Již na padesát generálů ve výslužbě spolu s cca 24 tisíci ostatních, většinou penzionovaných příslušníků francouzských ozbrojených sil, podepsalo otevřený dopis určený členům vlády a parlamentu. Vyzývají je k obraně vlastenectví. „… My, kteří i v důchodu zůstáváme francouzskými vojáky, nemůžeme za současných okolností zůstat lhostejní k osudu naší krásné země…“
Ve sdělení vládě a veřejnosti vojáci podotýkají, že země je na pokraji zhroucení kvůli politice levice, imigraci, islamismu a zločinu. Generálové dále vládu varují, že pokud se situace zhorší, mohou se vojáci v aktivní službě rozhodnout zasáhnout a převzít kontrolu nad státem. (Ministerstvo obrany na zveřejnění dopisu rychle zareagovalo disciplinárními sankcemi proti těm signatářům, kteří byli v aktivní službě.) Z průzkumů veřejného mínění nicméně vyplývá, že 58 % z dotázaných Francouzů s obsahem dopisu souhlasí.
Načasování…
Dopis byl zveřejněn v době, kdy si Francie připomíná puč generálů, ke kterému došlo 21. až 26. dubna 1961 v Alžíru. Bývalý vrchní velitel francouzských vojsk v Alžíru, generál Maurice Challe, měl v úmyslu přinutit prezidenta Charlese de Gaullea neopustit (do té doby francouzské) Alžírsko.
Podle výsledku referenda z ledna 1961, kterého se zúčastnili občané Francie a Alžíru, získal tento africký stát právo se oddělit od Francie (Alžír byl ve správě Francie od roku 1848).
Prvního dne puče armáda za pomoci elitních výsadkářských jednotek převzala velení nad Alžírskem a zatkla místní důležité politiky. Jakmile se o tom dozvěděl prezident De Gaulle, vyhlásil v Alžírsku výjimečný stav a zakázal přistávat letadlům z Alžírska.
Většina jednotek však odmítla pučistům poslušnost a vojáci několika důležitých alžírských posádek své důstojníky dokonce zatkli. Za informováním mužstva stála tehdy novinka – rádiové vysílání, které opakovaně odvysílalo projev prezidenta, jenž vyzýval vojáky k věrnosti republice. Vzpurní vojáci byli nakonec zatčeni, odsouzeni a nakonec i amnestováni, a tak celý puč skončil slavně – neslavně.
Komu fandí vojáci
Z průzkumů veřejného mínění také vyplývá, že 49 % Francouzů by za současné bezpečnostní situace podpořilo převzetí moci armádou.
Komentátoři se vesměs shodují, že vojenský převrat Francii nehrozí, ale současně připomínají, že tři čtvrtiny příslušníků francouzských ozbrojených sil fandí Národnímu sdružení a Marine Le Penové. Dopis tak spíše svědčí o všeobecné podpoře této političce a předpokládá se, že nevznikl bez jejího vědomí.
Le Penová politicky posiluje, její podpora po delší sérii útoků islámských Francouzů a soudního osvobození islámského vraha, který vyhodil pětašedesátiletou francouzskou židovku z balkónu jejího bytu, překročila 50 % i v průzkumech, které dosud přály současnému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Prezidentské volby se ve Francii konají přesně za rok. Volební výsledky Le Penové jsou od roku 2012, kdy získala 17,9 % a skončila třetí, stále na vzestupu. V roce 2017 to bylo ve druhém kole už 33,4 %.
Dočká se konečně Le Penová?
Na obrázku je Marine Le Penová (52), předsedkyně Národního sdružení a poslankyně francouzského parlamentu. Je potřetí vdaná a má dvě děti. Je kritická k euru, k NATO a USA a ráda by usilovala o lepší vztahy s Ruskem. Z Evropské unie vystoupit nejnověji nechce. Francouzský soud jí právě osvobodil po obžalobě, která jí kladla za vinu zveřejňování nenávistných komentářů na Twitteru v roce 2018. Jak vyplývá z osvobozujícího rozsudku, zveřejňování zvěrstev Islámského státu není trestným činem. Za trestný čin šíření nenávisti jí hrozilo až tři roky vězení a pokuta ve výši 75 000 EUR (prokurátor požadoval pouze peněžitý trest 5 000 EUR).
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!