Zprávy u Ukrajiny nejsou dobré. Padl Vuhledar. Padlo Selydove. Padl Nju Jork. Bojuje se v Torecku. Smyčka se stahuje okolo Kurachova. Většinu těch míst znám, protože byla bezpečně v ukrajinských rukou.
Ale… Ve válce procházíte často temným údolím. Nezapomeňte, že až čtvrtý díl Churchillových válečných pamětí se jmenuje „Karta se obrací“….
Ano, Ukrajině se tak úplně nedaří mobilizace, která je vnitropolitickým tématem číslo jedna, a ohrožuje ve své současné podobě soudržnost společnosti. Ukrajina také neprovedla totální mobilizaci průmyslu pro válečné potřeby. I přes určitá zlepšení to není nic, co by se rovnalo výkonům Walthera Rathenaura za první nebo Alberta Speera za druhé světové války (abych vybral příklad země, která měla těžší podmínky oproti svým protivníkům – o fascinující průmyslové mobilizaci Spojených států netřeba mluvit). Jenže. Takhle to prostě ve válce chodí
Ano, Ukrajina je zemí, která má své vnitřní problémy a platí za to svou cenu.
Ale ty samé problémy měla i nejmocnější země světa – Velká Británie – za první světové války, kdy nejprve spoléhala na dobrovolníky, ale i ti kupodivu došli a v roce 1916 musela zavést povinné odvody. Británie měla i ten samý problém s pomalým zaváděním válečné výroby a nedostatkem dělostřelecké munice. Tzv. shell crisis roku 1915 vedla nakonec nejprve k rekonstrukci a nakonec k pádu vlády a vzniku nového kabinetu Lloyda George roce 1916.
A to není Ukrajina ani zdaleka ve stavu, ve kterém se tři roky po začátku války (což bude za chvíli) ocitla Francie, kdy po katastrofální Nivellově ofenzívě odmítla poslušnost polovina francouzských pěších divizí a maršál Pétain musel obnovit disciplínu jak reformami, tak popravami. A přejděme k druhé světové válce.
I takový gigant jako Winston Churchill to měl v roce 1942, po katastrofálních porážkách (kapitulaci Tobruku a Singapuru) nahnuté. A i on vyměnil na klíčovém (a dlouhou dobu jediném) pozemním bojišti v severní Africe několik velitelů, než se nakonec dostal k Montgomerymu, který konečně vyhrál.
To samé se dělo Lincolnovi za občanské války – Granta jmenoval vrchním velitelem až po třech letech, kdy vyměnil čtyři další velitele.
Mimochodem, pokud je něco velkou chybou ukrajinského vedení, tak to, že nemění neúspěšné velitele. Za druhé světové války byla celá řada divizních velitelů US Army vyměněna po týdnu, jakmile se ukázalo, že na to nemají. Nevím, co byste museli udělat jako důstojník na Ukrajině, aby vás vyměnili… Bohužel…
Vztahy se spojenci – drhne to mezi Ukrajinci a Západem? Drhne. Ale i vztahy dvou nejbližších spojenců, jaké si lze představit – Britů a Američanů – byly za druhé světové války poznamenané periodickými vážnými krizemi, hádkami o další strategii a personálními spory.
Proč to všechno píšu? Válka je dlouhá, těžké, dělají se v ní chyby, spojenci se hádají… Vyhraje ten, kdo vydrží.
To se týká Ukrajinců. To se týká i nás.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
