Možná bylo na Letné čtvrt milionu lidí, možná méně, ale to je jedno. V tradičně cynickém a poněkud letargickém Česku dostat do ulic tolik lidí je obrovský úspěch. Andrej Babiš má teď o čem přemýšlet – to, že vyšlo do ulici tolik lidí, když se přece máme tak dobře, je jaksi mimo jeho kupecké chápání. Zároveň se nemohu zbavit jisté rezervovanosti. Pokud se Babišovi bude vytýkat i odpor vůči klimatickému šílenství nebo postoj k imigraci, může to u části veřejnosti mít úplně opačný efekt…
Přesto bylo úchvatné sledovat, kolik lidí všech možných názorových směrů si udělalo čas a došlo na Letnou protestovat proti premiérovi. Ten toho sice už napáchal tolik, že by si zasloužil demonstrace každý den, hraje mu ale do karet konjunktura a to, že lidem se zkrátka daří dobře. Přesto přišli, a to v obrovském počtu. Nemusí to nic znamenat. Jak poznamenala Lucie Sulovská z týdeníku ECHO, v Maďarsku vládl socialistický premiér Gyurcsány tři roky a demonstrovalo se proti němu ve velkém každý týden, police je rozháněla a mezistátní setkání se neobešla bez řevu pod okny. Vydržel to tři roky. Babiš má pohodlnou většinu ve sněmovně (i kdyby se nakrásně vzmužili sociální demokraté, nahradí je Okamura) a ani preference mu příliš nepadají. Ale i kdyby mu demonstrace jen brnkaly na nervy, stojí to za to. Jak Babiš dokazuje při každém rozhovoru a každé debatě, kde se mu někdo postaví, nervy ztrácí velmi snadno…
Co teď?
Co ale udělat pro to, aby tak obrovské vzedmutí energie vyústilo přece jen v něco víc, než pocuchání oligarchových nervů? To asi v tuto chvíli nikdo neví – včetně organizátorů, jejichž některé požadavky jako televizní duel s premiérem jsou jednak naivní (čemu by to pomohlo, Babiš byl x-krát v debatě se svými ostrými kritiky) a jednak zbytečné (nejsme v listopadu 1989, kdy neměla opozice přístup do monopolních médií). Jenže to platilo ještě na Václaváku, na Letné to nahradila demise Andreje Babiše. Otázka je, co potom, když má Babiš většinu v parlamentu a v průzkumech na tom je pořád dobře… Pak tu máme konec dotací, daňových úlev, investičních pobídek a státních zakázek pro Agrofert. Hezké, ale na některé z nich má ze zákona nárok (třeba dotace na hektar a kus dobytka). Požadavek, aby Agrofert vrátil všechny neprávem obdržené dotace je nejen chvályhodný, ale kdo ví, snad jednoho dne i reálný. Aby se Andrej Babiš zbavil médií? Jeho vlastnictví médií samozřejmě dramaticky rozvrátilo dosavadní zvyklosti a politickou kulturu, ovšem koupil je legálně a dokud sám nebude chtít, nelze ho donutit je prodat. A konečně demise Marie Benešové – té Benešové, která se (asi i ke svému překvapení) stala spouštěčem posledních demonstrací, ale která – po pravdě řečeno – je tu trochu zástupným problémem.
Nadšení samo o sobě nestačí, stejně jako srovnání s listopadem 1989, které samozřejmě pokulhává. Zopakovat nadšení, zopakovat to obrovské úlevné vydechnutí společnosti držené čtyřicet let pod knutou, to prostě nejde. A taky je v sázce přece jen mnohem méně než tehdy. I proto hesla o „proměně naší společnosti“ v sobě nesou možná trochu přehnaný étos. A především je složité domluvit se na společném minimálním programu jako před třiceti lety Občanské fórum. Organizátoři v tom trochu tápou. Výsledkem je, že zatímco na Staroměstském náměstí mohli promluvit politici, na Václaváku a na Letné už nikoliv. Bez politických stran přitom Babiše od moci neodstavíte. Leda že by se Milion chvilek chtěl přeměnit na politické hnutí, což ale zatím jeho předáci odmítají. Ale uvidíme. Určitě o nich ještě uslyšíme – už jen proto, že dostat na Letnou tolik lidí, mluvit k takové mase, která mi tleská, a pak zase zmizet z veřejného života… to by vyžadovalo skromnost takřka nadlidskou.
