Celosvětový zájem vzbudil rozhovor bývalého izraelského premiéra Naftali Bennnetta, kde se v jedné části věnoval i válce na Ukrajině. Zmínil v něm nejen údajný Putinovů slib nezabít Zelenského, ale i údajné západní zablokování slibně se rozvíjejících rozhovorů o ukončení války.
Druhá část rozhovoru s Naftalim Bennettem o vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou je tentokrát spíše o vnímání situace ze strany izraelského premiéra, ale už se pomalu, zato ovšem horší cestou, hrabeme k samotnému průběhu jednání. Ty velké informace byly koneckonců vykřičeny do medií, ale já si myslím, že právě tyhle sidelines, z nichž neuděláte titulek, jsou důležité, dělají příběh, poodhalují jednotlivé charaktery, uvažování (zde třeba nezápadních států a Izrael je čím dál tím méně západní stát) a tak podobně.
Třetí část vyprávění Naftaliho Bennetta o jarním vyjednávání mezi Ruskem a Ukrajinou:
A konečně část poslední:
A nyní pár poznámek:
1) První věc, nevím, jestli je to z toho samotného rozhovoru zřejmé, asi ne – ten rozhovor jako takový má 5 hodin, přičemž přes 4 hodiny se řeší úplně jiná témata, pro izraelské voliče jistě zajímavější. Tahle konkrétní debata, kterou já jsem překládala, začíná kolem třetí hodiny. Není to rozhovor na téma Jaký jsem skvělý mírotvůrce, ale převážně o izraelské domácí politice, tohle je tam trochu jako kuriozita, jako nejvýznamnější geopolitická událost Bennettova premiérování.
2) Izrael je dnes mnohem méně evropskou zemí, než by si Češi měli tendenci myslet. Polovina židovských obyvatel Izraele jsou dnes tzv. mizrachim, to jest Židé z Blízkého východu a Afriky (Jemen, Maroko, Alžírsko, Tunisko, Turecko, Irák, Egypt…). Tradičně volí pravici (převážně Likud) a nějaká Ukrajina je jim naprosto ukradená. Totéž samozřejmě platí o izraelských Arabech (20 procent obyvatelstva). Je tu samozřejmě i velká komunita Židů ze zemí bývalého Sovětského svazu, ale jejich názory jsou různorodé. Koneckonců jejich politickou reprezentaci dlouhá léta zosobňoval Avigdor Liebermann, rodák z Kišiněva, který byl vždycky proruský a vypáčit z něj alespoň velice odměřené odsouzení invaze dalo pořádnou fušku (vlastně nevím, zda se to vůbec povedlo, zaregistrovala jsem jenom „odsouzení válečných zločinů obou stran“ na půl huby).
Pokládám tedy za dost nepravděpodobné, že by si Bennett chtěl touto cestou dělat kampaň, zvlášť poté, co sám veřejně deklaroval, že z politiky odchází.
(Mimochodem mnohokrát zmiňovaný Ze’ev Elkin je rodák z Charkova. Což opět nemusí vůbec nic znamenat, někteří lidi s prakticky stejným životopisem jsou ruští imperialisti s izraelským pasem.)
3) Bude to Bibi dělat jinak? Dobrá otázka, těžká odpověď. Bibi měl s Putinem blízký vztah, protože Bibi (premiér 1996 až 1999, pak několikrát ministr, od roku 2009 prakticky nepřetržitě premiér), Merkelová (kancléřka nepřetržitě 2005 až 2021) a Putin (prezident nepřetržitě od roku 1999), z těch méně významných pak Orbán (premiér 1998 až 2002, nepřetržitě od roku 2010), byli/jsou takové stálice politického nebe, že spolu tak trochu srostli. Ať už si mysleli cokoliv, něco si spolu odžili, znali se a brali se. Jistě spolu umí i komunikovat. Bibi s Putinem vycházel dobře i proto, že si směrem k Izraeli vždy hleděl svého, nikdy nedával panské rady a byl přátelský, mnohokrát si s Bibim vyměnili různé laskavosti, například Putin zařídil vyzvednutí ostatků izraelského vojáka Zacharyho Baumela ze Sýrie. Baumel padl v roce 1982 a jeho kosti se Bibimu velice hodily v kampani. V roce 2019 se Bibi nechal zvěčnit na portrétech v nadživotní velikosti s Trumpem, Putinem a s Módím, kterými pak spolu s nápisem NETANJAHU: JINÁ LIGA oblepil Izrael.
Ale politika, a ta izraelská přiznaně, se řídí primárně zájmy, ne sentimenty, a tak se může stát cokoliv. To hlavní, o co Rusko v této válce přišlo, je měkká síla. Strach, potažmo respekt, který vzbuzujete. To je za běžných okolností za všechny zbraně, které máte, dokonce je máte právě proto, abyste to vzbuzovali. A tak Rusko má ty svoje úchvatné superzbraně obvykle v několika kusech, protože se nikdy nepočítalo s tím, že by dělaly cokoliv jiného, než pasivně děsily okolí. A fungovalo to, naše představy o ruské síle byly z dnešního pohledu fantasmagorické. Samozřejmě, nezmizelo to zcela, pořád je to jaderná velmoc, ale to poškození pověsti je nevyčíslitelné.
No a Bibi je starý cynik, ten to bude hrát ad hoc. Jeho vztahy s americkými demokraty jsou špatné, s EU ještě horší, a tak se může rozhodnout jim nepomáhat, nebo právě naopak – vykoupit si částečně jejich nepřízeň touto cestou. Jak by řekl kolega Petrla: Bude to tak, nebo onak.
4) Myslím si já, že by to příměří bylo moudré? Nemyslím. Putin se tehdy vzpamatovával z toho, že nevyšel plán A, který spíše než válku připomínal politický puč. Hroutila se mu fronta u Kyjeva, ocitli se ve válce, na kterou se nechystali. Z jeho hlediska to byl průšvih a oddechový čas potřeboval.
Ale já jsem přesvědčená, že by se svých plánů nevzdal. Z rozhovoru je podle mě zřejmé, že jeho nenávist k Ukrajině jako státní entitě je naprosto autentická, že hluboce věří tomu, že ji v zájmu Ruska musí ochočit. Z Bennettova vyprávění na mě působí jako racionální člověk se svým fetišem, kterému stále více podléhá, a s osobním kouzlem, kterým působí na své okolí. Myslím si taky, že si z Bennetta tak trochu dělal legraci. Nevěřím například, že on, který vyrůstal v jedné domácnosti s ortodoxními Židy (rodina s nimi žila v bytě, byli to staří manželé a jejich dospělá dcera; Putin byl jediné dítě v bytě a oni se o něj hodně starali, často si u nich hrával, jedl s nimi, četli mu pohádky, vyráběli mu hračky atd. – Putin je vnímal jako druhé rodiče), neví, že Židé nejedí slaninu.
Oceňuju, že si Bennett svým tehdejším postupem není tak úplně jistý; že zohledňuje, že ústupky by taky mohly totálně zbourat mezinárodní řád a vést k řadě dalších válek.
Překlad a komentář: Lucie Sulovská
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme