V současné době je stále aktuálnější otázka odstřižení Evropy od ruského plynu a ropy. Často se mluví o roli obnovitelných zdrojů a pokračování v cestě k bezuhlíkové ekonomice, ale vždy bez jakýchkoli čísel. Ani Evropská komise zatím žádnou studii proveditelnosti Green Dealu nebyla schopna vytvořit. Zdá se, že navzdory dotacím investovaným do těchto výzkumů zatím všem vycházejí spíše studie neproveditelnosti, končící v šuplíku. Pojďme si tedy na příkladu Velké Británie ukázat, co by bylo k uhlíkové neutralitě potřeba udělat.
Britský klimaskeptický think-tank The Global Warming Policy Foundation nedávno zveřejnil studii Micheala Kelleyho Achieving Net Zero, která odhaduje náklady Velké Británie na dosažení uhlíkové neutrality. Ta se obvykle definuje jako stav, kdy člověk v celkovém součtu nepřidává do atmosféry žádné skleníkové plyny (prakticky se tento požadavek redukuje na CO2). Neznamená to, že by emise CO2 musely být nutně nulové, jen to, že veškeré zbývající emise jsou kompenzovány (offsetovány) buď zachytáváním uhlíku, nebo jinými programy, například zalesňováním. Studie je rozdělena do několika kapitol popisujících, co bude potřeba v jednotlivých oblastech zajistit. Pojďme si je tedy stručně probrat jednu po druhé, detaily a zdroje lze najít v odkazované studii.
Současná spotřeba energie v Británii
Spotřeba v letech 2014–2017 je dobře vidět na následujícím grafu:
Všimněte si víceméně konstantní spotřeby dopravy (šedá), a významných špiček výroby elektřiny (červená) a zejména vytápění (modrá) v zimě. Studie pro jednoduchost předpokládá, že nárůst spotřeby vlivem růstu populace během následujících 30 let, odhadovaný na 10 %, bude kompenzován úsporami vyplývajícími z vyšší efektivity využívání energie.
Dekarbonizace ekonomiky
Doprava
Spotřeba energie v dopravě je dvojnásobná oproti výrobě elektřiny. Protože spalovací motor využívá energii skrytou v palivu s účinností zhruba 30 % a elektromotor s účinností cca 90 %, bude třeba po elektrifikaci současného objemu dopravy vyrábět zhruba o 67 % více elektřiny. Menší část se spotřebovává v letecké a lodní dopravě, které se elektrifikují velmi nesnadno a neekonomicky. Například pokud bychom chtěli elektrický jumbo jet, musel by nést tolik baterií, že by to šestkrát překročilo jeho užitečné zatížení. Vzhledem k tomu, že dosavadní vývoj baterií od roku 1970 dokázal zvýšit hustotu uložené energie jen šestkrát, bude pravděpodobně trvat nejméně dalších 50 let, než dokáže elektrické dopravní letadlo přeletět Atlantik – ovšem ještě bez jakéhokoli užitečného nákladu! Proto můžeme leteckou dopravu z našich úvah bezpečně vynechat. Elektrifikace lodní dopravy je teoreticky dosažitelnější, ale rozhodně nebude zadarmo, a proto když toto komplikované téma zanedbáme, můžeme s jistotou tvrdit, že náš výsledný odhad bude pouze odhadem dolním.
Vytápění
Jak je vidět na obrázku výše, v zimě se spotřebovává třikrát víc energie na vytápění než na výrobu elektřiny. Pokud bychom k vytápění používali přímotopy, potřebovali bychom tedy rozvodnou síť o čtyřnásobné kapacitě oproti současnému stavu. Při použití tepelných čerpadel s optimistickým poměrem příkonu a tepelného výkonu 3:1 by stačila rozvodná síť jen dvojnásobná.
Ve Velké Británii je 26 miliónů obytných domů a 5,5 miliónu dalších budov, vesměs postavených v době, kdy bylo vytápění levné. V roce 2009 proběhl malý pilotní program v hodnotě 17 miliónů liber, v rámci kterého byla různými metodami zvýšena energetická účinnost 100 domů pro sociální bydlení (tedy spíše menších). U 45 z nich bylo provedeno kompletní zateplení a změna systému vytápění. Výsledkem u této skupiny bylo průměrné snížení emisí CO2 o 60 %, přičemž u nejlepších tří bylo dosaženo až 80 % a u nejhorších tří méně než 30 %. Lineární extrapolací tohoto výsledku na všechny domy a na požadavek 100% efektivity dostaneme náklady ve výši 4 bilióny liber.
