Přinášíme první část překladu původního článku s názvem ,,The Ideological Subversion of Biology.“ Celkem se můžete těšit na 6 dílů, které postupně zveřejníme – Redakce KN
***
Ideologické dogma progresivismu, které domněle chrání jisté skupiny obyvatelstva, ničí základní tradici otevřeného výzkumu a vědecké komunikace, píší v odborném časopise američtí biologové.
V magazínu Sceptical Inquirer vyšla rozsáhlá esej dvou biologů, která podrobuje zásadní kritice pronikání progresivní ideologie do oblasti přírodních věd. Jerry Coyne a Luana S. Maroja se v textu hlásí k liberálnímu smýšlení. Jerry Coyne publikoval více než 100 odborných prací, je zastáncem tvrzení, že věda a náboženství nejsou kompatibilní, o čemž v roce 2015 publikoval knihu. Je držitelem Ceny Richarda Dawkinse.
Sceptical Inquirer je přední americký odborný magazín, který byl založen s cílem podpořit vědu a kritické myšlení. Od svého vzniku v roce 1976 odbornými argumenty vysvětluje tvz. paranormální jevy, zpochybňuje konspirační teorie či popírání klimatických změn.
Biologie čelí vážnému ohrožení ze strany „progresivní“ politiky
Ta mění způsob, jakým máme pracovat, vymezuje oblasti biologie, které jsou tabu a které nemají být financovány vládou nebo publikovány ve vědeckých časopisech, určuje, jakým slovům se musí biologové ve svých textech vyhýbat a nařizuje, jak se má biologie vyučovat a jak o ní máme informovat ostatní vědce a veřejnost prostřednictvím odborného a populárního tisku.
Tento článek jsme nenapsali proto, abychom tvrdili, že biologie je mrtvá, ale abychom ukázali, jak ji ideologie poškozuje. Vědu, která nám přinesla tolik pokroku a porozumění – od objevu struktury DNA po zelenou revoluci a vakcíny proti onemocnění COVID-19 – ohrožuje politické dogma, které zabíjí naši základní tradici otevřeného výzkumu a vědecké komunikace.
A protože většina toho, o čem budeme psát, se odehrává v rámci akademické vědy, kde se mnozí vědci bojí vyjádřit své názory, veřejnost s těmito otázkami většinou není obeznámena. Bohužel, než to všem dojde, může být už příliš pozdě.
Všichni známe kulturní války, které staví progresivní levičáky proti centristům a pravičákům. V minulosti se tyto souboje týkaly politiky a sociokulturních otázek a na akademické půdě se většinou omezovaly na humanitní vědy. Ale – kromě „sociobiologických válek“ v sedmdesátých letech a našich věčných bojů proti kreacionismu – jsme si my biologové vždy mysleli, že se náš obor takovým bojům vyhne. Koneckonců, vědecká pravda bude jistě odolná vůči útokům nebo deformacím přicházejícím ze strany politické ideologie. Většina z nás byla také příliš zaneprázdněna prací v laboratoři, než aby se zapojovala do podobných sporů.
Změny způsobily v biologii katastrofu
Mýlili jsme se. Vědci z akademického prostředí i mimo něj byli mezi prvními, kteří ve svých oborech zahájili politické čistky tím, že zkreslovali nebo dokonce lhali o nepohodlných pravdách. Rozjely se kampaně, jejichž cílem bylo odstranit z vědeckého žargonu slova považovaná za urážlivá. Snažili se zajistit, aby se z výzkumných rukopisů odstranily výsledky, které by mohly „uškodit“ lidem považovaným za utlačované a nasměrovat financování vědy od výzkumu k sociálním reformám.
Americká vláda dokonce odmítla zpřístupnit veřejnosti genetické údaje shromážděné za peníze daňových poplatníků, protože by analýza těchto údajů mohla být považována za „stigmatizující“. Jinými slovy, vědu – a zde hovoříme o všech oblastech STEM (přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematika) – silně poskvrnila politika, protože „progresivní sociální spravedlnost“ odsouvá naši skutečnou práci, kterou je nalézání pravdy.
Tyto změny způsobily v biologii katastrofu. Ideologové oslabili naši schopnost zkoumat to, co považujeme za zajímavé nebo důležité, odepřeli nám podporu výzkumu, kontrolují politický tón rukopisů a démonizují oblasti výzkumu i samotné výzkumníky, čímž zařízli celá odvětví zkoumání. To však akorát sníží blahobyt lidí, protože jak si všichni vědci uvědomují – a jak ukazuje vztah mezi bakteriemi odolnými vůči teplu a PCR testy – nikdy nevíme, jaký přínos může mít výzkum vedený z čisté zvědavosti.
Ale živení zvědavosti má hodnotu i samo o sobě. Koneckonců, studium černých děr nebo velkého třesku nás neudělá zdravějšími ani bohatšími, ale tyto znalosti určitě obohatí naše životy. Eroze akademické svobody ve vědě způsobená progresivní ideologií nás tedy poškozuje jak intelektuálně, tak materiálně.
Přestože se biologie dostala do konfliktu s ideologií i jindy a na jiných místech (např. sovětská Lysenkova aféra [politická kampaň vedená sovětským biologem Trofimem Lysenkem, jejímž cílem bylo potlačit „buržoazní pseudovědeckou“ genetiku, pozn. překladatele], kreacionismus a hnutí proti vakcínám), současná situace je horší, protože se týká všech vědních oblastí. Stejně nešťastné je, že sami vědci – s pomocí univerzitních úředníků – se stali spoluviníky svého vlastního umlčování.
Uvedeme šest příkladů, jak ideologie zkresluje naši vlastní oblast – biologii evoluce a organismů
Každý příklad zahrnuje nesprávné tvrzení, které šíří ideologové, po kterém následuje krátké vysvětlení, proč je to tvrzení nesprávné. Nakonec zmíníme, co považujeme za ideologii, která stojí za každým nesprávným tvrzením a následně zhodnotíme její škodlivý vliv na vědecký výzkum, vyučování a chápání vědy veřejností.
Naším hlavním zájmem je biologický výzkum – objevování nových faktů – ale ten není bez společenského vlivu; jde ruku v ruce s vyučováním a veřejným přijímáním biologických faktů. Pokud se například určité oblasti výzkumu stigmatizují v médiích, znehodnotí se tím chápání veřejnosti a následně se sníží zájem o vyučování, jakož i o výzkum v těchto oblastech. Zkreslování nebo stigmatizace ze strany médií tím, že snižují zájem o biologii, nás v konečném důsledku připravuje o možnost porozumět světu.
Zaměřujeme se na naši vlastní oblast evoluční biologie, protože přirozeně cítíme největší potřebu ji hájit, ale dodáváme, že související ideologické konflikty jsou běžné i ve vědách, jako je chemie, fyzika, matematika a dokonce i informatika. V konfliktech těchto odvětví však jde v menší míře o popírání vědeckých faktů, týkají se spíše snahy o změnu jazyka, znehodnocení tradičních forem měření zásluh, změnu demografie vědců, drastickou změnu způsobu výuky vědy a „dekolonizaci“ vědy.
Evoluční biologie je obzvláště náchylná k útokům na vědeckou pravdu, protože se zabývá nejcitlivějším tématem ze všech: původem a povahou Homo sapiens. Začneme tedy mylnou představou o našem druhu, která se stala docela běžnou.
1. Pohlaví u lidí není jasně a binárně rozděleno na samce a samice, ale jde pouze o spektrum.
Toto tvrzení, které je jedním z nejčastějších politických zkreslení biologie, je nesprávné, protože téměř každý člověk na Zemi patří do jedné ze dvou odlišných kategorií. Vaše biologické pohlaví je jednoduše dáno tím, zda je vaše tělo určeno k tvorbě velkých, nepohyblivých gamet (vajíček, která charakterizují ženy) nebo velmi malých a pohyblivých gamet (spermií, které charakterizují muže). Stejná dichotomie se vyskytuje i v případě rostlin, kde jsou produkovány malé spermie a velká vajíčka.
Rozdíl ve velikosti může být obrovský: například lidské vajíčko je velké asi jako deset milionů spermií. A každá gameta je spojena se složitým reprodukčním aparátem, který ji produkuje. Právě nositele těchto dvou reprodukčních systémů biologové označují jako „pohlaví“.
Jelikož v případě živočichů ani cévnatých rostlin neexistují žádné jiné typy gamet a nepozorujeme žádné meziplodiny, neexistuje ani žádné třetí pohlaví. I přestože mezi mnoha druhy živočichů a kvetoucích rostlin existují hermafrodité, v jejichž případě jde o kombinaci samčí a samičí funkce (a gamety) v rámci jednoho jedince, tak nepředstavují žádné „třetí pohlaví“.
Vývojové problémy mohou někdy vést ke vzniku intersexuálních jedinců a to včetně hermafroditů. Tyto vady jsou však velmi vzácné, týkají se asi jen 1 z 5 600 lidí (0,018 %), ale ani tak nepředstavují žádné „další pohlaví“. (Známe jen dva případy skutečných lidských hermafroditů, kteří byli plodní, ale jeden jedinec byl plodný jen jako muž a druhý jen jako žena.)
Pouze v případě jednobuněčných organismů (protistů), hub a řas nacházíme více než dvě odlišné třídy jedinců, kteří mají gamety stejné velikosti, přičemž tito jedinci se mohou pářit s příslušníky kterékoli třídy kromě své vlastní. Pokud bychom uvolnili definici pohlaví, mohli bychom je sice považovat za více pohlavní, ale aby nedošlo k nedorozumění, biologové to nazývají „typ páření“.
Pro všechny praktické účely je tedy pohlaví binární – nejen u lidí, ale i u všech živočichů a rostlin. Je binární, protože jej tak během evoluce upřednostnil přirozený výběr. V roce 1958 položil slavný evolucionista Ronald Fisher zásadní otázku:
„Žádný praktický biolog, který se zajímá o pohlavní rozmnožování, by nebyl veden k tomu, aby vypracoval podrobné důsledky, jaké zažívají organismy se třemi nebo více pohlavími; ale co jiného by měl dělat, chce-li pochopit, proč jsou pohlaví ve skutečnosti vždy dvě?“
Ačkoli pro získání známé výhody pohlavního rozmnožování není ve skutečnosti nutné mít dva oddělené typy gamet, k evoluci pohlavní dichotomie došlo již několikrát. Jak biologická pozorování, tak matematické modely, jejichž složité detaily můžeme prozatím ignorovat, ukazují, proč je číslo dvě všudypřítomné.
Na začátku vývoje někdy existují druhy, které mají gamety stejné velikosti („izogamie“), přírodní výběr však často podporuje rozdělení populace na dvě skupiny jedinců s velmi odlišnými gametami („anizogamie“) – buď malými a pohyblivými, nebo velkými a nepohyblivými. Takto se vyvinuly dvě pohlaví a od té doby druh odolával invazi jedinců, kteří mají jiné typy gamet – tedy jiné, nové pohlaví.
Stabilitu existence dvou pohlaví můžeme ocenit, pokud uvážíme, že to, co je spouštěčem vývoje samců a samic, se u jednotlivých druhů značně liší. Rozdílná pohlaví mohou být založena na rozdílných chromozomech a jejich genech (např. XX vs. XY u lidí, ZW vs. ZZ u ptáků, jedinci s podobnými chromozomy jsou samice u savců a samci u ptáků); na rozdílných teplotách chovu (krokodýli a želvy); na tom, zda máte plný nebo poloviční soubor chromozomů (včely); na tom, zda potkáte samičku (mořští červi); a na množství dalších sociálních, genetických a environmentálních faktorech.
Přirozený výběr nezávisle na sobě vytvořil různé cesty vzniku pohlaví, ale na jejich konci jsou jen dvě cílové stanice: samci a samice. A tak máme vyvinutou a objektivně rozpoznanou dichotomii – žádné libovolné spektrum pohlaví.
Navzdory těmto faktům se však dichotomie pohlaví – zejména u lidí – v poslední době stává terčem ideologických útoků. Dokonce i ve zdánlivě objektivních diskusích o pohlaví a genderové příslušnosti se často říká, že jednotlivcům bylo při narození „přiděleno pohlaví“, jako by snad šlo o svévolné rozhodnutí lékařů – „sociální konstrukt“ – a ne o pozorování biologické reality.
Dokonce i Společnost pro studium evoluce, se nechala ovlivnit ideologií a veřejně prohlásila, že biologické pohlaví je třeba vnímat jako spektrum. Učitele jsou vyháněni z práce a zbavování možnosti učit jen proto, že prohlásili, že lidské pohlaví je binární. Jak si ukážeme, tato kontroverze vychází z úmyslného spojování biologické reality, pohlaví (sex), se sociálním konstruktem, rody (gender).
Popírání dichotomie pohlaví nám brání pochopit jedno z nefascinujících zobecnění biologie: rozdíl mezi muži a ženami v chování a vzhledu. Barva, zdobení, velké rozměry a útočné orgány samců ve srovnání s jejich absencí u samic a rozdíly pozorované u druhů, jako jsou jeleni, ptáci, ryby a tuleni, jsou výsledkem pohlavního výběru: procesu, který jako první popsal Darwin, a ve kterém samci mezi sebou soutěží o přístup k samicím.
Jde buď o přímý souboj mezi samci, jako je tomu v případě soubojů jelenů, nebo o samce, kteří svou barvou, ozdobami a chováním oslovují samice. A tento téměř univerzální přírodní jev pramení z toho, že samice investují do rozmnožování mnohem více než samci, počínaje těmi velkými a metabolicky nákladnými vajíčky. V konečném důsledku to klade břemeno rodičovské péče převážně na samice. Samice, které se věnují produkci a výchově potomstva, se tak stávají pohlavím, které je méně dostupné pro páření a to i tehdy, když je poměr samců a samic jedna k jedné.
Pohlavní výběr vysvětluje i chování: proč jsou ve většině druhů – včetně našeho – samci promiskuitnější než samice, které jsou u partnerů vybíravé. Samec při oplodnění vyprodukuje jen asi čajovou lžičku spermií, zatímco samice mají omezený počet vajíček, těhotenství je dlouhé a nakonec je zde ještě to otravné potomstvo, o které je třeba pečovat a živit ho – což může někdy trvat pěkně dlouho.
Paroží, peří, paví ocasy, komplikované pářící tance samců, ptačí zpěvy: tyto a mnohé další znaky mají smysl jen tehdy, jsou-li evolučním důsledkem toho, že mají gamety odlišných velikostí.
Proč se tolik lidí brání binárnímu pohlaví? Protože je v jejich ideologickém zájmu spojovat biologické pohlaví se sociální identitou nebo s pohlavní rolí. Na rozdíl od biologického pohlaví (sex) tvoří rod (gender) spíše kontinuum (online seznamy uvádějí desítky rodů). Přesto graf rozložení rodů vypadá jako hrby velblouda – většina lidí odpovídá mužským a ženským pohlavním rolím, ale existuje mnohem více mezistupňů, než vidíme u biologického pohlaví.
A proč lidé překrucují pravdu?
Máme podezření, že někteří z těch, jejichž rod neodpovídá ani jednomu ze dvou biologických pohlaví, chtějí nově definovat pohlaví tak, aby podobně jako rod tvořilo spíše kontinuum. I když je zavržení pohlavní binarity myšleno dobře, vážně zkresluje vědecká fakta – a všechny evoluční důsledky, které z nich vyplývají.
Překlad a úprava textu: Redakce KN
Převzato z Postoj.sk (Pôvodný text The Ideological Subversion of Biology vyšiel vo štvrtom tohoročnom čísle odborného magazínu Skeptical Inquirer.)
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme