Kandidátů na prezidentský post přibývá, i když nás tato volba čeká až v lednu příštího roku. Konzervativním novinám o kandidátech, kteří mohou do volby významně zasáhnout, sdělil své postřehy jeden z nejznámějších českých P.R. konzultantů Karel Křivan.
Chystáme si povídat o prezidentských kandidátech a já si vzpomínám, že před rokem 1989 jsme měli se známými takové heslo: více kaprů než candátů, víc kandidátů než mandátů. Mám před sebou poslední soupis kandidátů na prezidenta a podle něho musím říct, že tady to absolutně platí. Jak vy vnímáte to, že český občan volí prezidenta přímo a že má možnost výběru z opravdu velkého množství uchazečů?
Možná svou odpovědí překvapím, ale mně nevadí, že se do volby hlásí tolik lidí. A důvodů je několik. Spousta lidí si myslí, že když získají dost peněz, tak na tu volbu mohou dosáhnout. Druhá věc je, že tato funkce má a u nás i historicky měla velké renomé. Máme k úřadu prezidenta zvláštní vztah, který podle mě není dobrý. Třeba i lidé, kteří s minulým režimem nesouhlasili, tak brali Gustava Husáka jako prezidenta a jeho pozici v mnohém respektovali.
A to přesto, že nejsme zemí prezidentského systému, že?
Přesně. Já si myslím, že přímá volba prezidenta byla chyba, ale už je pozdě. Iluze, že lid ví víc, než zástupci lidu je ošidná, ale o tom teď nemá smysl spekulovat. A další důvod, proč je hodně kandidátů je skutečnost, že nemáme silné, vyhraněné osobnosti. Kdyby byla silná trojka nebo pětka kandidátů a bylo by jasné, že se bude rozhodovat mezi nimi, tak by to ti další nezkoušeli, protože by jim to za ty nervy a peníze nestálo.
A proč, podle Vás není žádná takto vyhraněná osobnost? Vždyť už máme třetí přímou volbu. Proč se nikdo takový neobjevil?
Nevím. Je to podle mě velký otazník např. pro ten „nezemanovský či nebabišovský“ svět, který věděl, jak dopadly volby 2018 a za 4 roky nebyl schopen vybrat kandidáta, který by byl jasný alespoň v této voličské části. Stalo se pouze to, že pro část onoho „zemanovského“ světa se reprezentantem stal Andrej Babiš. Ta druhá polovina reprezentovaná pětikoalicí svého nominanta nemá. Ostatně ono to nebylo ani v předchozí volbě v případě Jiřího Drahoše a při úctě ke Karlu Schwarzenberovi i v jeho případě. Upřímně to však v současnosti je i ve světě, a to i v zemích s prezidentským systémem. Vzpomeňme Francii a USA. Hlavně nepropadejme panice, že v naší malé kotlině děláme něco špatně a jinde to je dobře.
Pojďme teď probrat jednotlivé kandidáty. A začněme generálem Petrem Pavlem. Jaké šance mu dáváte?
Mluvíme spolu ve chvíli, kdy ještě nezačala kampaň. V tuto chvíli jsou prezidentské volby ještě velmi daleko. Z hlediska komunikace je týden dlouhá doba. Vzpomeňme si, jaké problémy jsme řešili letos v lednu. Pak v února vystoupil prezident Putin a vše bylo jinak. My v tuto chvíli nevíme, jaký bude vývoj války, která může hrát velmi významnou roli, stejně jako náš ekonomický vývoj. Těžko predikovat, co se bude dít v prosinci. Generál Pavel na kampani pracuje velmi dlouho, evidentně má profesionální tým, který si je vědom jeho předností. Je otázkou, zda se mu podaří uloupnout část voličů onoho „zemanovského“ světa. A zároveň musí získat část liberálních voličů, pro které je jeho angažmá v armádě před rokem 1989 problematické. Jeho kampaň je zatím klidná a pomalu postupující, ale to nejtěžší ho teprve čeká. Miloš Zeman dokázal v určité fázi kampaně odebrat část voličů druhé strany, mobilizoval s tématem migrace. Je otázka, zda generál Pavel dokáže takovou práci s emocemi. A to zvláště negativními. Můžeme si o současném prezidentovi myslet leccos, ale Zeman to umí a negativních emocí se nebojí. Druhá věc je, že osobně jsem čekal u generála Pavla, že bude aktivnější vzhledem k bezpečnostní situaci. Možná je to jeho taktika. A taky možná se s vývojem situace jeho role změní. Pokud však bude v těchto volbách rozhodovat ekonomika, což si moc nepřejeme, protože by to nejspíš znamenalo, že se budeme mít hůř, tak bude velmi záležet na tom, jaké bude mít v této oblasti poradce.
Jakou roli může hrát to, že „kampaň“ generála Pavla je opravdu dlouhá?
To je otázka síly kandidáta. Myslím, že v tomto případě to kandidátovi neuškodilo. Naopak mu to pomohlo v tom, že už ho veřejnost zná. Samozřejmě dlouhá kampaň je velmi náročná. Kdo to nezažil, nemůže o tom mít představu.
Jak vzhledem k situaci ekonomické může zabodovat další kandidát, odborový předák Josef Středula?
Josef Středula má určitě svoje téma. A to je konec levné práce. To téma se týká hodně lidí a málokdo by řekl, že nechce přidat peníze. Jiná věc je, je-li typ lidového vůdce. Jako šéf odborů prokázal velkou mediální zručnost, je dlouhodobě aktivní na Twitteru, rozumí dnešní komunikaci, ale bude muset předvést ještě víc. Jen odborové hlasy mu stačit nebudou. A opravdu není zas tolik známý. My, co se kolem politiky pohybujeme, ani nevíme, jak málo lidí se o politiku zajímá. Takže si bude muset svou známost získat. Navíc si myslím, že tyto volby nepůjde vyhrát negací. Tedy varováním před někým, ke komu se ještě dostaneme, ani kritikou vlády. Na druhou stranu pro média je on reprezentantem levice, což je pro něho plus. A jako odborový předák má vstup do médií, který jiní kandidáti nemají. Rozhodující ale bude, zda voliče přesvědčí, že má řešení pro současné problémy.
Podnikatel Karel Janeček. Co si myslíte o jeho šancích?
Lidé kolem businessu a showbusinessu mají bezesporu šance. Prezident Zeman vyhrál volby především proto, že je dobrý komunikátor. Nebo např. prezident Zelenskyj. Nejsem si ale jistý, jestli do této kategorie patří Karel Janeček. Může se však stát všechno. On má peníze, a to je pro kampaň důležité. Každá doba má své lidi a já opravdu nevím, zda je Karel Janeček kandidátem do krizové doby.
Pojďme se podívat na jména kandidátů, kteří už prezidentskou volbou prošli. Senátoři Pavel Fischer a Marek Hilšer. Ostatně právě angažmá v prezidentské volbě jim s velkou pravděpodobností pomohlo do senátu. Mohou tentokráte uspět?
Pavel Fischer je věčný. To nemyslím zle, jistě je to kandidát úctyhodný, v minulých volbách dokázal řadu lidí zmobilizovat. Je klidný, rozvážný, diplomat, ale je otázkou, zda to lidi ocení za ten půl rok, kdy budou volby. O Marku Hilšerovi jsem si v minulých volbách myslel, že se zrodila nová politická hvězda. Dobře vypadá, dobře mluví, patří k výrazně mladší generaci než ostatní kandidáti, ale jako senátor se minimálně neprofiloval. Myslím, že těžko voliče přesvědčí tak, aby se do první pětice kandidátů dostal.
Akademická půda má také své kandidáty, bývalou rektorku Mendelovy univerzity Danuši Nerudovou a bývalého rektora Karlovy univerzity Tomáše Zimu. TGM byl profesor, mají lidé z této sféry výhodu?
Český volič má přehnanou úctu k titulům. A můj soukromý názor je, že bych si docela přál na místě prezidenta někoho, kdo bude mít blízký vztah ke školství a vzdělání. Myslím, že je to oblast, která by si zasloužila zvláštní péči. Znovu ale, je to můj osobní názor. Sice na tomto tématu nevyhrajete volby, ale naší společnosti by to mohlo přinést profit. Jenže, když jste zmínila Masaryka, byl to sice profesor, ale byl to také politik, který šel do zásadních politických debat a střetů. Kdyby bylo toto spojení vzdělanosti s politickou praxí, bylo by to skvělé. Danuše Nerudová má výhodu, že je neokoukaná, ale musí se stát známou, musí se představit s nějakým tématem. To platí i o Tomáši Zimovi. Nerudová má výhodu, že je žena, protože opravdu poptávka po ženě je. Je to velký bonus.
A co soudíte o kandidatuře bývalé předsedkyně ERÚ Aleny Vitáskové?
Tady jsem skeptický. A to především kvůli dostatku financí, které kandidát potřebuje.
Dostáváme se ke kandidátu, o kterém jsme se už zmínili, k Andreji Babišovi. Může být favoritem volby v roce 2023?
Když řeknu pragmaticky, co potřebuje kandidát do volební kampaně, tak jsou to peníze, média a vůle k moci. A to Andrej Babiš má. Je však otázka, kde je hranice voličů AB. Nejprve se profiloval jako pravicový kandidát, pak vysál levici, ale pro spoustu lidí z onoho „nebabišovského“ světa je nepřijatelný.
ANO ale v posledních průzkumech stoupá. Nemůže mu tedy současná situace nahrát?
To mu bezesporu nahrává, zároveň má ale podle průzkumů hodně lidí, kteří ho nechtějí. Svým způsobem chování si znepřátelil jednu polovinu země, takže pro něho bude těžké získat přes 50 procent. Pokud tedy skutečně bude kandidovat.
Věřím, že se k tématu do prezidentské volby znovu vrátíme. Ještě bych se ale dotkla jednoho fenoménu, a to je společný kandidát Spolu event. společný kandidát vládní koalice. Bude takový a může významně do této volby zasáhnout?
Pokud by byl takový společný kandidát, mohl by to rozhodnout. Určitě by mohl být v první čtveřici, trojici. Myslím ale, že pokud někdo takový je, pak by to koalice už dlouho odkládat neměla. Vláda má nyní spoustu starostí a naše předsednictví EU je mj. velmi časově náročné.
Mám už poslední otázku. Koho Vy byste jako společného kandidáta koalice viděl?
Řeknu něco, co vás možná překvapí, ale já si myslím, že by Piráti měli mít svého kandidáta. Myslím to obecně, ale chybí nám kandidát pro mladší generaci. Může to být i někdo relativně méně známý, protože koalice má možnost mu v tomto ohledu velmi pomoci. A nemusí to být nutně Pirát, ale někdo mladší z této koalice.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!