Přinášíme šestou a zároveň tak poslední část překladu původního článku s názvem ,,The Ideological Subversion of Biology.“. – Redakce KN
***
Ideologické dogma progresivismu, které domněle chrání jisté skupiny obyvatelstva, ničí základní tradici otevřeného výzkumu a vědecké komunikace, píší v odborném časopise američtí biologové.
V magazínu Sceptical Inquirer vyšla rozsáhlá esej dvou biologů, která podrobuje zásadní kritice pronikání progresivní ideologie do oblasti přírodních věd. Jerry Coyne a Luana S. Maroja se v textu hlásí k liberálnímu smýšlení. Jerry Coyne publikoval více než 100 odborných prací, je zastáncem tvrzení, že věda a náboženství nejsou kompatibilní, o čemž v roce 2015 publikoval knihu. Je držitelem Ceny Richarda Dawkinse.
Sceptical Inquirer je přední americký odborný magazín, který byl založen s cílem podpořit vědu a kritické myšlení. Od svého vzniku v roce 1976 odbornými argumenty vysvětluje tvz. paranormální jevy, zpochybňuje konspirační teorie či popírání klimatických změn.
6. Domorodé „způsoby poznání“ jsou rovnocenné moderní vědě a měly by být respektovány a vyučovány jako takové
Protože původní obyvatelé, jako například Maorové na Novém Zélandu a původní obyvatelé Nového světa, byli obětí kolonialismu, jejich tradiční znalosti jsou často oslavovány jako alternativní verze moderní vědy – jako „způsob poznání“, který se vyvinul nezávisle na takzvané koloniální vědě, ale mnozí jej považují za stejně hodnotný.
Novozélandská vláda skutečně požaduje, aby domorodé způsoby poznávání měly ve výuce stejný status jako má moderní věda i jiné předměty na všech středních školách. Dekolonizaci biologie zažívá také Jihoafrická republika. Článek v prestižním časopise Nature vyzývá k dekolonizaci farmakologie v této zemi a zaměřuje se na místní bylinné léky, aby „místní zkušenosti zakotvily v učebních osnovách“. To sice dodává výuce domácí příchuť, ale může to studenty odklonit od vzdělávání v oblasti moderní farmakologie.
Matauranga Māori, domorodý způsob poznání na Novém Zélandu, je směsí empirických znalostí získaných metodou pokus-omyl (včetně navigačních dovedností jejich polynéských předků a maorských způsobů získávání a pěstování potravin), ale zahrnuje také neempirické oblasti, jako je teologie, tradiční pověsti, ideologie, morálka a legendy. Všechny tyto oblasti jsou však považovány za hodné výuky jako rovnocenné metodám a výsledkům moderní vědy.
Maorští vědci například propagují nedůvěryhodné tvrzení, že Polynésané – předkové Maorů – v sedmém století jako první objevili Antarktidu. Toto tvrzení je zcela jistě nepravdivé a pravděpodobně vychází z chybného překladu ústní legendy. Ve skutečnosti Antarktidu poprvé objevili Rusové v roce 1820. Přesto novozélandská Královská společnost, nejprestižnější vědecká organizace v zemi, poskytla Maorům grant ve výši 660 000 dolarů na prověření této smyšlené historky.
Došlo také k oživení tradičních bylinných a duchovních léčebných prostředků Matauranga Māori, které zahrnují jako léčebný prostředek zpěv. Ačkoli místní prostředky mohou být někdy užitečné, téměř nikdy nejsou testovány pomocí zlatého standardu medicíny: náhodných kontrolovaných studií.
Domorodé způsoby poznání obvykle zahrnují určité praktické znalosti, které spočívají v pozorování místního prostředí a v užitečných postupech, které se vyvinuly v průběhu času a to včetně – v případě Matauranga Māori – starodávné metody navigace a nejlepšího způsobu lovu úhořů. Praktické znalosti však nejsou totéž co systematické, objektivní zkoumání přírody bez teorií o bozích a duchách.
Varování vědců / Jak progresivní ideologie rozvrací biologii – část první
Míchání domorodých způsobů poznání s moderní vědou mate studenty nejen v tom, co je to poznání, ale také v povaze vědy samotné. Je pravda, že moderní věda vznikla v západní Evropě v 17. století, kdy bylo ženám odpíráno vzdělání a většinu obyvatelstva tvořili běloši. Tato situace kvůli předsudkům značně omezila možnosti lidí, ale není důvodem k diskreditaci vědy samotné – nejlepšího způsobu vytváření uznávaných poznatků o světě – jako „západní“ nebo koloniální. (Pojmenování vědy jako „západní“ se stalo naprosto nesprávným označením a uráží mnoho lidí v jiných částech světa, kteří praktikují stejnou vědeckou metodu.)
Souvisejícím problémem, který staví domorodou kulturu proti moderní vědě, je forenzní antropologie: studium starověkých společností pomocí artefaktů a lidských ostatků. Například v Severní Americe si mohou původní obyvatelé Ameriky v závislosti na místě nálezu lidské ostatky nárokovat jako své vlastní, protože jsou považovány za starobylé příslušníky moderních domorodých skupin. Kvůli tomu jsou ostatky vyloučeny z vědeckého zkoumání.
Federální zákon totiž nařizuje vracet kosti a další artefakty domorodým skupinám, které si je nárokují. Ostatky musí být opětovně pohřbeny bez vědeckého zkoumání, přestože neexistuje žádná jasná genealogická souvislost mezi lidskými kostmi a původními obyvateli Ameriky, kteří jsou spjati s místem, kde byly ostatky nalezeny.
Varování vědců / Jak progresivní ideologie rozvrací biologii – část druhá
V případě muže z Kennewicku patřil mezi domorodé “ vědecké “ nároky i domorodý americký vůdce, který na základě těchto důvodů odmítl fakt, že jeho předkové přišli přes Beringovu úžinu z Asie:
„Z naší orální historie víme, že naši lidé byli součástí této země od počátku věků. Nevěříme, že sem naši lidé migrovali z jiného kontinentu, “
říká pan Minthorn.
Jednou z obětí tohoto myšlení se stala i antropoložka Elizabeth Weissová ze Státní univerzity v San Jose, která se zabývá zkoumáním 500 až 3000 let starých kostí. Za to, že si dovolila studovat tyto ostatky, byla univerzitou degradována a dostala zákaz studovat sbírku kostí na své katedře a nesmí dokonce ani studovat rentgenové snímky pozůstatků, ani ukazovat fotografie krabic, v nichž jsou uloženy.
Také mnohé další univerzity, například Berkeley, posílají artefakty a staré kosti zpět nebo je znovu pohřbívají. Výsledkem je, že cenná historie lidstva a antropologie zůstávají mimo dosah vědy, protože pozůstatky a artefakty jsou považovány za posvátné. Je zřejmé, že nejlepším řešením by bylo odložení pohřbu až na dobu po vědeckém výzkumu nebo odběru DNA. Současná politika nám jednoduše brání v poznávání naší minulosti.
Varování vědců / Jak progresivní ideologie rozvrací biologii – část třetí
Podpora těchto jiných způsobů poznání vychází z touhy ocenit utlačované skupiny tím, že se k velké části jejich kultury přistupuje jako ke stejné epistemické autoritě jako k vědě, což filozofka Molly McGrathová nazvala „autoritou posvátné oběti„. Ve své sekulární podobě tato autorita vychází z postmoderních názorů, že věda je jen jedním z mnoha „způsobů poznání“ a že hegemonie vědy odráží spíše moc než úspěch. Vystihuje to heslo, které již po desetiletí zastávají někteří představitelé pravice i levice, že „věda je vždy politická„.
Podobně jako biblický kreacionismus má i většina domorodých poznatků podstatnou duchovní nebo teologickou složku, která nepochází z důkazů, ale z autority nebo zjevení. Chcete-li přidat něco z těchto poznatků k moderní vědě, musíte nejprve oddělit empirické zrno od duchovních plev. Právě to měl na mysli nedenominační pastor Mike Aus, když poté, co se zřekl své víry, popsal „náboženské poznání“ následovně: „Neexistují různé způsoby poznání. Existuje poznání a nepoznání, a to jsou jediné dvě možnosti na tomto světě.“
Radikální rovnostářství
Téměř všechna ideologicky motivovaná zkreslení biologie vycházejí z jednoho myšlení: radikální rovnostářství. Jde o názor, že pohlaví, různé etnické skupiny a do určité míry i jednotlivci v populaci jsou geneticky téměř identičtí v chování i psychologii (i když ne ve vzhledu) a že většina rozdílů v chování je způsobena socializací a dalšími vlivy prostředí.
Socializace se například stala standardním vysvětlením toho, proč je v matematice a fyzice více mužů než žen (a proč je v psychologii více žen), proč jsou muži agresivnější a ženy empatičtější, proč existují rozdíly v úspěších mezi jednotlivci z různých sociálních tříd a etnik a proč jsou některé skupiny rozdílně zastoupeny ve vědě a v akademickém prostředí obecně.
Ačkoli sociální vlivy mohou tyto rozdíly jistě ovlivňovat, vzhledem k tomu, že existují důkazy o genetických vlivech na odlišnost mezi lidmi, není rozumné a priori zavrhovat vliv dědičných faktorů. Nicméně vzhledem k tomu, že biologické údaje jsou v rozporu s módní ideologií prázdné tabulky, jsou její zastánci nuceni učinit svůj program imunní vůči vědeckým zjištěním a překrucovat biologická fakta tak, aby odpovídala jejich přesvědčení.
Biologický egalitarismus škodí vědě dvěma způsoby
Jedním je odstrašování: zmrazení výzkumu, které brání vědcům studovat nebo vyučovat určité problémy. Toho se nedosahuje úplným zákazem výzkumu, ale tím, že se v učitelích nebo výzkumných pracovnících vzbudí strach, který je od práce na těchto tématech a dokonce i od diskuse o nich odrazuje. Stačí jen několik veřejných příkladů, aby to odradilo mnoho dalších. Například odsuzování těch, kteří učí, že lidé mají jen dvě pohlaví (např. Carole Hooven na Harvardu a Christy Hammer na University of Southern Maine).
Dále lze ty, kdo studují skupinové rozdíly a jejich genetiku, jednoduše odmítnout tím, že je označíme za sexisty, misogyny, rasisty nebo eugeniky. To je mimořádně účinné, protože který liberál – a většina biologů jsou liberálové – chce být označován těmito nálepkami? Podobně ti, kdo odmítají uznat rovnocennost moderní vědy a domorodých způsobů poznání, jsou považováni nejen za rasisty, ale také za kolonialisty.
Varování vědců / Jak progresivní ideologie rozvrací biologii – část čtvrtá
Další škody jsou způsobeny přímými opatřeními
Kladením požadavků nebo postihováním vědců, jejichž výzkum se příliš odchyluje od biologického rovnostářství. Tresty sahají od znemožnění vyučovat, znepříjemňování života učitelů natolik, že jsou nuceni opustit akademickou půdu, vyžadování věrnosti lžím, až po přímé propuštění ze zaměstnání, vyžadování vnášení mytologie do vědy a odmítání vědeckých prací, protože jejich výsledky nerespektují „důstojnost a práva všech lidí“. Zatajování údajů o financování z veřejných zdrojů výzkumným pracovníkům a přesměrovávání prostředků na výzkum do ideologicky odvozených projektů („Národní ústav zdraví“ tento plán kdysi přijal, ale brzy od něj upustil).
Kromě toho, a to je nad rámec tohoto článku, sem patří mnoho útoků na vědecké zásluhy jako na zastaralý způsob posuzování vědy nebo zaměstnávání vědců. Stále častěji se setkáváme s výzvami, které zaznívají zejména z levicových kruhů, aby bylo hodnocení zásluh nahrazeno „celistvějšími“ schématy, která zohledňují skupinovou identitu.
To vedlo mnoho univerzit k tomu, že od budoucích pedagogů požadují, aby v rámci žádosti o zaměstnání předložili prohlášení o rozmanitosti, a také k zrušení požadavku, aby budoucí studenti předkládali výsledky standardizovaných testů, jako jsou MCATS, SAT a GRE, a dokonce k propuštění profesorů, jejichž vědecké kurzy jsou příliš náročné.
Věda vždy podléhala ideologickému vlivu a kontrole. Počínaje katolickou církví, která cenzurovala Galilea, jehož heliocentrická sluneční soustava byla v rozporu se zavedenou teologií. A tyto tlaky přicházely jak od pravice, tak od levice, včetně diskusí o evoluci, účinnosti vakcín, globálním oteplování, fluoridované vodě atd.
To, co se děje nyní, je však jiné
Za prvé, nedávné útoky na vědu jsou všeobecnější než dříve a netýkají se jen konkrétních otázek, ale rozšiřují se do všech oblastí. Například války v oblasti biologie se dnes dotýkají mnohem více témat než jen faktu evoluce – jediná skutečná kulturní bitva, kterou jsme vedli po většinu své kariéry – a rozšířily se na biologické pohlaví, rozdíly mezi skupinami, vědecký jazyk, který smíme používat, zacházení s biologickými artefakty a vlastně i na to, zda existují platné způsoby poznávání přírodního světa mimo moderní vědu.
