Konflikt na Ukrajině ukázal nejen nezlomnost Ukrajinců, ale i důležitost rozdělení společnosti na muže a ženy, říká americký sociolog Mark Regnerus. Tohoto faktu si je podle něj dobře vědom i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. „Z mého pohledu sociologa je fascinující pozorovat, jak Zelenskyj vydal nařízení, které zakazuje mužům od osmnácti do šedesáti let opustit zemi, a v případě nutnosti být připraveni za ni bojovat. Ukázalo se, že i v dnešní době hraje zásadní roli rozdělení společnosti na muže a ženy, obzvláště v krizových situacích,“ říká Regnerus, který do Česka dorazil na pozvání Asociace pro rodinu.
Podle Regneruse je Zelenskyj ukázkovým příkladem pozitivní maskulinity a vůdcovství. „Muži prostě potřebují inspiraci k tomu, aby udělali, co udělat mohou, ale možná by to sami od sebe neudělali. A na Ukrajině jasně vidíme, že tu vůdčí roli někoho, kdo inspiruje, sehrává prezident Zelenskyj,“ dodává profesor univerzity v texaském Austinu.
Ve svých studiích se zabýváte převážně otázkami rodiny a jejího postavení ve společnosti. Už déle než měsíc zuří válka na Ukrajině, která mimo jiné miliony rodin rozdělila – mnoho žen s dětmi ze země odešlo, navíc řada manželů, ale i manželek a bohužel i dětí již ve válce přišla o život. Jaké dopady by tato extrémní situace mohla mít na Ukrajince?
To je vzhledem k okolnostem takřka nemožné předpovídat. Hodně to záleží na tom, co se stane, až válka skončí. Vezměte si, že ještě před pár týdny to vypadalo, že to bude rychlá válka a Rusko Ukrajinu obsadí. Ukrajinci ale projevili neuvěřitelnou vůli vzdorovat a odolávají, za což jsem osobně velmi rád. Ale co se stane dál a jak to celé skončí, je doopravdy nejisté. Z mého pohledu sociologa je fascinující pozorovat, jak ukrajinský prezident Zelenskyj vydal nařízení, které zakazuje mužům od osmnácti do šedesáti let opustit zemi a v případě nutnosti být připraveni za ni bojovat. Ukázalo se na tom totiž, že i v dnešní době hraje zásadní roli rozdělení společnosti na muže a ženy, obzvláště v krizových situacích.
V jakém slova smyslu?
V obecné rovině to dává naprostý smysl, individuální optikou kdo ví. Ženám navíc nikdo nepřikázal Ukrajinu opustit a některé se i přidaly k dobrovolnické obraně, a co si budeme nalhávat, mezi ženami je mnoho těch, které jsou schopné bojovat i objektivně lépe než mnozí muži, co strávili posledních dvacet let vysedáváním u televize. Nicméně politická rozhodnutí tu individuální rovinu neřeší, což je z mého pohledu rozumné. I kvůli tomu, že ženy s dětmi mohou v zemi zůstat, vidíme, kolik velmi těžkých a bolestných rozhodnutí musely učinit ty, které odešly a dobrovolně tak došlo k rozdělení rodin, kde každý něco chrání – muži svou vlast a ženy své děti, což není příliš srovnatelné, ale za obojím je ušlechtilý cíl. Ukazuje se na tom i to, že rodina je pro oba přístupy důležitá, protože i ti muži ve zbrani chrání své rodiny před hrozbou, zatímco ženy se s dětmi stěhují do cizí země, aby zvýšily šance svých potomků na přežití. To vše s vědomím, že budoucnost je nejistá.
Jaké jsou tedy dopady na takto rozdělené rodiny?
V prvé řadě nikdo neví, jaký bude jejich další osud. Zda se vůbec ještě setkají, zda to bude v cizí zemi, nebo na Ukrajině. A to jsou velmi znepokojivé myšlenky. Jak muži, tak ženy každou noc usínají s tím, že neví, jak je na tom jejich protějšek a zda se ještě někdy shledají. Na člověka to vyvíjí velký tlak a je to břemeno, které s sebou nese. Vezměte si, že my jako Západ jsme dlouhodobě žili v nějakém napětí a to žádná válka nebyla. Tématu jsem nedávno věnoval jeden článek.
Co jste v něm psal?
Pochválil jsem prezidenta Zelenského, že ten rozdíl mezi muži a ženami vnímá v kontextu přežití vlastní populace. Můžeme se na to, že ženám s dětmi se umožní odejít, dívat tak, že jsou pro přežití důležitější, což je ve své podstatě pravda, pakliže uplatníme optiku evoluční psychologie.
Je to podobné jako v případě námořních katastrof, kde rovněž platí, že první jsou evakuovány na záchranné čluny právě ženy a děti?
V minulosti jsem na toto téma četl nesmírně zajímavou studii. Ve zkratce došla k závěru, že jsou to jisté vůdcovské schopnosti, které zabraňují tomu, aby muži nejednali každý na vlastní pěst a sami za sebe na úkor žen a dětí. Obecně si myslíme, že muži budou přirozeně v podobných situacích sami od sebe upřednostňovat zájmy žen a dětí, ale není to tak jednoduché. V každém se v krizové situaci odehrává vnitřní souboj zda bojovat, nebo utéct, zda zachránit ostatní, nebo sám sebe. Jistě mnoho mužů onen přirozený impuls k ochraně žen a dětí v sobě mít bude, ale ne všichni. A je to právě vůdcovství, které to dokáže probudit v naprosté většině. Na oné potápějící se lodi je to kapitán, který uplatní svou autoritu. Muži prostě potřebují inspiraci k tomu, aby udělali, co udělat mohou, ale možná by to sami od sebe neudělali. A na Ukrajině jasně vidíme, že tu vůdčí roli někoho, kdo inspiruje, sehrává prezident Zelenskyj.
V uplynulých letech jsme mohli často slýchat kritiku maskulinity jako něčeho nežádoucího, nicméně nyní je právě Volodymyr Zelenskyj za svou maskulinitu v tom nejlepším slova smyslu oslavován. Dokonce i ti největší bojovníci proti toxické maskulinitě často vyzdvihují, že ukrajinský prezident má, lidově řečeno, „koule“.
Přesně tak! Ono je vidět, že mnozí ti bojovníci s maskulinitou k ní mají takový vztah na pomezí lásky a nenávisti. Není to jen maskulinita, ale i ono vůdcovství, o kterém jsme se bavili, díky čemu má Zelenskyj poměrně početný fanclub, nezřídkakdy tvořený lidmi, kteří by představou silného mužského vůdce ještě před pár měsíci opovrhovali. Lidé to zjevně v krizi chtějí, bez ohledu na to, co říkají mimo ni. Obecně se v krizi ukazuje, že často to, co říkáme, že bychom chtěli, se může i značně lišit od toho, co bychom skutečně chtěli. Ženy si váží mužů za mužnost, stejně jako si muži váží ženskosti u žen, nicméně kulturně to v posledních letech potlačujeme, v akademické sféře se mnozí snaží celý tento koncept zneplatnit a tak trochu „zbezpohlavnit“ společnost. Z maskulinity se dělá toxická maskulinita, což mnohdy prostě není pravda.
Není ten rozdíl mezi maskulinitou a toxickou maskulinitou viditelný i na srovnání Volodymyra Zelenského s Vladimirem Putinem, kde první projevuje autentickou mužnost, zatímco druhý se snaží o image chlapáka, který sám vyhrává hokejové zápasy, jezdí bez trička na koni po horách a vylovuje na jeden nádech ze dna moře antické amfory?
To je dobrý příklad. Navíc co se oné maskulinity Vladimira Putina týče, je fascinující i to, jakými tajemstvími se snaží obklopit svůj rodinný život. Víme, že s manželkou, s níž má dvě dcery, se rozvedl, údajně by měl mít někde ve Švýcarsku milenku, s níž má nějaké další děti, což je tedy velmi podivné. Proč by se někdo, kdo vystavuje na odiv svou mužnost, styděl za svou rodinu? Co je na tom mužného? Je to jen divné, když se někdo, kdo se snaží působit jako ochránce rodin a dětí, od vlastní rodiny a dětí distancuje a předstírá, že neexistují. Válka na Ukrajině nicméně jasně ukazuje, že když nastane konflikt, celá genderová ideologie jako by zmizela.
Čím si to vysvětlujete?
Je jasně vidět, že to bylo vlastně takové luxusní zboží, které si můžeme dovolit, když žijeme v blahobytu. Měli jsme se tak dobře, že jsme mohli řešit podobné podružnosti.
Přitom se najdou i genderoví aktivisté, které Zelenského kritizují, že je transfobní, když transženám odmítá umožnit odejít z Ukrajiny, protože jsou biologickými muži.
Nepředpokládám, že by to byl nějaký masivní problém, ostatně v americkém zpravodajství jsem o tom prakticky ani neslyšel. Teoreticky tedy volají po tom, aby transmuži, kteří se narodili jako ženy, zůstali a bojovali a transženy narozené jako muži měly možnost utéct? Kdo se cítí být ženou, může odejít? Jak už jsem říkal, v situaci jako je tato, má prostě dělení na muže a ženy své opodstatnění a jsem rád, že si to uvědomuje i prezident Zelenskyj.
Vnímáte nějak rozdíl mezi současnou uprchlickou krizí, v níž uprchlíci jsou převážně ženy s dětmi a staří lidé, a tou předchozí, kdy uprchlíci byli převážně mladí muži?
Tady bych předem řekl, že ve Spojených státech toto tak moc neplatilo, ale věřím, že evropská zkušenost může být jiná. Možná je to i tím, že cesta do USA je nákladnější a tak si ji mohli dovolit jen ti, co byli schopni s sebou vzít celé rodiny, ale nevím. Navíc když se podíváme na migraci mimo krizové situace, také často odcházejí hlavně muži, kteří pak část příjmů posílají domů svým rodinám. Pro muže je migrace i snazší, stejně jako bych řekl, že muži pociťují silněji nutkání odejít za lepším. Spíše než z pohledu rozdělení na muže a ženy rozdíl mezi současnou a předchozí migrační vlnou vnímám v rovině kulturní a náboženské. Nyní do křesťanských, nebo minimálně v minulosti křesťanských, zemí putují křesťané z Ukrajiny, většinou tedy ortodoxní a ne katolíci, ale to není žádný nepřekonatelný rozdíl, v minulosti to byli převážně muslimové. V přístupu k nim pak někdo může spatřovat rasismus, ale to také není pravda.
Skutečně?
Je to o kulturní blízkosti a o tom, že si k sobě člověk přirozeně hledá lidi podobného typu, jako je on sám. I když se teď často mluví o nutnosti diverzity, stejně v těch diverzifikovaných skupinách spolu nejlépe fungují typově podobní lidé a to je pak úplně jedno, že jeden je běloch a křesťan, druhý Asiat a buddhista a třetí třeba černoch a muslim. Nehledáte lidi, kteří jsou úplně odlišní, ale spíše lidi, kteří jen odlišně vypadají. Navíc je symbolické, že nyní nikdo ani nenavrhuje, ať ukrajinské uprchlíky přijme třeba Saúdská Arábie. Když toto někdo řekl během předchozí migrační vlny z Blízkého východu, byl obviněn, že je vlastně rasista, který sám uprchlíky přijímat nechce. Dnes to nikdo neříká, protože všichni chápou, že to kulturně nedává smysl.
Když se ještě vrátíme k otázkám na dopady na rodinu a její fungování. Z Ukrajiny již uprchly čtyři miliony lidí. Oproti Západu na Ukrajině stále ještě lidé uzavírají manželství ve velmi mladém věku, stejně jako ve velmi mladém věku mají děti. Může to nějak ovlivnit i Západ, kam nyní Ukrajinci zamířili?
To bych neřekl. Za prvé by to hodně záviselo na tom, kolik Ukrajinců na Západě zůstane a jak dlouho, a za druhé, to je myslím zásadnější faktor, že ať už se podíváme na jakékoliv migrační vlny, většinou platilo a platí, že uprchlíci příliš nemění místo, kam jdou, ale místo mění uprchlíky. V USA také migranti z Mexika nezpůsobili, že by Američané byli více mexičtí, ale naopak to, že oni nově příchozí Mexičané jsou více američtí. Když v Evropě masivně migrovali Poláci do Velké Británie, tak také nezměnili Brity, ale Británie změnila ony Poláky. Kdyby ukrajinští uprchlíci mladé lidi na Západě alespoň trochu v tomto ohledu ovlivnili, rozhodně by to ničemu neuškodilo, spíše naopak, ale nemyslím si, že se to stane.
Převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme