Skončil summit skupiny BRICS. Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika se rozhodly přijmout mezi sebe šest nových zemí. Zájem má dalších čtyřicet. Proč, když nemají mnoho společného a vesměs ani nejsou schopny efektivní hospodářské spolupráce? Pro členství mají vlastně jedinou motivaci: nenávist k Západu. Je to pro nás vážný problém, který musíme řešit, dokud máme ekonomickou převahu.
Pořád ještě platí, že USA, Evropská unie, Japonsko, Velká Británie, Kanada nebo Austrálie vytvářejí většinu světového bohatství. Se započtením států jihovýchodní Asie, jakými jsou Jižní Korea či Tchaj-wan jde zhruba o tři pětiny. To ale není nejdůležitější. Dokonce nejde ani o skutečnost, že náš náskok se za poslední tři dekády drasticky snížil. Záleží na jediném: na lidech. Na tom, kolik z těch, kteří žijí mimo Západ, si myslí, že demokratický model je lepší než autokratický, a zda své štěstí vidí spíše v boji, nebo spolupráci s námi.
Uskupení BRICS nemůžeme srovnávat s Evropskou unií
Ani s obchodním partnerstvím mezi Evropou a USA či Japonskem. Politicky se velmi liší, mezi Indií a Čínou panuje rivalita až nepřátelství a obě tyto nejvýznamnější země klubu mají rozdílné režimy, ta první demokratický, druhá je diktátorská. Členové zatím nejsou schopni vyšší ekonomické kooperace. Kupříkladu EU, Spojené státy a Velká Británie se právě snaží dobudovat zóny volného obchodu s Indií, kterou ona s Čínou nemá.
Někteří mechanicky sčítají rostoucí procenta hrubého domácího produktu zemí BRICS (jež opět narostou po přijetí Argentiny, Egypta, Íránu, Etiopie, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů). A popadá je děs, případně radost, pokud to mají trochu „jinak“, co se týče názorů na naši orientaci a budoucnost. Jenže tato skupina není ničím jako EU, dokonce ani ne původním Společenstvím uhlí a oceli, tedy organizací zemí sdílejícími stejné hodnoty.
Nenávist k Západu jako motivace
Přes obří rozdíly mezi zeměmi BRICS a jejich chabou faktickou koordinaci je pro nás tento klub nebezpečný. Čím? Tím, že vůbec existuje a rozšiřuje se. Protože motivací je tu nenávist k nám. Pokud demokratická země jako Argentina či spojenec USA Saúdská Arábie chtějí být v jednom pytli s Ruskem a Čínou, je to důkaz, že děláme něco špatně. Ostatně už Indie, která je zakládajícím členem, nás musí strašně mrzet. Pokud největší demokracii světa nezískáme k sobě, závod o světovou dominanci dost možná prohrajeme.
Od počátků průmyslové revoluce až do konce dvacátého století jsme si zvykli ztotožňovat naši rostoucí hospodářskou, vojenskou a diplomatickou nadvládu s dominancí západních ideí. S dlouhým obdobím „Pax Occidentalis“ je ale konec. Vysvětlit příčiny je na dlouhou debatu, avšak ty hlavní jsou podle mě dvě: Přestali jsme (zejména v Evropě) důsledně hájit individuální svobodu a tím podsekli ekonomickou prosperitu i přitažlivost našeho systému. A nepochopili jsme včas, že ke zbytku světa už se nemůžeme chovat jako k malým dětem.
Přitažlivost BRICS spočívá jednak v tom, že si některé státy od členství slibují zvýšení životní úrovně, jednak v protiváze „pyšnému“ Západu. Udělali jsme zásadní chyby. Na jedné straně jsme podporou čínského ekonomického zázraku, ale i závislostí na ruských energetických surovinách umožnili růst síly velkých nedemokratických zemí. Na druhé straně jsme se stále ve světě chovali, jako by nám nikdo nesahal ani po kotníky.
Oslabili jsme vlastní hodnoty tím, že jsme nerozlišovali mezi obchodem s demokraciemi a diktaturami. Ostatní viděli, že když jde o byznys, tak Západ na svobodu a demokracii až tak moc nehledí. Tím spíše muselo „globálnímu Jihu“ připadat pokrytecké a špatné, když jsme se stále tvářili jako „světoví četníci“, jediní strážci svobody, lidských práv a řádu. Zvláště, když naše schopnost vynucovat je po tři dekády neustále slábla.
Můžeme ještě vůbec něco udělat?
Nějakou dobu Západem prosazovaný světový řád ještě fungoval, dokud jsme byli oproti ostatním tak neskutečně bohatí. Tento náskok jsme však od roku 1990 z velké míry promrhali. Nyní tu stojíme bez morální autority a fakticky mnohem slabší. Co s tím dělat? A můžeme ještě vůbec něco udělat? Nebo jsme Římem na sklonku pátého století? Čeká nás nové temné století, ze kterého se znovu bude rodit globální pořádek?
Musíme udělat strategické rozhodnutí. Za prvé „otočit hierarchii“ našich cílů a uvědomit si, že bez vysokého ekonomického růstu neuděláme nic ani pro klima, ani pro lidská práva. Dále je zjevné, že Peking a Moskva tvoří „osu zla“ a nemáme šanci je získat na naši stranu sliby ani hrozbami. Nebezpečnější je první z nich, neboť má desetkrát větší ekonomickou sílu. Co hraje pro nás? Nepřátelství mezi Čínou a Indií, přičemž ta má našlápnuto převzít otěže hlavní asijské mocnosti. A deklasování Ruska v důsledku agrese na Ukrajině.
Země BRICS nemají moc společného, každá chce něco jiného, mají jiné podmínky a různé režimy. Pojí je jen odpor k Západu a touha se nám vyrovnat. Bez Číny nic neznamenají, ona (zatím) tvoří sedmdesát procent hrubého domácího produktu původní pětky. Když se nám podaří vrazit klín mezi ni a Indii, máme docela vyhráno. Musíme však zlomit hluboko zažrané pocity křivdy, nerovného zacházení a přehlížení ze strany Západu, jež stále formují zahraniční politiku v Dillí.
Měli bychom také učinit odvážné rozhodnutí a nebránit Indii ponechat si dobré vztahy s Ruskem za podmínky, že se odkloní od Číny. Henry Kissinger kdysi zlepšil vztahy s Čínou, coby menší hrozbou, než jakou tehdy bylo sovětské Rusko. Nyní se role otočily. Nutně potřebuje dostat Indii na naši stranu proti Pekingu, a to i za cenu tolerance jejích kontaktů s Moskvou. Rozkazy Západu Dillí nepřijme, pomoc v soupeření s Pekingem ano.
Během summitu BRICS došlo k zajímavé situaci
Indický premiér Naréndra Módí odmítl vystoupit z letadla, protože mu jihoafrická hlava státu poslala na uvítanou pouhého ministra, zatímco sama již opulentně vítala čínského diktátora Si Ťin-pchinga. Nakonec musel Cyril Ramaphosa poslat z této oslavy aspoň viceprezidenta, aby uraženého Inda uchlácholil. Snad to zaznamenali ve Washingtonu, Bruselu a Londýně, aby věděli, jak přijímat šéfa perspektivně největší asijské ekonomiky.
Zatímco Módí je pro nás důležitý, směšně naopak působil moskevský samovládce Vladimir Putin. Ten nemohl ani přijet osobně, protože mu jeho jihoafrický partner v BRICS nebyl schopen zajistit imunitu před mezinárodním zatykačem. To ukazuje dvě věci. Za prvé, jakou reálnou sílu má toto uskupení v rámci globálních institucí, za druhé velké ponížení Ruska. Je absurdní, že za této situace kremelský diktátor přes telemost vzkazoval, že posílí mezinárodní význam skupiny…
Ale zpět k našim zájmům
Jestliže u Indie máme využít rozmíšek s Čínou, naopak nesmíme dovolit, aby rozkol mezi Západem a státy Perského zálivu umožnil Pekingu dál posilovat vliv v regionu. Selhala zahraniční politika Joea Bidena. Snad příští prezident USA bude republikán a napraví to. Kterýkoli. I Donald Trump byl na Blízkém a Středním východě úspěšnější. Tyto země žijí z ropy a plynu, „zelená“ transformace Západu je ohrožuje. Měli bychom je do ní realisticky zapojit, jinak pro ně budou „fosilní“ Čína a Rusko čím dál zajímavější.
Nakonec tu je expanze Číny a Ruska do Afriky, kde rabují nerostné bohatství. Tam platí totéž, co v Zálivu. Nemůžeme sázet na spojenectví demokratů, ani na politiku lidských práv ale čistě utilitárně na to, že nabídneme větší výhody. Někteří Afričané už chápou, že s Rusy přichází jen smrt a násilí a s Číňany novodobé ekonomické otrokářství. Mnozí nám ovšem nedůvěřují a získat je na svou stranu je běh na dlouhou trať. Musíme do toho jít už proto, abychom zabránili masové migraci. Ta by nemířila do Číny a Ruska, leč do Evropy.
Byli jsme pyšní a líní. Prvním jsme proti sobě poštvali obyvatele globálního Jihu. Mají pocit, že jim křivdíme utiskujme je a nevážíme si jich. Druhým jsme probudili globální ambice Číny. Ona je hybnou silou BRICS, Rusko jen doufá, že si skrze tuto organizaci zahojí utržené rány na světové prestiži. Tato nesourodá dvojka diktátorských režimů nás neporazí. Ale sami se zničíme, když plané moralizování a šíření dobra nenahradíme efektivní geopolitikou a důrazem na růst. Ostatně pokora a tvrdá práce jsou základem naší kultury.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme