Pokud jde o svobodu projevu, máme v dnešní době „co do činění“ s následujícím paradoxem: díky mobilním telefonům a digitální technologii může mnohem více lidí na světě než dříve zvednout svůj hlas a projevit v dosud nevídaném rozsahu své myšlenky, názory a představy. To je velký přínos pro svobodu projevu. Na druhé straně jsme svědky toho, že svoboda projevu je omezována jako nikdy předtím. Instituce, které podrobně sledují, jak to se svobodou projevu ve světě vypadá, zjišťují, že se v tomto směru v posledních letech situace stále zhoršuje. Tento vývoj pozorují nejen v autoritativních státech jako je Čína, Turecko, či Rusko, nýbrž i v tradičních liberálních demokraciích severní Ameriky a Evropy.
Totéž platí i pro soukromé firmy. Internetoví giganti jako Facebook, X (Twitter), nebo Google, které reprezentují novodobé veřejné mínění, mažou každoročně milióny zpráv, které údajně „neodpovídají jejich směrnicím“. Jen samotný Facebook smazal v roce 2020 téměř 27 miliónů tzv. HATE SPEECH („Nenávistný projev“). Jako předsedkyně výboru pro lidská práva OSN varovala kdysi Eleanor Rooseveltová, že zákaz HATE SPEECH může být darem pro diktátory. Její obavy se ukázaly být prorockými. Autoritativní režimy současného světa se rády opírají o podobné zákazy (často údajných) HATE SPEECH a FAKE NEWS, aby touto cestou potlačily hlasy opozice. V roce 2020 přezkoumala dánská organizace Justitia facebookové stránky pěti dánských mediálních koncernů. Z veškerých smazaných komentářů pouze 1,1 procenta porušily platné právo, což znamená, že zhruba 99 procent smazaných zpráv bylo smazáno neoprávněně, v rozporu se svobodou projevu. Toto je bezpříkladný bezprávní vývoj situace.
Stále více lidí dnes nepovažuje svobodu projevu za základ liberální demokracie. Existují pro ně totiž jiné, důležitější, hodnoty: život v jistotě, zdraví, respekt s právem nebýt nikým urážen a ponižován.
Svoboda projevu je přirozeně ohrožena vždy. Je totiž součástí radikální koncepce. Ani mně toto nebylo před patnácti lety jasné. Naivně jsem se domníval, že lidé jsou ochotni se zasazovat o svobodu projevu, i když to je spojeno s určitými riziky a že jsou připraveni protestovat proti tomu, když je pohrůžkami a násilím zabraňováno vyjadřování „nežádoucích“ názorů. Nechápal jsem, že lidské přirozenosti, naší lidské povaze, „jde proti srsti“ instinktivně vystoupit proti mínění a hlasům, které se nám nelíbí a s nimiž v duchu nesouhlasíme.
Ronald Reagan kdysi řekl.: „Svoboda je vždy od svého zániku vzdálena pouze jednu generaci. Naše děti ji nemají v krvi. Svoboda musí být neustále znovu vydobývána, ochraňována a předávána dále. Naše děti musí činit totéž. Jinak budeme muset jednoho dne – ve vysokém věku – naším dětem a vnukům vyprávět o tom, jak život v USA vypadal, když lidé byli ještě svobodní.“
V rámci současného posunu kulturních hodnot ve světě, ohrožujícího svobodu projevu a veřejného mínění, stojí představa, že člověk je zranitelná a křehká bytost. Což znamená, že jistota člověka má absolutní prioritu. Což zároveň znamená, že lidé dnes nejsou již ochotní, cokoliv riskovat – ačkoliv pokrok a inovace bez rizik neexistují.
Jsme svědky absolutního upřednostňování jistot, které v současném světě vedou k oslabování svobody projevu.
Přitom klíč ke svobodě je odvaha. Svoboda bez odvahy neexistuje.
Benjamin Franklin kdysi řekl: „Kdo se vzdá svobody, aby přechodně nabyl trochu jistoty, si nezaslouží ani svobodu, ani jistotu.“ Pro mnohé Evropany to může znít jako extrémní tvrzení – avšak: pokaždé, když v dnešní situaci ve světě jen „kousíček“ svobody vyměníme za „jistotu“, si můžeme být jisti pouze tím, že budeme mít napříště méně svobody. Nikdy si nemůžeme být jisti tím, že nám to přinese více jistoty.
Na to bychom měli myslet, když napříště nějaký politik, či jiná veřejná osoba, daný problém označí jako otázku života, nebo smrti.
Výňatek z článku dánského novináře a autora knihy „The Tyranny of Silence. How one Cartoon Ignited a Global Debate on the Future of Free Speech“, Flemminga Rose, vyznamenané THE ECONOMIST jako jedna z knih roku 2024. Článek byl otištěn ve švýcarském magazínu „Die Weltwoche“. Flemming Rose je přední dánský novinář, který mimo jiné otiskl v roce 2005 v deníku Jyllands Posten karikatury Mohameda, které vyvolaly bouři násilí v muslimském světě.
Ze švýcarského originálu do češtiny přeložil Jan Vaněk.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
