Vánoční poselství Erica Zemmoura

Moji drazí krajané, přátelé,

 

dnes večer slaví křesťanství Vánoce. Ale nejen křesťanství. Člověk totiž nemusí být křesťanem, aby slavil Vánoce. Stačí mít rád Západ obecně a Francii zvláště.

 

Nocí Štědrého večera začíná oslava civilizace – té naší -, která osvítila dějiny lidstva. Civilizace, která věří, že člověk je naprosto svobodný, ať už se narodil kdekoliv, žije kdekoliv a vybral si jakoukoliv cestu.

 

V křesťanském světě má svoboda božskou povahu a musí být chráněna jako nejcennější poklad.

 

Civilizace, která věří, že lidé jsou si ve své důstojnosti rovni. Všichni, od prostitutky po krále, a všichni mezi nimi – žebrák, boháč, vdova, sirotek, voják, malomocný – jsou Boží děti a všichni jsou si před ním rovni. Žádná rasa, žádná třída – svatá rovnost.

 

Civilizace, která věří, že krásné je také svaté. Civilizace Rembrandta, da Vinciho, Bacha, Mozarta, Beethovena. Obrazy, sochy, díla technické dokonalosti a úžasné hloubky.

 

Celý svět obdivuje západní umění. Není možné nebýt ohromen Michelangelovou Pietou.

 

Civilizace, která věří, že pravda není teoretická ani relativní, ale konkrétní, vtělená a svatá. Popírat pravdu znamená popírat dobro. Lež je každodenní i věčnou tváří zla.

 

Tato nekonečná úcta k pravdě umožnila obrovský vzestup filosofie a exaktních věd na Západě.

 

Civilizace, která věří, že nebe na zemi neexistuje a nikdy existovat nebude. Civilizace, která odmítá věřit utopiím a projektům dokonalé společnosti – komunismu, nacismu -, které zničily 20. století a ohrožují 21. století novou a ještě znepokojivější tváří.

 

Civilizace, která se staví proti totalitarismu jako den proti noci. Civilizace, která věří, že dobro, láska a něha jsou nadřazeny všemu ostatnímu lidskému jednání.

 

Umět vítězit ve válce je dobré a křesťanský svět nesmí nikdy odmítnout válku, když je napaden. Musí vyhrát válku, ale vědět, jak po vítězství získat mír, je ještě těžší.

 

Této myšlence vděčíme za nesrovnatelně mírumilovnější charakter západních společností, pokud jsou věrné samy sobě. Společností, které se dopouštějí chyb, omylů a zločinů: samozřejmě, neboť je budují lidé a všichni lidé jsou nedokonalí, egoističtí, ať už věřící, nebo ne. Ale civilizace, kterou je třeba považovat za nejvyspělejší, nejsofistikovanější, nejtvořivější a nejtolerantnější, jakou kdy svět poznal.

 

Francie vděčí za mnohé katolicismu a svět vděčí za mnohé francouzskému katolicismu. Dlouhé dobrodružství katolicismu ve Francii má nepřekonatelný lesk.

 

Svatý Irenej z Lyonu, Clovis, svatý Ludvík, Johanka z Arku, Tomáš Akvinský, který učil na Sorbonně, Bossuet, Fénelon, Blaise Pascal, Terezie z Lisieux, Paul Claudel a mnoho dalších.

 

Nejstarší dcera církve porodila tolik nádherných dětí a našich 86 katedrál je ze všech nejkrásnějších – Victor Hugo z nich udělal milovaný symbol na pěti kontinentech.

 

Generál de Gaulle se s největší důvěrou pravidelně zpovídal. Jeho víra hrála rozhodující roli v osudu naší země. Bez něj by nebylo lotrinského kříže.

 

A nezapomínejme na stovky milionů křesťanů – neboť jde o stovky milionů -, kteří jsou v době, kdy spolu hovoříme, pronásledováni po celém světě.

 

Cenzurováni, zastrašováni, mučeni, zavražděni: nikdy ve své dlouhé historii nebylo toto náboženství mučeno v tak strašlivém tichu. Slavnostně přísahám, že Francie se zasadí o to, aby jejich hlas byl na světové scéně slyšet.

 

Dnes večer křesťané slaví narození Ježíše. Ale Vánoce mohou ve Francii slavit i ostatní – všichni ostatní. K tomu slouží vánoční stromky, dárky, polibky a nádherné dětské úsměvy.

 

Mé jméno pochází z dávných dob a v berberštině znamená „olivovník“ – strom míru. Dnes večer si přeji, aby každý našel mír – mír v každém z nás a mír mezi námi.

 

Vánoce jsou opakem občanské války. Je to smíření, které září v noci. Pokorný a dojemný Betlém, přítomný v tolika rodinách, přináší své poselství napříč staletími. Zázrak se vrací vždy o půlnoci 24. prosince.

 

Milí krajané, šťastné a veselé Vánoce. Ať žije republika a především ať žije Francie.