a můžete vzpomenout na inspirativního podnikatele, který ukázal, že i z Česka se jde probojovat na vrchol mezi ty nejúspěšnější.
Převzato ze stránek info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!