Němečtí Zelení údajně našli ztracenou třetí cestu, tedy formu politického systému, který kombinuje výhody kapitalismu se socialistickým rovnostářstvím. Ať už se to mnoha zarytým konzervativcům líbí nebo ne, budoucností Evropy má být zelená forma socialismu.
Systém takzvané třetí cesty byl snem některých reformních komunistů a komunistických ekonomů zejména v době takzvaného Pražského jara, tedy politického uvolnění poměrů v Československu kolem roku 1968. Jeho zastánci věřili tomu, že je možné zajistit lidem „výdobytky socialismu“ v oblasti sociálních jistot, aniž by zároveň bylo nutné udržovat totalitní režim uzavřených hranic, perzekucí a potírání svobody. I když o takzvané třetí cestě (neboli demokratickém socialismu) mluvili někteří řečníci na náměstích ještě během sametové revoluce před třiceti lety, koncept postupně skončil v propadlišti dějin jako utopická a nereálná vize.
„Ne zisk, ale člověk!“
Jenže víkendový sněm německých Zelených v Bielefeldu jako by myšlenku třetí cesty polil živou vodou. To, co si schválili Zelení jako programové priority, se totiž jinak než jako prosazování myšlenek „demokratického socialismu“ nazvat nedá. A vedení strany to ani nijak nepopírá. Právě naopak. Aby mohli Zelení splnit svůj cíl, kterým je vybudování „sociálně-ekologického“ hospodářství, bude muset podle nich přijít politika výrazných regulací.
„Přirozeně, že trh potřebuje regulace, aby to celé fungovalo. A ano. Možná to můžeme také nazvat zákazy,“ prohlásila otevřeně na sjezdu spolupředsedkyně německých Zelených Annalena Baerbocková. Jedině prostřednictvím zákazů lze podle ní provést takovou změnu fungování demokratické společnosti, v níž už nebude středobodem veškerého snažení „zisk, ale člověk“.
Zelení nechtějí regulovat jen „špinavý“ průmysl směrem k „čistějším technologiím“. Jimi navrhované regulace se týkají i nadnárodních internetových koncernů, finančních machinací a operací, automobilového a leteckého průmyslu, bytového trhu a dostupnosti bydlení. A to údajně za předpokladu (s nadsázkou řečeno), že se „společnost radikálně změní a přitom demokracie zůstane celá“.
Je to možné? Zelení tvrdí, že ano. Regulace demokracii údajně nenaruší. „My jako Evropanky a Evropané jsme největší vnitřní trh na světě. Můžeme stanovit standardy,“ uvedla Baerbocková. V zaplněném sále sklidila aplaus, účastníci sjezdu jí tleskali ve stoje.
Strana zákazů
Jen v oblasti ochrany klimatu přicházejí němečtí Zelení s celkem 277 návrhy na změnu legislativy. Od vyššího zdanění uhlíku a cel na dovoz „špinavého“ zboží až po státem zaručené investice do „trvale udržitelných projektů a technologií“. Především by se ale neměla strana údajně bát přezdívky „Verbotspartei“ (strana zákazů), kterou pro ni vymysleli její odpůrci. Na zákazech, které změní společnost směrem k lepšímu, není údajně nic špatného. Jedním z hlavních hesel stranického sjezdu proto bylo motto „už žádný strach ze slova verbotspartei!“.
A nejde zdaleka jen o ekologii. Zelení chystají i výrazné regulace v sociální oblasti. Navrhují zvýšení minimální mzdy na 12 euro (307 korun) na hodinu, stejně jako strop nájemného. To by se nemělo ze zákona zvyšovat o více než 3 % ročně. Revolucí v zaměstnanecké politice má být i částečná možnost volby délky pracovní doby. Nově by si mohl zaměstnanec po dohodě se zaměstnavatelem zvolit týdenní pracovní dobu v rozmezí mezi 30 až 40 hodinami.
Právě spojení ekologie a sociální politiky by mělo Zeleným údajně přihrát voliče, kteří jim v minulosti chyběli. Dělníky z automobilek a dolů, konvenční zemědělce. Svědčí o tom i účast nejvyšších zástupců odborů na stranickém sjezdu Zelených. „V minulosti jsme udělali chybu, že jsme běželi dopředu, ale za námi už nikdo nebyl,“ uvedla Baerbocková.
Budoucnost je ekosocialismus!
Někteří němečtí komentátoři jsou dokonce přesvědčeni o tom, že Zelení dnes v Německu přebírají roli sociální demokracie. Na rozdíl od sociálních demokratů totiž pochopili, že „proletariát“ současnosti je zcela jiný než před třiceti lety. A tomu se musí přizpůsobit i zaměstnanecká politika. Výsledek? Podle představ Zelených skutečně systém třetí cesty, tedy jakýsi „ekosocialismus“, v němž jsou ale zaručeny demokratické svobody. A to dokonce takřka „bezbřehým“ způsobem.
Zelení totiž na jednu strany chtějí regulovat nadnárodní koncerny, developery i majitele nemovitostí, na druhou stranu jsou silně liberální v oblastech, jakými jsou třeba oblast asistované reprodukce, práv člověka v oblasti změny pohlaví či adopce dětí ze strany homosexuálů. Na jedné straně takřka bezbřehá svoboda volby, na druhé straně „socialistická regulace“.
Je to možné? Jak by měl fungovat systém třetí cesty z pohledu německých Zelených, zřejmě nejlépe nastínil na sjezdu hesenský ministr hospodářství za Zelené Tarek Al-Wazir. „Potřebujeme trh, potřebujeme soukromý kapitál, ale musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom ho nasměrovali správným směrem,“ uvedl doslova Al-Wazir.
Mnohé Čechy, kteří v Česku zažili socialismus, možná při podobných slovech mrazí v zádech. Na druhou stranu je současná zelená vlna v Německu zcela regulérní politické hnutí, která si získává stále více příznivců. A to ve všech společenských a příjmových vrstvách obyvatelstva. Jinými slovy: stále více Němců věří, že kromě kapitalismu a socialismu existuje ještě třetí cesta. Ta „rudo-zelená“.
Němečtí Zelení jsou v celostátních průzkumech už druhou nejsilnější politickou silou, která šlape na paty dosud vládnoucí koalici CDU/CSU. Sociální demokraté, kterým „Grünen“ sebrali mnohá sociální témata, se naopak propadají. A takřka nikdo už nepochybuje o tom, že v příštích volbách se Zelení se svým socialistickým programem dostanou do vlády, případně mohou získat i post kancléře či kancléřky.
Změna musí přijít
Problém odpůrců „rudo-zeleného“ socialismu totiž spočívá v tom, že vedle ironických poznámek a senzačního „odhalování“ marxistických myšlenek tam, kde se k nim Zelení zcela otevřeně přiznávají, vlastně nenabízejí žádnou alternativu změny. Apelují na neblahé zkušenosti s bývalým socialismem sovětského typu, varují (zřejmě právem) před následky regulací a svazováním svobodného trhu, srovnávají Zelené dokonce s fašisty. To je ale přesně to, co mnozí voliči německých Zelených nechtějí slyšet. Jsou přesvědčeni o tom, že společnost se prostě musí změnit, někam se pohnout a Zelení jsou vlastně jediní, kdo nabízejí „konec starých pořádků“. Byť jejich politika možná skončí katastrofou. Jenže ta podle voličů Zelených nastane i tehdy, pokud k žádné změně systému nedojde.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!