Národ se může vzpamatovat ze ztráty mnoha mužů a dokazují to všechny poválečné společnosti dvacátého století. Ale nemá budoucnost bez žen a dětí, bez morálního řádu rodiny a společnosti, které ho nejen reprezentují, ale především tvoří. Civilizace jednoduše závisí na ženách.
Úvod díla The March, málo známého svazku, jehož děj se odehrává za druhé světové války ve Lvově a jeho okolí (dnes na Ukrajině), zachycuje polskou armádu, otřesenou granátovým útokem a hroutící se pod postupem ruských vojsk na západ.
Znepokojivá historická fikce Wieslawa Kuniczaka začíná úsilím vojáka Abela Abramowského, jehož význam je nám odhalován stránku po stránce. Bitva o záchranu Polska, která se jemu i jeho rozptýleným spolubojovníkům zdá čím dál tím ztracenější jej od boje obrací k hledání dědečka, který žije na panství v lese nedaleko města. To je ze západu utlačováno nacisty a z východu sověty. „Domov,“ jak napsal slavný Robert Frost, „je místo, kde vás přijmou, když tam přijdete.“ A právě na to Abel sází. Jenže nepřítel bohužel našel jeho dědečka dříve než on. Nestačilo být „bratry Slovany“. Bolševická ideologie vše přebila.
Stejně jako v roce 1939 nám i události začátku roku 2022 připomínají elementární sílu, význam a prioritu, kterou má rodina během krize. Krátce poté, co Rusko na několika frontách vstoupilo na Ukrajinu, přišel rozkaz, aby v zemi zůstali muži ve věku 18–60 let. Rozkaz nebyl podmíněn jejich kvalifikací. Zůstat museli všichni muži, nejen ti bez partnerek a dětí. (Všechny ženy a nezletilí mohli na Ukrajině samozřejmě také zůstat.) Už týden po invazi hledalo téměř 700 000 Ukrajinců, bez dospělých mužů, útočiště v okolních zemích. Stejně jako civilisté v roce 1939 ucpali silnice prchajíc před svými severovýchodními sousedy, tak i dnes ucpali Ukrajinci cesty k vlaku, který jezdí ze Lvova do polského Przemyslu. A až čtyři miliony dalších uprchlíků se ještě čekají.
Muži, ženy a válka
V mžiku, návratem oné prastaré nemesis – války – jsme se stali svědky celospolečenského uznání rozdílů mezi muži a ženami, matkami a otci a to navzdory všudy přítomnému úsilí o genderovou rovnost. Západní média nabídla k tomuto jevu jen překvapivě málo komentářů, kromě jakési zastřené ambivalence. Mnohé lidi rozrušují vzácné fotografie žen ve zbrani. A proč? Možná proto, že v nás ještě stále zůstává jakési tiché uznání rozdílů mezi pohlavími a důležitosti jejich rolí, které připouštíme pouze během krizí. Jistě, 10% místní armády tvoří ženy a také ženy byly koncem minulého roku vyzvány k dobrovolnému zápisu do ukrajinské domobrany. I zbraně teď pozvedají dokonce některé civilistky. (Nevyčítám jim to.) Ale většina žen to prostě nedělá. Místo nich to totiž dělají jejich manželé, partneři, synové, bratři a otcové. Nejprve dobrovolně, nyní na příkaz. Poměr mužů a žen mezi Ukrajinci, kteří se ze zahraničí vracejí bránit svou vlast je všem bezpochyby jasný.
Sociální psycholog Roy Baumeister ve své fascinující knize Is There Anything Good about Men tvrdí, že muži a ženy „jsou různí v několika základních věcech“, včetně sklonu k riskování, a že úspěšné kultury „z těchto rozdílů těží, aby předčily konkurenční kultury.“ Toto Baumeisterovo “tupé evoluční měřítko” není o lidských právech, osobních svobodách, rovnosti pohlaví nebo kolektivním well-beingu. Je o přežití a kontinuitě a je především pragmatické. Válečné úkoly jsou praktické a obvykle se platí životy mužů, nikoli žen.
Kultury, které chápou a těží z rozdílů mezi pohlavími, tvrdí Baumeister, „žijí déle a lépe, a co je vůbec nejdůležitější, více se reprodukují“. Z toho plyne i úsudek prezidenta, že je lepší vystavit riziku muže než ženy. Rodinné vazby a z nich plynoucí motivace jsou základním kamenem odporu vůči kulturní i národní invazi.
Akademici, aktivisté, politici a ideologové se obvykle takovým neosvíceným a antimoderním řečem brání. Vlivná feministická právnička Susan Moller Okin napsala své slavné tvrzení, že jedinou spravedlivou budoucností by byla budoucnost zcela bez pohlaví. „Ve svých společenských strukturách a praxi,“ napsala, „by pohlaví člověka nemělo větší význam než barva jeho očí nebo délka prstů u nohou.“ Taková společnost by ale podle mého neměla dlouhého trvání. Byla by zcela závislá na vnucených závazcích vůči autoritám a úřadům. A nějaká subsidiarita? Zapomeňte na ni! Ve světě bez pohlaví na rodině nemůže a nesmí záležet.
Charakteristické rysy Ukrajiny a jejího vedení
Na Ukrajině ale stále přetrvává společenské chápání rozdílů mezi pohlavími. A to není zdaleka vše. Vícegenerační domácnosti tam tvoří více než 30% všech domácností. (Naopak v USA je to méně než 16%). 81% žen se vdalo před třicítkou (v roce 2012), což je mnohem více než u většiny ukrajinských sousedů. Jistě, ne všechno je v ukrajinské rodinné demografii růžové. Je třeba věnovat pozornost i přítomnému domácímu násilí a porodnosti, která zůstává tristně nízká. Ale i kritici se shodují, že rodina na Ukrajině ještě neztratila svůj status. Status základní organizační jednotky společnosti. A proč je to tak důležité? Vícegenerační domácnosti totiž od svých členů vyžadují, aby vytvořili “společnou kulturu”, a to navzdory běžným mezigeneračním sporům. Single život nic takového nevyžaduje. Například ve Skandinávii tvoří single domácnosti 40-45% z celkového počtu domácností. Jenže hranice mezi pohodlnou životní nezávislostí a náhlou, absolutní závislostí na cizích lidech, je tenká.
Povolávací příkaz prezidenta Zelenského by mohl být vykládán jako signál nedostatečného “ohodnocení” schopností žen. Ale to jen stěží. Naopak, jeho příkaz je známkou vysokého “ohodnocení” žen a známkou zdravého vládnutí i pod tlakem. Zelenskyj tomu rozumí následovně: Národ se může vzpamatovat ze ztráty mnoha mužů a dokazují to všechny poválečné společnosti dvacátého století. Ale nemá budoucnost bez žen a dětí a bez tohoto morálního řádu rodiny a společnosti, které ho nejen reprezentují, ale především tvoří. Civilizace jednoduše závisí na ženách. A všichni lidé dobré vůle se modlí a doufají, že ruská invaze na Ukrajinu nevystaví tuto pochmurnou tezi nové zkoušce.
Zelenského příkaz je také praktický. Výzkum o námořních nehodách – tedy o náhlém, lokalizovaném typu mimořádných, život ohrožujících událostech – odhaluje, že ženy a děti jsou za takových okolností více ohroženy úmrtím než muži, a to se započítáním opravdu všech okolností. Vzhledem k průměrné síle a agresivitě mužů to ani není žádné překvapení. V souladu s tím autoři studie poznamenávají: „Pokud se muži snaží zachránit sami sebe, očekáváme, že ženy budou mít relativní nevýhodu v přežití.“ Filosofie “na prvním místě ženy a děti” totiž není samozřejmostí, ale když se autoritativně ukotví (jako na Titaniku), přežije více žen než mužů. Vědci také zjistili, že je to spíše rozhodnutí kapitána, než „morální cítění mužů, které určuje, zda je ženám poskytnuto preferenční zacházení“ během takových krizí. Jinými slovy, „preferenční možnost“ pro ženy může existovat kulturně, ale pouze kapitán svým rozhodnutím zajistí, aby se udržela i v krizi. Americké snahy povzbudit nebo nabídnout prezidentu Zelenskému cestu z Ukrajiny byly odmítnuty – jako měly být odmítnuty. Zatím vede Ukrajince z první linie. Dokonce je jeho mužnost nadšeně komentována, což jen potvrzuje, že konflikt nepotlačuje rozdíly mezi pohlavími, ale ukazuje je a zesiluje.
V The March Abel Abramowski přežije zajetí, uvěznění a exil – dlouhou temnou noc polské i židovské duše. Ta se neobešla bez jizev. A přesto, pod „bezohledným mužem války, nelítostným vojákem… je tu další muž, … syn [Vilniuského] krejčího“ a „plod snu starého muže“. Navíc to byla láska k ženě, která “byla jeho posledním záchytným bodem, před úplným pádem do chaosu, aniž by si pamatoval, jaké to vlastně bylo“. Vzpomínka na jeho milovanou Catherine, jejíž vlastní rodina byla za války vyvražděna, byla „pevným bodcem zaraženým do skalní stěny jeho nadějí, k němuž byla připoutána jeho mysl“. Nevěděl, zda se k sobě ještě někdy vrátí. Ale motivací tato možnost zůstala.
Prof. Mark Regnerus, 2. března 2022 pro The Journal of the Witherspoon Institute
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!