Už dva a půl roku probíhá sbírka na nové varhany pro Svatovítskou katedrálu. Ty staré, z doby před dostavbou chrámu, jsou totiž slyšet jen v křížové lodi, v hlavní lodi hlasitost dramaticky klesá. Období totality i složitá jednání o vlastnictví katedrály po listopadu ale vedly k tomu, že silně zanedbány jsou nejen varhany. Katedrála potřebovala i nové osvětlení a ozvučení. Nejen o varhanech, ale i o tom, kolik práce je za uvedením katedrály do stavu, který odpovídá jejímu statutu, si povídáme s ceremoniářem kardinála Duky Vojtěchem Mátlem
Jak jste vlastně přišli na myšlenku postavit nové varhany?
V roce 2010, když přišel pan kardinál do Prahy, povedlo se mu obratem uzavřít dohodu s prezidentem Klausem o užívání katedrály. Velmi brzy jsme zjistili, že katedrála byla po stránce technického zabezpečení liturgického provozu v dost špatném stavu. Ona byla takovou popelkou. Komunisti se o ní moc nestarali, třeba osvětlení tam bylo někdy z doby, kdy z toho chtěli mít muzeum ateismu. Po roce 1989 se o ní dvacet let dohadovala Církev se státem. Takže katastrofální osvětlení, ozvučení… dost brzy jsme si udělali takový seznam úkolů, který jsme začali hned plnit. A nebylo to jednoduché, třeba nové osvětlení stálo přes dvacet milionů, za ně patří poděkování společnosti ČEZ… S pomocí donátorů se podařilo doplnit dva nové zvony. Povedlo se provést generálku ozvučení i pořídit obrazovky, aby lidé viděli na oltář i v plné katedrále. Podařila se i celá řada menších projektů. Vloni byla dokončena potřebná a citlivě provedená úprava presbytáře. Pan architekt Krejčík byl za návrh dokonce oceněn architektonickou cenou v Německu. Ale největší úkol jsou varhany.
Ale tam přece varhany jsou…
To ano, ale my jsme záhy viděli, či spíše slyšeli, že když se katedrála zaplní lidem, tak ty stávající Melzerovy varhany nejsou slyšet. Zaplněná katedra jakoby pohlcuje zvuk, současný stroj nedokáže vytvořit dojem posvátna. Zní to jen jako jakýsi hudební doprovod. A když do toho pustíme zvon Zikmund, největší zvon v České republice, tak ten to úplně přikryje. Už při jejich stavbě, která navázala na dostavbu katedrály, byly tyto varhany vnímány jako provizorní a počítalo se stavbou velkého stroje na kruchtě pod Kyselovou růžicí. V následujících desetiletích však k tomu nedošlo. Ať už kvůli politické situaci, válce, penězům, komunistům… A my jsme tu myšlenku obnovili.
Kolik to bude stát?
To bylo zajímavé. První odhady byly o třiceti milionech, pak čtyřiceti, pak šedesáti… Poté co proběhlo opravdu náročné zadávací a výběrové řízení, které zohlednilo vše potřebné, ustálila se cena kolem osmdesáti milionů korun. Musí se však počítat také s vícepracemi jako je statika kůru, elektroinstalace apod. Další velkou položkou ještě bude design, který bude financován zvláště. Protože varhany staví španělská firma, chtěli jsme alespoň, aby design byl český. Po dlouhých diskusích a ve spolupráci s designéry ze Škoda Auto a.s. jsme se odvážili k zcela průkopnickému rozhodnutí ozdobit varhany českým křišťálem. A to nebude úplně levné. Pro pořízení varhan nebylo možné vybrat českou firmu. Ukázalo se totiž, že naše firmy mají zkušenosti s varhany maximálně polovičními a bylo by do jisté míry riskantní dělat na katedrále pokusy.
Kolik to tedy bude celé stát?
To zatím nemohu prozradit, probíhají totiž neustále jednání o finální podobě. Ve chvíli, kdy vše potřebné projde schvalovacím řízením, bude stanovena finální cena. Je však skvělé, že Škoda Auto a.s. design nejen navrhla, ale také se ho do značné míry sponzorsky ujala.
Ale na varhany jste museli udělat sbírku…
Ano, nevnímali jsme jako vhodné čerpat na varhany nějaké státní či jiné dotace. Rozhodli jsme se vyhlásit celonárodní sbírku, chtěli jsme, aby se na stavbu varhan, stejně jako na dokončení katedrály, složili věřící i nevěřící a každý pak mohl „naši katedrálu“ vnímat ještě více jako svoji. Začátky byly těžké, přiznávám, že jsem v určitých chvílích volal k Hospodinu „Pane pomoz“ (smích).
Ale pak se to rozjelo?
Rozjelo… tady musím zásadně poděkovat panu Karlu Komárkovi, majiteli investiční skupiny KKCG, který nám daroval prvních pět milionů korun. To pro nás byla obrovská vzpruha a z jeho strany velká odvaha. V té nebyla nebyla zdaleka známa ani plánovaná dispozice stroje, tím méně dodavatel. Ale ta hlavní vlna se rozjela až s projektem adopce píšťal.
Adopce píšťal?
Ano, to byla zásadní myšlenka. Nabídli jsme lidem, mecenášům, aby si adoptovali ve svatovítských varhanách konkrétní píšťalu.
A píšťal je kolik?
Kolem šesti tisíc.
A zatím je adoptovaných?
Asi čtyři a půl tisíce?
A kdo jsou lidé, co adoptují?
Musím říct upřímně, že to jsou situace a lidské osudy, kdy jsem často opravdu dojat a zasažen. Jedni z prvních si velkou píšťalu adoptovali profesoři Karlovy univerzity. Pak také třeba cech řezníků a uzenářů, děcka z páté třídy či štukatéři, kteří pracovali na Národním muzeu. Anebo přišla taková milá babička a přinesla zlatou minci, u které jsme pak zjistili, že má cenu čtvrt milionu korun. Anebo třeba vdova koupí píšťalu na památku svého manžela varhaníka. Nebo rodiče na památku narození dítěte. Dědeček koupil osm píšťal, aby podělil všechna svá vnoučata. Jedna paní věnovala píšťalku na památku obětí Heydrichiády. Píšťalku si také adoptovali různé sbory jiných církví, to vnímám jako zvláště silné ekumenické gesto. Asi nejvíc píšťalek však udělalo radost pod vánočním stromkem. Za paní primátorky Krnáčové nám dala milion korun Praha a z iniciativy Svazu měst a obcí se poté přidaly desítky či stovky měst a obcí, které posílají korunu za každého obyvatele. Z iniciativ jednotlivců proběhlo několik benefičních koncertu. Jsme upřímně vděčni za každou pomoc a zájem.
Vše o nových varhanech se dozvíte zde: https://www.svatovitskevarhany.com/
Chcete adoptovat píšťalu? Klikněte na https://www.svatovitskevarhany.com/cs/adopce-pistaly
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!