Pozor na permanentní revoluci!
O tom, co Milion chvilek představuje jako pozitivní program (tedy ne jenom Antibabiš), se zatím můžeme jen dohadovat. Hoši z pódia své politické názory zatím spíše skrývají. To nás konzervativce vede k obezřetnosti, protože známe první zákon politiky, že „každá organizace, která není explicitní pravicová, se dříve či později stane levicovou“. Obezřetný jsem i proto, že nikoho při všem adorování Evropské komise za její audit Babišových dotací nenapadlo, že nebýt pokřiveného systému dotací, tak problém není. Nikoho při kritice Babiše za veto klimatického balíčku EU nenapadlo, že to byla evropská podpora biopaliv, co stálo za jeho politickým startem (když si poslední den jednání sněmovny před jejím rozpuštěním v roce 2010 „zajistil“ podporu skoro většiny poslanců pro přehlasování Klausova veta o podpoře biopaliv a rozhodl se, že příště si to už pojistí důkladněji).
Obávám se toho, aby se naše společnost neocitnula v jakési permanentní morální revoltě vůči politice. Boj za nezávislou justici se snadno může zvrhnout v pokračování vlády státních zástupců, kteří tady nejprve Babišovi zametli cestičku svržením Nečasovy vlády, aby se následně stali sami cílem toho, koho pomohli stvořit. A Transparency international a mašinérie Rekonstrukce státu mají ke „chvilkám“ zjevně blízko. Politická scéna tak může být i nadále przněna existencí stále nových a nových nečitelných protestních hnutích, jejichž hlavním programem (alespoň navenek) je morální rozhořčení. Je hezké se zbavit Babiše, jehož heslem bylo, že tady od listopadu bylo „Palermo“, když Piráti (kteří se potýkají s ODS o příčku druhé nejsilnější strany) spolu s ním a komunisty hlasují pro zákon o zločinech devadesátých let?
Co ty lidi chtějí…?
Ale i tak to stálo za to. Už jen kvůli představě, jak to teď Andreji Babišovi vrtá hlavou. Dvě věci jsou pro Babiše typické. Veškeré lidské konání chápe v kategorii „Koupím, prodám“ a má utkvělou potřebu, aby ho ostatní měli rádi (odtud jeho legendární ublíženectví). A teď musí přemýšlet o tom, že čtvrt milionu lidí ve svém volném čase a za své peníze stráví nedělní odpoledne demonstrováním za jeho demisi. Přitom proč vlastně…? „Měli jsme tu největší demonstraci od revoluce. Česká republika se nikdy neměla tak dobře jako teď. Člověk má pocit, že čím víc peněz pumpuje, tím víc jsou lidi nespokojení.“ Jinými slovy: „Dal jsem vám nažrat a vy si ještě stěžujete?“. Asi nic nevysvětluje jeho duševní pochody tak, jako tento výrok… Takže za to chlapci a děvčata z Milionu chvilek pro demokracii díky. Ale zkuste vymyslet co dál. A když to nevymyslíte (já to taky nevím), alespoň zkuste udržet celý étos demonstrací v nějakých minimálních mantinelech, přijatelných pro všechny. Klima atd. si nechte na příští války, až bude Babiš minulostí. Pak na sebe asi budeme koukat každý z jiné strany barikád, ale pevně doufám, že to bude už konečně klasický politický souboj.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