Samozřejmě šlo o malý projekt, který nemohl těžit z plně rozvinutého dodavatelského řetězce, konkurence dodavatelů a rozsáhlé a dobře vyškolené pracovní síly. Je tedy teoreticky možné předpokládat snížení nákladů až o 50 % – víc asi ne, neboť každý dům stále ještě potřebuje individuální řešení vytvořené na míru.
Ostatní budovy jsou vesměs mnohem větší než obytné domy. Některé jsou složitější (nemocnice, hotely, nákupní centra), jiné jednodušší (sklady). Na zvýšení efektivity vytápění těchto budov můžeme počítat s 1 biliónem liber, dohromady tedy pro všechny budovy v celé Británii jde o 3 bilióny liber.
Je třeba si uvědomit, že úspory uvedené v této části jdou proti potřebě posílení sítě zmíněné v části předchozí, protože efektivnější budovy spotřebují méně energie. Půjde tedy o optimalizační úlohu, aby výsledné řešení bylo co nejlevnější.
Průmysl
Tepelné procesy používané v průmyslu nebyly zohledněny. Část dekarbonizace je sice možné zajistit elektrickými obloukovými pecemi apod., ale ty nejvyšší teploty se stále neobejdou bez fosilních paliv. Protože průmyslová výroba je v Británii díky orientaci na ekonomiku služeb na trvalém ústupu, zbývající průmyslové tepelné procesy budou započítány jako dodatečné náklady na konci této studie.
Elektrická rozvodná síť
V roce 2050 bude potřeba rozvodná síť 2,7krát větší než dnes, pokud má britská ekonomika fungovat tak, jak ji známe. Jistě, 30 let je dlouhá doba na to, aby se tento faktor s vývojem ekonomiky zvýšil nebo snížil. Některé odhady hovoří o potřebě 12 GW nové kapacity během následujících 30 let, což je osmkrát více, než jak se zvyšovala kapacita za posledních 30 let, včetně všech obnovitelných zdrojů.
Ale posilování kapacity sítě není jen otázkou navyšování výrobních kapacit. Mají-li domácnosti a firmy přejít od plynu na vytápění elektřinou, znamená to nutné posílení domácích rozvodů, místních vedení i středně- a vysokonapěťových trafostanic. Náklady na takovouto renovaci sítě se odhadují na 700 miliard liber, jinak hrozí nekonečné výpadky jističů a poruchy domácích spotřebičů. Dalším faktorem je rozvod velmi vysokého napětí, který se v Británii skládá z 11 500 km 400kV linek, 9 800 km 275kV linek a 5 250 km 132kV linek. Odhaduje se, že tato vedení bude třeba zdvojnásobit, což znamená další náklady ve výši cca 130 miliard liber. Se započítáním nových rozvoden, trafostanic a řídicích systémů to může být až 200 miliard. Na upgrade rozvodné sítě je tedy třeba počítat s částkou 0,9 biliónu liber.
Pokud jde o výrobní kapacitu, bude třeba k současným 75 GW instalované kapacity přidat dalších 150 GW. I v roce 2050 bude nutné udržet schopnost pokrýt poptávku bez obnovitelných zdrojů, protože současné technologie úložišť nebudou v následujících 30 letech schopné pokrýt poptávku ani v řádu hodin, natož dní. Kapitálové náklady na výrobní zdroje se obvykle udávají v cenách za MW instalovaného výkonu. Odhady jsou 2 milióny liber/MW za mix onshore a offshore větrných farem, 1,5 miliónu za fotovoltaiku a 4 milióny za jaderné zdroje. Za předpokladu vyváženého mixu se zajištěním bezpečných dodávek můžeme odhadnout náklady na 500 miliard liber.
Široké použití obnovitelných zdrojů vyžaduje podstatná úložiště energie. Baterie jsou velmi drahé (viz níže) a v Británii nejsou vhodné podmínky pro přečerpávací elektrárny – největší zařízení tohoto typu je Dinorwig ve Walesu, které by na jedno naplnění nabilo pouhých 0,7 % všech britských automobilů (s malými 60kWh bateriemi). Bez záložních úložišť bude třeba v bezvětrných a zatažených dnech (zvláště při vysoké poptávce v zimě) vyrábět téměř všechnu elektřinu pomocí nízkoemisních zdrojů, tj. buď fosilními elektrárnami se zachytáváním uhlíku, stále velmi neekonomickými, nebo v jaderných elektrárnách, což odhad nákladů dále zvyšuje.
Nesmíme ovšem zapomínat, že náklady na záložní zdroje je třeba platit i v době, kdy poptávku pokrývají zdroje obnovitelné. To je také příčinou velké části nárůstu cen elektřiny v posledních letech. Tento trend se bude s rostoucím zastoupením obnovitelných zdrojů v mixu jen prohlubovat. (Pozn. překl.: Je zajímavé si uvědomit, že tzv. kapacitní platby, kdy se fosilním zdrojům platí jen za to, že jsou k dispozici, se obvykle započítávají do „ošklivých“ dotací na fosilní paliva, ačkoli by se měly spíše započítávat do „správných“ dotací na OZE.)
Zatím jsme se tedy dostali k 4,4 biliónům liber, a to jsme ani nezapočítali zemědělství nebo elektrifikaci železniční, letecké a lodní dopravy. To odpovídá částce 180 000 liber na jednu domácnost. Již jsme zmínili protiváhu v podobě úspor, konečná částka zcela však jistě překročí 100 000 liber na domácnost.
Pro lepší perspektivu – celková částka za Velkou Británii je větší, než kolik USA vydaly na celou 2. světovou válku.
Lidské zdroje
Nyní se podíváme na lidské zdroje potřebné k dosažení cílového stavu ekonomiky. Kvalifikovaný odhad říká, že elektrotechnický projekt v rozsahu 1 miliardy liber vyžaduje zhruba 1000 člověkoroků profesionálních inženýrů a něco mezi 3 a 4 tisíci člověkoroků kvalifikovaných řemeslníků. To odpovídá práci nejméně 30 inženýrů a 100 řemeslníků po dobu 30 let. Přepočítáme-li to na náš projekt v hodnotě 1,4 biliónu liber, budeme dalších 30 let potřebovat více než 42 000 špičkových inženýrů a 130 000 řemeslníků. Vzhledem k tomu, že profesionálních elektrikářů je dnes v Británii cca 38 000, bude třeba tuto pracovní sílu velmi rychle nejméně zdvojnásobit.
Pokud jde o stavební práce, ty vyžadují celou řadu vysoce kvalifikovaných profesí. S ohledem na odhadované náklady bude potřeba zhruba 500 000 pracovníků všech souvisejících oborů.
To je zřejmě velmi zásadní požadavek na pracovní trh. V historii neexistuje precedens, kdy by se podařilo zajistit a udržet pracovní sílu v podobném rozsahu po 30 let.
Potřebné materiály
Ceny potřebných materiálů už jsou zahrnuty ve výše uvedených nákladech. Tato část se ale týká jejich dostupnosti. Přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům je přechodem od energie náročné na paliva k energii náročné na materiály. Obecně panují velké obavy z vlivu těžby na životní prostředí, tento problém se ale v budoucnu ještě výrazně zhorší.
Například k výrobě turbíny pro 600MW plynovou elektrárnu s kombinovaným cyklem (CCGT) je třeba 300 tun vysoce kvalitní oceli. K výrobě stejného množství energie se stejnou spolehlivostí bychom ale potřebovali 360 velkých větrných turbín o výkonu 5 MW (při kapacitním faktoru 33 %) a velké bateriové úložiště. Navíc je životnost těchto turbín poloviční, takže bychom jich ve skutečnosti museli vyrobit 720.
Hmotnost gondoly 5MW větrné turbíny je řádově srovnatelná s turbínou CCGT. Hmotnost betonu v základech takové větrné elektrárny je také srovnatelná se základovou deskou pod turbínou CCGT, hmotnost zátěžového betonu v případě plovoucích větrných turbín je ještě mnohem vyšší. A samozřejmě je třeba všechny větrné turbíny nebo solární panely připojit do sítě, což potřebu materiálů dále zvyšuje.
1,8GW jaderná elektrárna produkuje zhruba 1000 a plynová CCGT elektrárna zhruba 2000 W na kilogram použitých materiálů. Naproti tomu solární nebo větrné elektrárny produkují asi 2-3 W/kg.
Tento faktor v řádu tisíců velmi dobře ilustruje materiálovou náročnost obnovitelných zdrojů. Je pravda, že ho o něco zmírňuje fakt, že obnovitelné zdroje nevyžadují palivo. Ovšem těžba zemního plynu a uranu mají na povrch planety jen minimální dopad, zatímco těžba minerálů a vzácných kovů v povrchových dolech ničí životní prostředí v podstatně větším rozsahu.
