Náš důchodový systém je už nereformovatelný. Čas, ve kterém bylo možné reformu provést, byl promarněn. Poslední početně silná generace tzv. Husákových dětí přestane být schopna přispívat prací a daněmi na financování důchodů přibližně za dvacet let, a důchody se pak dramaticky sníží. Nyní již nelze dělat nic jiného, než připravovat společnost na náraz, až tato nevyhnutelně se blížící demografická událost přijde a přinese dalekosáhlé následky (budou se mj. týkat také zdravotního pojištění, které je s tím důchodovým úzce propojeno).
Nynější systém valorizací takovou přípravou rozhodně není. Je skandální, až neuvěřitelné, ale svým způsobem pro český důchodový systém příznačné, že valorizační vzorečky nechali úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí nastavené tak, že je v současné situaci výhodnější odejít do důchodu předčasně. Není divu. Systém je postaven na podvodu (jde kvůli demografickému vývoji o tzv. Ponziho schéma), a aby se to dalo zamaskovat, je matematicky tak složitý, že se do něj chyba dostane snadno.
Je nutno odstranit státem vytvořené dezinformace okolo důchodového systému a tento systém zjednodušit tak, aby si každý dovedl představit, co náš důchodový systém, tedy nás, za přibližně dvacet let čeká. To budiž důchodovou reformou.
1) Přestaňme důchodové pojištění nazývat pojištěním. Je to daň. Daň placená kvůli tomu, aby bylo možné zabezpečit nynější nejstarší generaci důchody; a nikoliv kvůli tomu, aby si poplatník zabezpečil svůj důchod!
2) Zrušme neodůvodnitelné dělení na „část placenou zaměstnancem“ a „část placenou zaměstnavatelem“. Toto dělení je účelová konstrukce celý systém zesložiťující kvůli zamaskování skutečné výše zdanění.
3) V průběžném systému je nesmyslné, aby zásluhovost byla založena na tom, kolik poplatník do systému zaplatil. Pojistné zaplacené na sociálním pojištění je vždy ihned obratem celé použito na důchody generace (pra)rodičů. Nyní pobíraný důchod nemá u žádného důchodce skutečnou vnitřní systémovou spojitost s tím, kolik na důchody tehdejších penzistů zaplatil v době, kdy byl on sám ekonomicky aktivní. Pokud má nějaká zásluhovost existovat (podle rozhodnutí ÚS z roku 2010 tomu tak musí být, což je ale způsobeno tím, že máme pojištění a nikoliv daň), tak by měla být odvozována od toho, kolik účastník pojištění vychoval do systému dalších poplatníků (resp. kolik na důchody do systému přispívají důchodcem vychovaní potomci).
4) Udržitelnost valorizačních vzorců musí být schválena, nebo alespoň transparentně komentována, akreditovaným pojistným matematikem. Dokud nebude koncept „pojištění“ nahrazen „daní na současné důchody“, jde vlastně o státem garantovaný systém životního pojištění.
Provést takovou nápravu není jednoduché a nelze to udělat obratem. Ale je nutné začít na tom pracovat. Zároveň vládě aktuálně nezbývá, než „hasit nejnutnější“, aby systém mohl fungovat ještě alespoň patnáct let. Parametry a vzorečky je nutné upravit tak, aby nebylo výhodnější jít do předčasného důchodu, a aby nedošlo ke kolapsu státního rozpočtu alespoň ve střednědobém výhledu. Je však nezbytné udělat to procesně správně. Dělat rychlá hurá opatření je kontraproduktivní. Přenastavování systému s prvky retroaktivity a na poslední chvíli nadělá více škod, než ještě jedna valorizace navíc. Když se do důchodového systému zasahuje, je nutné to udělat pořádně, s rozmyslem, a standardním procesem.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme