Až do roku 2017 představoval ukrajinský knižní trh pro ruské nakladatele jedno z důležitých odbytišť; nic na tom nezměnila ani anexe Krymu a okupace částí Doněcké a Luhanské oblasti v roce 2014. Svaz ukrajinských nakladatelů a knihkupců potvrzuje, že knihy z Ruska tvořily nejméně tři čtvrtiny jejich trhu. Ukrajinské knihy byly v menšině a tvořily pouze asi čtvrtinu nabídky.
Tato situace byla Ukrajincům nepříjemná ze dvou důvodů. Zaprvé ukrajinští nakladatelé neměli šanci konkurovat ruským nakladatelům, kteří na Ukrajinu běžně distribuovali překlady světových bestsellerů, čímž vytvářeli konkurenci ukrajinským překladům. Nakladatelé často vůbec neriskovali vydání knihy, která již vyšla nebo měla vyjít v ruštině. Navíc ruské verze knih byly vždy k dispozici ke stažení zdarma na internetu, což ukrajinským nakladatelům způsobovalo značné ztráty.
Druhým problémem byla propaganda.
Nejpozději od roku 2009 v Rusku bujelo vydávání fantasy knížek na téma války s Ukrajinou, současně vycházelo stále více „historické“ literatury a obecně literatury faktu, která pojednávala o „krachu ukrajinského projektu“ a zesměšňovala nezávislost „neexistujícího“ ukrajinského národa a „uměle vytvořený“ ukrajinský jazyk. Tyto knihy lze dosud snadno najít na internetu, a to jak ke koupi, tak ke stažení zdarma. Vyprávění o „velké ruské armádě“, která přijde všechny osvobodit, si stále častěji nacházelo cestu do regálů s knihami pro děti.
V důsledku narůstajícího množství ruských knih s nenávistným obsahem sáhla Ukrajina v roce 2017 k represi a omezila dovoz knih z Ruska. Toto omezení se týkalo pouze tiskovin s protiukrajinským obsahem, včetně knih vybízejících k likvidaci Ukrajiny, propagujících násilí, podněcujících etnickou, rasovou a náboženskou nenávist, nabádajících k páchání teroristických činů nebo porušování lidských práv a občanských svobod. Přezkoumáváním jednotlivých titulů a vydáváním povolení byla pověřena ukrajinská Rada pro televizní a rozhlasové vysílání.
Od té doby bylo přijato přes 45 tisíc žádostí, z nichž 39 416 bylo schváleno a 5 275 zamítnuto. Dalších 2 227 schválení bylo odňato dodatečně. Mezi zamítnutými tituly jsou mnohé takové, jejichž autoři byli už dříve zařazeni na seznam osob ohrožujících národní bezpečnost, jako například Zachar Prilepin, Alexandr Dugin nebo Alexandr Tamonikov. Ten se proslavil tím, že schvalovacím procesem neprošlo více než dvacet jeho knih – a to ne proto, že by obsahovaly některé prvky propagandy, ale protože celým jejich obsahem prostupovala nenávist vůči Ukrajině a Ukrajincům.
Devět ruských nakladatelů pak vydávalo antiukrajinskou literaturu systematicky: nakladatelství Eksmo (na seznamu protiukrajinských děl měli 51 publikací), Algoritm (31), Knižnyj Mir (27), Veche (19), Tsentrpolygraph (15), Yauza (15), Yauza-Press (12), AST (11) a Peter Publishing House (10). Těmto nakladatelstvím bylo následně znemožněno dovážet na Ukrajinu jakékoliv knížky. Pětina všech titulů na seznamu explicitně protiukrajinské literatury patřila nakladatelství Eksmo. (Eksmo před nedávnem uveřejnilo otevřený dopis vyzývající k ukončení bojkotu ruských knih, které dělají „svět lepším místem“.)
Chytomo v reakci na četné dotazy našich zahraničních partnerů zpracovalo téměř tři stovky knih zařazených na Seznam protiukrajinských publikací; ukázky některých z nich uvádíme níže. Uvedené popisy knih neodrážejí názory našich editorů, ale jsou překladem skutečných knižních abstraktů.
1) Dmitrij Pučkov: Ukrajina je Rusko (2015)
Rusové a Ukrajinci spolu vždy nažívali přátelsky. Západ si však přál vrazit mezi slovanské bratry klín. Ochotné agenty nacházel v řadách nespokojenců a bohatě se jim odměňoval. Jeho úsilí se setkalo s úspěchem na Ukrajině, ale ne v Rusku. Kniha Ukrajina je Rusko líčí plíživé revoluce a pokusy o ně v našich zemích, rukopis CIA a důsledky pro běžné obyvatelstvo i pro příslušníky páté kolony.
Čtenáři tu najdou vše, co je zajímalo, ale báli se zeptat:
Jak se lidé mění v zombie;
Za co poskakovali majdaunovci [ano, jde o spojení slov Maidan a Down, ve smyslu Downův syndrom, tj. revoluce retardů];
Kdo sestřelil Boeing;
Kam v ukrajinských bažinách zmizeli žoldáci Blackwater;
Jak vypadá „hnědý“ převrat;
Zda je opravdu nutné tahat na protesty malé děti;
Jak a proč se rozhánějí protesty;
Názory nejvlivnějších Rusů – zpěváci, umělci, novináři;
Proč jsou odpůrci Sovětského svazu vždy i rusofoby;
2) Strižova I., Těrekova N.: Rusko a jeho „kolonie“: Jak se Gruzie, Ukrajina, Pobaltí a další stali součástí Ruska? (2007)
V posledních letech začaly mnohé bývalé sovětské republiky, toho času nezávislé, svým občanům i celému světu tvrdit, že je Rusko ve 20. století okupovalo a po desetiletí potlačovalo jejich svobodu a identitu. Neomalenci zapomínají, že se jejich národy staly součástí Ruska dávno před rokem 1917 a že nás spojuje staletá společná historie. Kniha je sborníkem článků a dokumentů, které objasňují, kdy a za jakých okolností se Gruzie, Ukrajina, Moldavsko a další země připojily k Rusku.
3) Georgij Savickij: Zkrvavená Ukrajina. Banderovská genocida (2014)
Nejnovější akční kniha z prostředí vojenské sci-fi, napsaná v povstaleckém Doněcku. Budoucí válka na Ukrajině, vyprávěná z pohledu jednoho z účastníků. Kyjevská junta na příkaz svých amerických pánů rozpoutá genocidu ruského obyvatelstva na jihovýchodě Ukrajiny. Novorusko krvácí, ale nevzdává se. Nacistické eskadry smrti nedokážou porazit povstaleckou domobranu a žádají o pomoc jednotky NATO. Spojené státy pošlou své vojáky na Ukrajinu. Donbasští jsou bez pomoci zvenčí odsouzeni ke zničení. Jejich poslední nadějí je Rusko – jediná mocnost, která může banderovskou genocidu zastavit.
4) Koppel-Kovtun, S., Tkačev, A., & kolektiv: Tragédie Ukrajiny. A místo ráje přišel koncentrák (2015)
V listopadu 2013 padl na Ukrajinu temný stín. Otrávené plody Euromajdanu, o nichž mnozí tušili, ale málokdo věřil, že to takhle dopadne. Naivní sen o evropském ráji zastřel realitu. Jak si někdo mohl myslet, že násilná revoluce přinese lepší Ukrajinu? Proč mnozí Ukrajinci podlehli své naivitě a dovolili, aby jim vládli „přátelé“ z USA a EU? Kde se v Ukrajincích vzala nenávist k Rusku a touha zabíjet „ruské teroristy“? V jedinečné knize se prolíná světský a duchovní pohled na dění Euromajdanu. Čtenář se nejen dozví nové informace o událostech a procesech, které nastartovali političtí technologové, ale také nahlédne jejich působení na lidské duše, pochopí duchovní a morální příčiny této tragédie a vybuduje si vnitřní odolnost vůči propagandistickému plevelu prostřednictvím semen pravoslavné víry a příkladu dávných otců.
5) Georgij Savickij: Vlkodav (2018)
Během protiteroristické operace v Doněcku je Viktor Rakitin, operační důstojník Státní bezpečnosti Doněcké lidové republiky, těžce raněn po nášlapu na minu. Když ztratí vědomí, přenese se do doby před 80 lety. Bitva o Stalino je právě v plném proudu [Doněck se v letech 1924-1961 jmenoval Stalino]. Viktor je sice zvyklý na boje s nepřátelskými diverzanty, ale v roce 1941 je situace na frontě mnohem drsnější a nepřítel je zákeřnější a bezohlednější. Rakitin v bitvách od Stalina až po Stalingrad získá hodnost poručíka NKVD. Jeho cílem není jen dožít se vítězství, ale dostat se k předchůdcům novodobých banderovců a vypálit jim jejich lesní úkryty.
6) Eduard Limonov: Kyjev Kaput (2015)
Eduard Limonov je básník, spisovatel, novinář a revolucionář. Často má schopnost trefně předvídat budoucnost. V této knize najdete deníkovou rekapitulaci vývoje na Ukrajině. Provede vás tamním děním od žlutomodré revoluce na Majdanu, přes znovusjednocení Krymu s Ruskem, povstání na Donbasu, příměří, kyjevské volby do Rady až po povstalecké volby 2. listopadu v Doněcké a Luhanské republice. Pak se deník náhle zastaví. Dalším událostem nikdo neunikne.
7) Nikolaj Starikov: Ukrajina. Chaos a revoluce jako zbraně dolaru (2015)
Chaos a revoluce jsou nedílnou součástí působení takzvaného „civilizovaného světa“. Zdánlivě prosperující země se jedna po druhé zmítají v nepokojích a ocitají se na pokraji rozpadu. Před rokem nikdo nedokázal předvídat, že ukrajinskými městy budou pochodovat nacistické bojůvky, natož si představit krveprolití, které následovalo. Hlavní příčiny těchto procesů vysvětluje v nové knize Nikolaj Starikov, známý spisovatel a veřejný činitel, autor bestsellerů Geopolitika: Jak na to, Stalin: Naše sdílená paměť a Znárodnit rubl.
Spojené státy potřebují válčit, aby mohly odepsat svůj kolosální státní dluh. Nejprve se pustily do Libye a Sýrie, nyní je na řadě Ukrajina. USA mají několik cílů:
Zničit Ukrajinu a přes hranice rozšířit nestabilitu do Ruska;
Vytlačit Rusko z Černého moře a jeho námořnictvo z Krymu;
Podél našich hranic vytvořit totálně protiruský stát, kde všichni mluví perfektně rusky.
Nicméně hlavním cílem našich geopolitických protivníků je roztrhat ruský svět na kusy. To se zatím nedaří a nikdy by se to nemělo podařit. Musíme být silní, abychom tento chaos z ruského světa dokázali vyhnat. Aby Spojené státy nechaly Ukrajinu na pokoji a v ulicích našich měst už nebyla prolévána krev. Protože jsme jeden národ. A protože je posláním Ruska zasazovat se o spravedlnost a rovnováhu ve světě.
8 ) Nikolaj Starikov a Dmitrij Běljajev: Rusko. Krym. Dějiny (2015)
Rusko a Krym. Krym a Rusko. Jsme jedno tělo – křižovatka, na níž se prolínají dějiny a geopolitika. Pojďte nahlédnout tuto jednotu v kapitolách o hrdinských obráncích Sevastopolu. Odhalte ji v osobách Suvorova a Kutuzova, admirálů Nachimova, Kornilova a Istomina. Poučte se o moudré politice Kateřiny Veliké i o bezbřehé pošetilosti Nikity Chruščova. Pokaždé, když se Rusko zmocnilo Krymu, stalo se velmocí. Každá ztráta Krymu měla za následek ztrátu tohoto statusu.
A tak se v roce 2014 naše země opět stala velmocí, a to díky odvaze a houževnatosti krymského lidu a politické vůli ruského prezidenta.
9) Sergej Glazjev: Ukrajinská katastrofa. Od americké agrese ke světové válce? (2015)
Jestliže si někdo myslí, že se ho fašistická pohroma, která zachvátila Ukrajinu, netýká a není „ani jeho bolestí, ani jeho sladkostí“, nová kniha akademika Glazjeva, uznávaného odborníka na dlouhodobé ekonomické prognózy, pro něj bude spravedlivým varováním. Mocenské kruhy ve Washingtonu pod kontrolou nadnárodního kapitálu si jako hlavní cíl svého příštího útoku vytipovaly Rusko. Válka s Ruskem, rozpoutaná rukama ukrajinských nacistů, vyvolá prudký hospodářský úpadek jak v postsovětském prostoru, tak v EU. A právě za tímto účelem Spojené státy v únoru 2014, za podpory představitelů EU, zinscenovaly na Ukrajině státní převrat, který vynesl k moci neonacisty. Genocidou ruského obyvatelstva na jihovýchodě Ukrajiny chtějí vyprovokovat Rusko k vojenské akci a rozpoutat novou světovou válku v Evropě. Může Rusko zabránit tomu, aby občanská válka na Ukrajině přerostla ve světovou, a zároveň zachovat jednotu ruského světa?
10) Jurij Mukhin: Poštvat Ukrajince na Rusy. Mýtus „stalinského holodomoru“ (2014)
Takzvaný holodomor je trumfem ukrajinských nacistů v informační válce proti Rusku a praporem agresivní rusofobie. Přestože strašlivý hladomor v letech 1932-1933, způsobený suchem a příliš urputnou kolektivizací, postihl nejen Ukrajinu, ale i Rusko, Kazachstán, Bělorusko a další sovětské republiky, „oranžoví“ označují holodomor za „plánovanou genocidu“ ukrajinského národa, „ukrajinský holocaust“.
Účel této lži je zřejmý – vrazit klín mezi bratrské národy, poštvat Ukrajince na Rusy a navždy odtrhnout Malorusko od Ruska. Původci jsou také dobře známí – banderovci dělají vše, co je v jejich silách, jen aby byl mýtus o holodomoru na Západě uznán. Účelem této knihy je vyvrátit pomluvu, demaskovat falzifikátory dějin a odhalit špinavé techniky překrucování, klamání a falšování, které používají fašističtí majdanisté.
11) Alexandr Afanasjev: Linie zlomu (2014)
Je rok 2020. Ukrajině vládnou nacisté. Ruština je přísně zakázána, obyvatelstvo je nuceno se klanět Banderovi a Šuchevyčovi a jakýkoli projev nesouhlasu je brutálně trestán. Režim se těší bezvýhradné podpoře Západu, který kontroluje veškeré přírodní zdroje a vše, co v zemi zbylo z průmyslové výroby. Ne všem se však život v banderovském ráji líbí a miliony uprchlíků na druhé straně hranice se snaží osvobodit svou vlast od hnědého moru. Na Ukrajině vypukne partyzánská válka a bývalí přátelé a sousedé se ocitnou na opačných stranách barikády. Aby toho nebylo málo, do boje se zapojí mocné vnější síly, které se rozhodnou přenést dějiště bojů do Ruska…
12) Rostislav Iščenko: Kolaps Ukrajiny. Demontáž rádoby státu (2015)
Tato kniha vynáší rozsudek smrti nejen nad kyjevskou juntou, ale i nad celým mrtvorozeným „ukrajinským projektem“. Je to hřebíček do rakve nanicovatého státu, který svou kriminální povahou a brutalitou předčil dokonce i Jelcinovo Rusko. Nejdete zde celou pravdu, kterak „národně uvědomělí“ nacisté rozvrátili zemi, vyměnili jednu bandu zlodějů za jinou a dobrovolně se stali otroky Evropy. Je to facka všem banderovským zaprodancům, kteří vyměnili své domovské právo a staleté bratrství za Jidášových třicet stříbrných.
13) Alexandr Tamonikov: Výcvikový tábor (2016)
V tajném výcvikovém středisku na západní Ukrajině připravují američtí instruktoři obzvlášť krutou skupinu nacistických teroristů, kteří mají být vysláni na Donbas. Skupinu vede kapitán Igor Burkovsky. Ruskému tajnému agentovi, který se infiltroval do ukrajinských bezpečnostních složek, se však podaří donbaskou domobranu před plánovaným teroristickým útokem varovat. Kapitán Gleb Cholodov a jeho speciální oddíl dostanou pokyn, aby nepřítele pořádně přivítali. Pak se ale něco stane a události se začnou vyvíjet velice špatným směrem. Cholodova, který nikdy nepoznal porážku, najednou potkává jedna katastrofa za druhou. Zkušený důstojník si uvědomí, že ve zpravodajské centrále milice je krtek a že informace od tajného agenta z Kyjeva přicházejí zkreslené…
14) Gleb Bobrov: Ukrajina v plamenech. Věk mrtvorozených (2014)
Děj knížky se odehrává v blízké budoucnosti. Rusofobní politika „opozice“ trhá Ukrajinu na kusy. „Svidomité“ [nadávka vytvořená z přídavného jména „svidomij“, čili uvědomělý, v tomto případě národně uvědomělý; a slova „sodomita“] podporovaní NATO se snaží násilím ovládnout levý břeh Dněpru. Reakcí východního Maloruska na okupaci je partyzánská válka. Přichází brutální řež… Bylo by naprosto mylné zařadit tento román mezi „sci-fi“. Je to víc než fikce. Gleb Bobrov, sám veterán z Afghánistánu, zná válku z první ruky. Nikdo jiný než veterán tuto knihu nemohl napsat – tak silná a autentická je, nevyhýbá se detailům bojů a sabotáží, naturalistickým zpracováním vás vtáhne do budoucí krvavé noční můry. A nic si nenalhávejte. Tento román není o Ukrajině. Po Malorusku je na řadě Rusko. „Tak se neptejte, komu zvoní hrana – zvoní vám.“
15) Alex Peresvet: Donbaský mstitel (2017)
Občanské války jsou pravděpodobně ze všech válek nejstrašnější. Bratr stojí proti bratrovi, soused proti sousedovi a jedna část národa je připravena vyhladit tu druhou. Nelze zůstat stranou. Každý si musí vybrat. Alexej Kravčenko, bývalý obyvatel Luhanska a Brjanska, chlapec z Donbasu a ruský důstojník, si vybral. Do války, která zuří na východě Ukrajiny, míří nejen z osobních důvodů, ale také proto, že bolest lidí ožehnutých plameny zločinného a nesmyslného masakru bere osobně.
16) Vasilij Prorozov: A nebylo návratu (2020)
Hlavní hrdina Andrij Ševčenko pracuje jako důstojník Bezpečnostních služeb Ukrajiny. Po Majdanu je převelen na velitelství a pravidelně vysílán na mise do bojové zóny na Donbasu. Čím více proniká do podhoubí takzvané „protiteroristické operace“ [dočasný název používaný ukrajinským státem pro operace proti LLR a DLR] a získává přístup k utajovaným informacím, tím více si uvědomuje, že už nemůže sloužit vládě, která vede brutální a cynickou válku proti vlastnímu lidu. Učiní zcela vědomé, i když pro něj osobně obtížné rozhodnutí spolupracovat s ruskou rozvědkou. Autor důvěryhodně vykresluje psychologický profil svého hrdiny a popisuje morální a etické otazníky, které s sebou nese práce dvojitého agenta. Ševčenko s nasazením života svého i své rodiny získává cenné informace, které neprodleně předává centrále rozvědky, a pomáhá tak zachránit stovky životů domobranců a civilistů na Donbasu. Tento fascinující a do jisté míry autobiografický román čtenáři představuje dilemata, jimž mohou čelit miliony obyvatel Ukrajiny.
17) Anatolij Tereščenko: Ukrajina. Odkud se vzala? (2017)
Nejrůznější moderní ukrajinské encyklopedie uvádějí něco v tomto smyslu: Ukrajina je nezávislý unitární východoslovanský stát ve středu Evropy. Nikdy nechybí slůvko „nezávislý“! Co je tedy Ukrajina? Kdy se tento název objevil a co znamená? Jakým směrem by se měla Ukrajina dále ubírat a s kým by měla po této cestě kráčet podle samotné logiky své existence?
18) Michail Smolin, Alexandr Volkonskij a Alexej Sobolevskij: Ukrajina je Rusko (2014)
Hlavním tématem sborníku je jednota ruského světa a nezbytnost překonání radikálního regionalismu, jehož markantním projevem je také „ukrajinství“. Když ve 20. století ruskou civilizaci postihly složité vnitřní otřesy, někteří začali zpochybňovat podstatu účasti jihoruského [ukrajinského] obyvatelstva na budování celoruského světa. Postsovětské elity jihoruského obyvatelstva byly zasaženy virem narcistického regionalismu. Na rozdíl od celoruského západnictví, které přejímalo především liberální a sociální ideje západní Evropy, jež se netýkaly národnostních ani náboženských otázek, se „ukrajinství“ ukázalo být svébytným jihoruským regionalistickým západnictvím, které své ideologické preference založilo na polsko-katolickém světonázoru. Kniha zaujme každého, kdo se zajímá o ruské dějiny, politologii a střet idejí ruské jednoty a ukrajinského separatismu.
19) Anatolij Wasserman: Ukrajina a zbytek Ruska (2013)
Podle Anatolije Wassermana, politického konzultanta a legendy ruského internetu, je opětovné začlenění Ukrajiny do Ruska nevyhnutelné. Tato kniha nabízí historické, politické a konečně i panhumanistické důvody zoufalé potřeby tohoto znovusjednocení. Kniha je aktualizovaným vydáním bestselleru, který vyšel před třemi lety. Mimochodem. Po rozruchu, který vyvolaly Wassermanovy texty, se ukrajinským Livejournalem přehnal malý flash-mob pod heslem „Anatoly Wasserman for President of Ukraine“. Po přečtení této knihy dospějete k podobnému názoru.
20) Valerij Korovin: Konec ukrajinského projektu (2015)
Národ je složitá věc. Být národem a označovat se za národ jsou dvě různé věci. A pokud někdo chce být mermomocí národem – pak jakým národem?
Stát se politickým národem není snadný úkol. Musíte přinejmenším sdílet jazyk a kulturní matrici – teprve pak se můžete stát politickým národem. Ukrajina se za více než dvacet let od vyhlášení nezávislosti nikdy nestala opravdovým národem. […] Projekt ukrajinského národního státu byl mrtvý, sotva byl vyhlášen.
Ukrajina, kterou soudruh Lenin vytvořil jako umělý konstrukt, se po období sovětské nadvlády ukázala být zcela nepřipravená na samostatnou existenci. Teď se „projekt Ukrajina“ před našima očima chystá dospět ke svému logickému konci.
Svět opětovně vstupuje do éry velkých bloků, v němž si lze bezpečnost zajistit pouze v rámci velkých nadnárodních společenství. Stojíme na prahu historické volby, kterou učiní národy obývající prostor mezi Ruskem a Evropou. Tento prostor má všechny předpoklady stát se spojnicí mezi jednotlivými částmi velkého kontinentálního bloku, jenž se bude rozprostírat od Dublinu po Vladivostok.
Sestavili Olha Janyšyn, Milana Polova, Olena Ullmann, Janina Lisovina, Anhelina Hrytsej / Chytomo (zkráceno)
Přeložila Lucie Sulovská
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