Pokud by Británie měla ze dne na den elektrifikovat všechny automobily, vyžadovalo by to:
- 207 900 tun kobaltu – dvojnásobek celosvětové roční produkce,
- 264 600 tun solí lithia (LCE) – tři čtvrtiny celosvětové roční produkce,
- nejméně 7 200 tun neodymu a dysprosia – téměř celá celosvětová roční produkce neodymu,
- 2 362 500 tun mědi – více než šestina celosvětové roční produkce v roce 2018.
Kdybychom chtěli do roku 2050 elektrifikovat celý světový vozový park, znamenalo by to přebudovat tři Velké Británie ročně, a tedy strmé zvýšení těžby potřebných surovin. Se všemi negativními důsledky pro životní prostředí a práci dětí a otroků.
Ukládání energie
Pokud jde o ukládání energie, jsou fosilní paliva velmi efektivní. Dobře to ilustruje následující tabulka:
| Technologie | Hustota energie (MJ/kg) |
| Větrná turbína | 0,00006 |
| Olověná baterie | 0,15 |
| Hydroelektrárna | 0,72 |
| Dřevo | 5,0 |
| Benzín | 50 |
| Vodík | 143 |
| Jaderné štěpení | 88 250 000 |
| Jaderná fúze | 645 000 000 |
(Pozn. překl.: Vodík vypadá na první pohled velmi dobře, než si uvědomíme, že 1 kg vodíku při normálním tlaku a teplotě zabere 11 m3.)
Námět na pěkný příklad poskytl jeden člen hnutí Extinction Rebellion, který tvrdil, že jako záložní zdroj v nemocnicích mohou už v roce 2025 sloužit baterie. Elon Musk instaloval v australském Adelaide v roce 2018 bateriové úložiště s výkonem 100 MW a kapacitou 128 MWh. Stálo 450 miliónů liber. Takové úložiště by na jedno vybití (z 80 na 20 %) dokázalo napájet pohotovost nemocnice Addenbrookes v Cambridgi (30 % celkového provozu nemocnice) po celých 24 hodin. Pokud by bouře vyřadila rozvodnou síť v této oblasti na týden, bylo by třeba sedmi takových baterií. V současnosti se o zálohování starají dva dieselgenerátory s kapacitou 1500 kVA, které mohou běžet, dokud nedojde palivo (které se dá navíc snadno dovézt), a stojí dohromady 0,25 miliónu liber. To znamená poměr nákladů 180:1 v případě denní zálohy nebo 1300:1 v případě týdenní zálohy. Stejný ekonomický nonsens platí v případě všech navrhovaných použití baterií, například při ochraně Londýna před blackoutem.
V nejbližší době je možnost objevu nového levného a škálovatelného způsobu ukládání energie velmi nepravděpodobná. I vodík je velmi drahý. Pokud bychom chtěli v létě z přebytků obnovitelných zdrojů vyrábět vodík a skladovat ho na zimu, byl by k tomu při běžném tlaku a teplotě potřeba zásobník ve tvaru krychle o hraně 45 km. (Pro Irsko by „stačila“ krychle o hraně 2 km.) Stlačením se sice sníží prostorové nároky, ale zase se jím vyplýtvá část energie a zvyšuje se množství uniklého plynu. (Pozn. překl.: Nemluvě o tom, že by těch přebytků muselo být opravdu hodně – kvůli známé neefektivitě vodíkového cyklu vždy bude lepší elektřinou z obnovitelných zdrojů nejdřív nahrazovat elektřinu z těch fosilních a jaderných, a pak teprve vyrábět vodík. Instalovaná kapacita OZE by musela být astronomická, aby přebytky vystačily na celou zimu – odhadem tak patnáctinásobek současné výrobní kapacity sítě.)
Globální kontext klimatických opatření Velké Británie
Jakkoli je cíl uhlíkové neutrality v roce 2050 v podstatě nedosažitelný, hovoří proti němu i další faktory. Na následujícím obrázku je zřetelně vidět hlavní příčina nárůstu spotřeby energie a emisí skleníkových plynů v uplynulých 40 a následujících 30 letech – je to nárůst střední třídy v rozvojových zemích.
Představme si člověka, který se ze slumu na periferii nebo z venkovské chatrče přestěhuje do městského bytu s topením, osvětlením a dalšími vymoženostmi – jeho spotřeba energie vzroste zhruba 3–4krát. Celý nárůst spotřeby energie mezi lety 1980 a 2035 lze kvantitativně vysvětlit jen tímto jednoduchým faktem.
Povšimněme si také, že prvním a druhým ze sedmnácti Cílů udržitelného rozvoje OSN je vymýcení chudoby a hladu. Boj s klimatickými změnami je až na třináctém místě. Je proto jednoduše nehumánní věnovat na dekarbonizaci prostředky, které by mohly o mnoho řádů efektivněji pomáhat konkrétním lidem vymanit se z bídy.
Postoj veřejnosti
Z veřejné debaty je zřejmé, že běžný občan nemá tušení, jak nákladný projekt uhlíkově neutrální ekonomiky ve skutečnosti je. A přitom zdaleka nejde jen o náklady, materiály a pracovní sílu, ale také o postupnou a čím dál drastičtější změnu dosavadního životního stylu. Průzkumy ukazují, že jen málokdo je ochoten (a schopen) dát na oltář boje s klimatem byť jen minimální prostředky ze své kapsy. Částky přes 100 000 liber na jednu domácnost jsou pak naprosto iracionální.
Co hůř, jakákoli akce omezená jen na vyspělý svět nebude mít na klima žádný vliv a bude proto třeba zapojit také rozvojové země. A to není možné jinak, než finanční pomocí z bohatých zemí. Pokud by Evropa a Severní Amerika měly smysluplně podpořit klimatické akce v rozvojovém světě, narostly by náklady zhruba 4,5krát. Výsledkem je 450 000 liber na jednu domácnost a 13 biliónů liber na celou Velkou Británii, což jsou už naprosto fantasmagorická čísla. Pro představu – roční HDP Velké Británie jsou 2 bilióny liber, jde tedy o více než 20 % HDP každý rok.
Ať už budeme ekonomickou efektivitu klimatických opatření posuzovat podle jakýchkoli měřítek (kromě těch čistě ideologických), jednoduše nedávají smysl. Návratnost oněch 100 000 liber na domácnost bude v ideálním případě 50 let (při současných cenách energií), což je příliš dlouhá doba pro každého rozumného investora. Navíc by k dosažení cíle uhlíkové neutrality bylo nutné zavést direktivně řízenou ekonomiku se všemi negativními důsledky, jinak by potřebné zdroje, materiály a pracovní sílu nebylo možné zajistit. A konečně dnes není vůbec jasné, jak udržet přijatelnost tohoto projektu pro veřejnost po celých dlouhých 30 let – jinak, než zavedením nové totalitní společnosti.
Profil výdajů a zajištění financování
Většina předchozího textu předpokládá 30letý projekt probíhající konstantním tempem. Ve skutečnosti ale začne téměř od nuly a bude třeba ho postupně urychlovat. Pokud by 40letý projekt zateplování budov začal v roce 2010, byl by dnes na 15–20 % celkových nákladů. Dosud však bylo investováno jen 1 procento z potřebných 3 biliónů liber. Každý další den zdržení zvyšuje náročnost zbývajícího období projektu a vyžaduje ještě mohutnější tok financí, materiálů a lidských zdrojů. Vyškolení kvalifikovaných pracovníků musí předcházet všem dalším fázím projektu. A elektrifikace dopravy a vytápění bez posílení sítě a výroby energie pomocí obnovitelných zdrojů nedává vůbec žádný ekonomický ani ekologický smysl.
Projekt tohoto rozsahu bude vyžadovat na míru zajištěné financování na mezinárodní úrovni a je mimo možnosti i těch nejbohatších světových firem. Dokonce i mezinárodní finanční trhy by měly potíže vyrovnat se s celosvětovým cílem uhlíkové neutrality. Bylo by třeba zcela nové ekonomické myšlení a Sternova zpráva z roku 2006 je v tomto ohledu zoufale nekompetentní.
Neúplný seznam zanedbaných faktorů
Tato studie zcela opomíjí problematiku zemědělství (zejména emisí metanu) a lesnictví, které umožňuje zajistit negativní emise CO2 díky růstu stromů. Nebyla také zohledněna letecká a lodní doprava, protože letecké palivo tu s námi jistě bude i v roce 2050 a elektrifikace lodí zatím pokračuje jen velmi zvolna, snad s výjimkou městských trajektů. Globální ekonomika je na těchto oblastech kriticky závislá a jakákoli omezení by měla závažný dopad na životní standard střední třídy a na bohatství společnosti jako celku.
Rovněž nebyly započítány dodatečné náklady nutné k paralelnímu provozování dvou systémů infrastruktury v dopravě – fosilního a elektrického. Nebyly uvažovány praktické otázky místa a způsobu výroby potřebné energie a ani způsoby jejího skladování a související náklady (velmi vysoké, jak bylo řečeno výše). Tyto otázky je třeba přitom vyřešit co nejrychleji, protože velká část cíle závisí na existenci potřebné infrastruktury. Zanedbány byly také trvale rostoucí náklady na stabilizaci sítě, které jsou tím vyšší, čím více nestálých zdrojů se do sítě připojuje.
Také nebyl pro jednoduchost uvažován vliv inflace ani diskontní sazba.
Zásadní změny životního stylu obyvatel, zejména omezení cestování, spotřeby a pestrosti nabídky potravin, mohou výše uvedená čísla o něco snížit, ale nemají téměř žádný vliv na celkovou technickou a finanční náročnost projektu.
Shrnutí
Projekt uhlíkové neutrality Velké Británie by vyžadoval náklady ve výši zhruba 3 bilióny liber, statisíce nových kvalifikovaných pracovníků (zhruba to odpovídá 70 procentům všech zaměstnanců britského zdravotnictví) a dodávky strategických surovin násobně převyšující současnou spotřebu. To vše s nulovým výsledkem, protože jakýkoli efekt na klima bude neměřitelný. Boj s klimatickými změnami prostřednictvím tohoto projektu je proto nutné považovat extrémně předražený, neefektivní a jednoduše nereálný. Navíc by ho nebylo možné dosáhnout bez řízené ekonomiky a pravděpodobně i významného omezení občanských svobod.
Alternativní řešení
Mnoho lidí je přesvědčeno, že za několik desetiletí budeme s nějakou pravděpodobností čelit klimatické katastrofě, pokud nezměníme svoji ekonomiku. Jak jsme zde ukázali, budeme do tří desetiletí s naprostou jistotou čelit ekonomické a společenské katastrofě, pokud se o projekt uhlíkové neutrality do roku 2050 pokusíme.
Alternativou by mohla být demografická transformace, která začala před 70 lety. Průměrná velikost rodiny se zmenšila z 5 dětí v roce 1960 na dnešních 2,5 dítěte a dále klesá. Ve vyspělých zemích, kde většina populace žije ve městech, je toto číslo nižší než 2 a i ve stabilních rozvojových zemích typu Bangladéše a Lesotha už kleslo na 2,5. Čínská populace dosáhne vrcholu v roce 2030 a světová v roce 2060. Až uplyne jedno století, nebudeme už měď těžit ze země, ale vytrhávat ze zdí opuštěných měst.
Je třeba, aby se klimatologická komunita ve vší skromnosti vrátila u pár kroků zpět a položila si otázku, jak špatný teplejší svět opravdu bude (a nikoli jak špatný by mohl být). Navrhovaná řešení jsou totiž pro společnost zřejmě daleko horší, než problém, který (ne)řeší. Většina analýz budoucího vývoje klimatu je založena na scénáři RCP8.5, o kterém už i IPCC ve své poslední zprávě uvažuje jako o velmi nepravděpodobném. Úsilí vědců by mohlo napomoci financování adaptace na klimatické změny, až (a jestli) bude skutečně potřeba. Mezitím se můžeme věnovat palčivějším problémům, jejichž řešení je v našich možnostech.
O autorovi studie
Michael Kelly ukončil svou akademickou kariéru jako Prince Philip Professor of Technology na univerzitě v Cambridge. Věnoval se zejména nové fyzice polovodičů a technologií pro ultra-vysokorychlostní elektronická zařízení a možnostem výroby polovodičových struktur v nanoměřítku. Je členem Královské společnosti a Královské inženýrské akademie. V letech 2006–9 pracoval na částečný úvazek jako hlavní vědecký poradce na Ministerstvu pro místní rozvoj, kde řídil pilotní projekt zateplování obytných domů.
Poznámka překladatele: Tento článek nabízí pouze výtah ze studie. Pokud se čtenáři budou zdát některá čísla nebo tvrzení podezřelá, doporučuji dohledat si jejich zdroj v odkazovaném PDF, případně na webu. Je ztrátou času vyčítat tomuto článku, že každý fakt není ozdrojován.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme