Při pozorování německé politiky vůči Rusku a Ukrajině nejde vše shodit pouze na Gerharda Schrödera a Angelu Merkelovou. Rusko-německé energetické vazby jsou záležitostí, která se táhne od 60. let. A už tak dlouho se na ně kriticky dívají ve Washingtonu…
Tehdy se začalo projevovat ohromující bohatství ruských zdrojů ropy a zemního plynu. A západní Německo začalo dodávat trubky pro ropovod Družba, nejdelší ropovod na světě spojující Rusko s velkou částí východní Evropy, který byl nakonec uveden do provozu v roce 1964. Kennedyho administrativa v USA však byla vyděšena rostoucím energetickým sektorem Sovětského svazu a prostřednictvím NATO se jí podařilo prosadit embargo na vývoz potrubí z Německa do Sovětského svazu.
Zdvižené obočí v USA
Koncem desetiletí však Ostpolitik západoněmeckého kancléře Willyho Brandta otevírala vztahy země s jejími východními sousedy. To připravilo půdu pro historickou dohodu mezi Západním Německem a Sovětským svazem z roku 1970, v níž Západní Německo souhlasilo s prodloužením plynovodu Transgas (který je sám prodloužení plynovodu Sojuz), přes území Československa do Bavorska.
Výměnou za plyn dodávalo Západní Německo potrubí v rámci mnohem širší dohody známé jako „potrubí za plyn“ (nebo později „technologie za plyn“). Za dovoz plynu ze Sovětského svazu se platilo vývozem ocelových trubek opačným směrem.
V roce 1973 začal ruský plyn proudit do západního Německa, a to ve stejném roce, kdy začal proudit do východního Německa, které bylo součástí evropského východního bloku a satelitním státem Sovětského svazu. Bylo to navíc v roce ropné krize, kdy byl Západ hladový po jakýchkoliv zdrojích energie.
Německý dovoz sovětského plynu se v průběhu 70. let neustále zvyšoval. Ropná krize v polovině 70. let přiměla země jako Německo k další diverzifikaci směrem k zemnímu plynu jako zdroji energie a Sovětský svaz z toho profitoval.
Počínaje embargem na vývoz ropovodů na počátku 60. let 20. století bylo několik amerických prezidentů znepokojeno rostoucí závislostí Evropy na tomto zdroji energie. V 80. letech se prezident Ronald Reagan opakovaně snažil přesvědčit Německo a další evropské země, aby snížily množství dováženého ruského plynu a hrozil embargem na německé společnosti, které se hodlaly účastnit výstavby dalších plynovodů ze SSSR na západ. Americká levice byla tehdy zuřivě proti a kritizovala Reagana za zbytečné vyhrocení vztahů se SSSR. Současný ministr zahraničí Anthony Blinken o tom dokonce napsal knihu.
Bylo to však bezvýsledné, protože obchodní vztahy byly zjevně považovány za výhodné pro obě strany. V době pádu Berlínské zdi v roce 1989 se Sovětský svaz podílel na celkové poptávce po plynu v západním Německu přibližně jednou třetinou. Z hlediska objemu se dodávky ruského plynu do Německa zvýšily z 1, 1 miliardy metrů krychlových v roce 1973 na 25,7 miliardy metrů krychlových v roce 1993.
Po studené válce
V 90. letech 20. století se ruská státní plynárenská společnost Gazprom stále více zajímala o dodávky plynu do Evropy, které obcházely ukrajinské území, a to jednak kvůli špatné ukrajinské plynárenské infrastruktuře, ale také z geopolitických důvodů. Plynovod Jamal, jehož plná kapacita byla naplněna v roce 2006, spojuje sibiřská plynová pole s Německem přes Bělorusko a Polsko.
Pak přišel Nord Stream 1, plynovod, který přepravoval plyn přímo z ruského území na německé území přes Baltské moře a obcházel všechny země mezi nimi. Dohodu podepsali v roce 2005 tehdejší německý kancléř Gerhard Schröder a ruský prezident Vladimir Putin a plynovod byl otevřen v roce 2012.
Polsko a pobaltské státy byly silně proti, ale zastánci dohody v Německu ji považovali za způsob, jak dále upevnit vztahy s Ruskem prostřednictvím hlubšího strategického partnerství, které zajišťuje spolupráci. Německo se navíc snažilo všemi způsoby blokovat výstavbu polských terminálů na zkapalněný plyn, aby posílilo svou pozici na trhu. Psal o tom už v roce 2010 Wall Street Journal.
V uplynulém desetiletí Německo nadále dováželo plyn z Ruska ve stále větších objemech. Obchodní vztahy se však dostaly pod rostoucí tlak, především kvůli geopolitickým obavám. USA vyjadřovalo obavu ohledně závislosti na ruském plynu v době, kdy se Moskva chovala agresivně vůči Gruzii (2008) a Ukrajině (20014). Explicitně to zmiňoval prezident Trump: „Pokud Německo okamžitě nezmění svůj kurz, stane se zcela závislé na ruské energii“ nebo „Pokud jde o mě, Německo je v zajetí Ruska, protože získává tolik energie z Ruska… Musíme mluvit o miliardách a miliardách dolarů, které se platí zemi, před níž vás máme chránit.“ Jeho varování ale vzbudilo v Německu jen posměch (doslova).
Nord Stream 2, druhý plynovod v Baltském moři, by pak výrazně zvýšil přímé dodávky plynu z Ruska do Německa. Navzdory jasnému odporu USA však byl plynovod dokončen a nebýt invaze na Ukrajinu, mohl být nakonec certifikován pro dodávky plynu. Nakonec právě tato invaze donutila německou vládu odložit schválení plynovodu na neurčito.
S využitím materiálu Deutsche Welle.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!