Nová španělská vláda bude muset získat důvěru dolní komory španělského parlamentu, do té doby bude vládnout stávající vláda Pedra Sáncheze. Nastává politický pat a vyloučit nelze ani další předčasné volby.
V neděli 23. července 2023 proběhly ve Španělském království předčasné volby svolané stávajícím předsedou socialistické vlády (Partido Socialista Obrero Español „PSOE“) Pedra Sáncheze, a to v návaznosti na porážku PSOE v regionálních volbách konaných v květnu 2023. Konzervativní revoluce očekávána po výsledku v regionálních volbách se tentokrát nicméně nekoná. Přestože vyhráli středopravicoví opoziční lidovci (Partido Popular „PP“), ani s podporou tvrdě pravicové strany VOX (španělsky „hlas“) nezískali ve spodní komoře Generálních kortesů (Cortes Generales) většinu poslanců. Vláda Pedra Sáncheze tak s velkou pravděpodobností bude pokračovat do příštích voleb, ať už řádných nebo předčasných.
Pomůžou komunisti a separatisti?
Přesvědčivou většinu nicméně nezískali ani vládnoucí socialisté, a pokud by měl stávající premiér sestavit novou vládu, bude se nutně muset opírat o krajně levicové a autonomistické strany. To by nicméně nebylo bezprecedentní, vzhledem k tomu že i jeho minulá vláda byla menšinovou (získala pouze většinu přítomných, nikoli všech, poslanců), místo ve vládě získala i členka Komunistické strany Španělska a důvěru získala jen díky absenci poslanců levicových a separatistických stran v sále (baskická EH Bildu a Republikánská levice Katalánska).
Dle čl. 99 ústavy Španělského království po volbách král po předchozí konzultaci se zástupci parlamentních politických stran navrhne kandidáta pro úřad předsedy vlády. Dle španělské ústavy nelze očekávat, že by král kandidáta navrhl o vlastním uvážení a ani vítězství ve volbách bez dalšího nezaručuje, že představitel vítězné strany bude navržen (byť taková je zvyklost). Pokud by se však nejevilo sestavení žádné koalice jako pravděpodobné, logickým kandidátem pro premiérské křeslo bude předseda lidovců, galicijský politik Alberto Núñez Feijóo.
Ať už bude sestavením vlády pověřen kdokoli, bude před ním stát nelehký úkol získat většinu všech poslanců v hlasování o důvěře vládě. Pokud tuto většinu nezíská, což se vzhledem k okolnostem jeví jako téměř jisté, bude se hlasování po 48 hodinách opakovat, přičemž v tomto případě postačí většina přítomných. Pokud ani poté vláda důvěru nezíská, král navrhne nového a případně i další kandidáty. Tento proces lze opakovat pouze po dobu dvou měsíců a v případě, že se nikomu nepodaří vládu sestavit, král rozpustí obě komory parlamentu a volby se budou opakovat. To ostatně nastalo i v roce 2015, kdy se po prosincových volbách nepodařilo sestavit vládu, a parlamentní volby se opakovaly v červnu 2016. V obou případech vyhráli lidovci Mariana Rajoye, důvěru jeho vláda však získala až na podruhé.
Osamocená pravice
V letošních volbách získali první lidovci 136 mandátů z 350 členů dolní komory, druzí socialisté 122, třetí Vox 33 (od minulých voleb si pohoršil z 52 mandátů) a krajně levicová koalice Sumar (nástupce Podemos) 31, zbylé hlasy jsou rozděleny mezi regionální autonomistické a separatistické uskupení, které jsou s výjimkou navarské a kanárské koalice (obě po jednom mandátu) levicové až komunistické (autor tohoto textu vzpomíná na nabídku bust Stalina a Lenina na předvolební akci Galicijského národního bloku „Bloque Nacionalista Galego“ před několika lety). Zajímavostí je též, že do voleb vůbec nekandidovali středopravicoví, liberální a prounijní Ciudadanos (občané), kteří byli v předcházejících regionálních volbách vymazáni z politické mapy.
Pro všechny tyto strany je těžko představitelná spolupráce jak s lidovci, kteří mají k rozšiřování autonomie částí Španělská přinejmenším rezervovaný postoj, tak především s VOX, jejíž domácí politika spočívá na výslovném odmítnutí autonomismu (pozn. strana vznikla na základě různých „recentralizačních“ hnutí, zajímavostí přitom je, že předseda Vox pochází z Baskicka a celá řada čelních představitelů z Katalánska, kde jsou separatistické hlasy nejsilnější). Přestože vítězní lidovci mohou s podporou Vox do značné míry počítat a společná vláda není tabu na celostátní ani regionální úrovni, kde již probíhá, koaliční potenciál těchto dvou pravicových stran je praktický nulový.
Situace tedy paradoxně hraje do karet současnému premiérovi Sánchezovi, který bude vládnout do doby, než bude ustanovena nová vláda (čl. 101 odst. 2 španělské ústavy). Vzhledem k dvouměsíční době stanovené španělskou ústavou a následnému času nutnému pro svolání voleb tedy bude minimálně po další cca půl roku vládnout stávající garnitura. Vyloučit nelze ani další menšinovou levicovou vládu s podporou separatistických uskupení, které podpoří spíše socialisty než pravici. Velmi nepravděpodobný (a bezprecedentní) by naopak byl vznik tzv. velké koalice na způsob opoziční smlouvy.
Vítězství v senátu
Kde naopak lidovci přesvědčivě zvítězili, jsou volby do horní komory – senátu. Tam získali 120 z 208 přímo volených mandátů, druzí socialisté jen 72 mandátů. Zbylé senátory z celkových 266 jmenují autonomní vlády, kde v současné době dominují pravicové koalice a lze tedy očekávat pravicovou většinu. Pravicová většina v horní komoře znemožní případné levicové vládě přijímat nové zákony, přičemž vzhledem k současnému rozpoložení se jako nepravděpodobné jeví i podstatné změny tzv. organických zákonů regulujících zásadní materie (volební a institucionální otázky, autonomní statuty, atp.), pro jejichž přijetí ústava vyžaduje absolutní většinu hlasů členů poslanecké sněmovny.
Španělsko tedy s největší pravděpodobností kráčí směrem k dalším předčasným volbám, nebo k další levicové vládě bez silného mandátu a bez podpory v parlamentu.
Autor je právník, studoval v Praze, Valencii a Seville
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!