A samozřejmě slavní biologové minulosti, jako například Gregor Mendel, Charles Darwin a T. H. Huxley, jsou zpětně očerňováni jako rasisté nebo sexisté.
Kromě toho útoky na vědu nepřicházejí jen ze strany veřejnosti, věřících nebo politických autorit, jako tomu bylo v minulosti, ale také od samotných vědců – vědců, kteří považují určitý výzkum za tabu, omezují dostupnost dat financovaných z veřejných zdrojů, tvrdí, že financování výzkumu by mělo záviset spíše na ideologii než na zásluhách, a požadují aby byly výzkumné práce cenzurovány nebo potlačovány, pokud by mohly urazit jednotlivce nebo skupiny. V případě kauzy Lysenko nařídila deformaci genetiky a zemědělské vědy svévole sovětských úředníků, ale dnes jsou to naši kolegové, kdo nutí přírodu ulehnout na prokrustovské lože ideologie. I když vědecká nekonformita nemusí být otázkou života a smrti jako ve Stalinově Rusku, pracovní místa a výzkum jsou nepochybně ohroženy.
Varování vědců / Jak progresivní ideologie rozvrací biologii – část pátá
Proč se to děje právě teď?
Domníváme se, že změna politického klimatu v posledním desetiletí, včetně rychlého vzestupu „politiky identity“, způsobila, že vědci na levici – i když to myslí dobře – využívají své vlastní odborné práce k vyjádření ideologických ctností a příslušnosti k politickému „kmeni“. Kromě toho se i přírodovědecké katedry nakazily francouzským postmodernismem, který je rozšířen na katedrách humanitních věd. V kombinaci se autocenzurou mnoha výzkumných pracovníků a učitelů, kteří se obávají profesního poškození, to představuje pro vědu smrtelné nebezpečí.
Jak tedy můžeme vrátit vědě její hlavní poslání: porozumět přírodě a vesmíru? Vzhledem k tomu, že ideologický tlak pochází z velké části od samotných vědců, včetně těch, kteří rozdělují peníze na granty a posuzují výzkumné práce, nemůžeme se spoléhat na to, že tento problém se podaří vyřešit vědeckými argumenty. Radikální rovnostářství je totiž samo o sobě formou víry, která je odolná vůči faktům a racionálním argumentům. Je to také příslib skupinové věrnosti.
Steven Pinker řekl, že odpor k evoluci není odmítnutím vědeckých důkazů, ale spíše slouží jako odznak příslušnosti k náboženské ideologii, která shodou okolností evoluci zásadně odmítá.
Jeho vysvětlení platí i pro kvazináboženskou progresivní ideologii, která biologii poškozuje:
„Vyznávání víry v evoluci není darem vědecké gramotnosti, ale potvrzením loajality k liberální sekulární subkultuře, na rozdíl od konzervativní náboženské subkultury. V roce 2010 vypustila Národní vědecká nadace [NSF] ze svého testu vědecké gramotnosti následující položku:
„Lidé, jak je známe dnes, se vyvinuli z předcházejících druhů živočichů“.
Důvodem této změny nebylo to, že by NSF podlehla tlaku kreacionistů, kteří se snažili vyloučit evoluci z vědeckého kánonu. Důvodem byla korelace mezi odpovědí na tuto položku a všemi ostatními položkami testu. (např. „Elektron je menší než atom“ a „Antibiotika zabíjejí viry“) byla tak nízká, že tato otázka zabírala v testu místo, kde mohla být položka s vyšší vypovídací hodnotou. Jinými slovy, tato položka byla ve skutečnosti spíše testem religiozity než vědecké gramotnosti. Když se položka přeformulovala na „Podle evoluční teorie“, aby se oddělilo vědecké chápání od kulturní loajality, odpovídali věřící i nevěřící účastníci testu stejně.“
Pokud tedy tuto situaci nezmění fakta, co se s tím dá dělat?
Zřejmým paliativním prostředkem je to, co jsme měli vždy po ruce: forma liberálního rovnostářství a morálky nezávislé na biologických rozdílech. Jak poznamenal Pinker v knize The Blank Slate (str. 340):
“ Rovnost není empirické tvrzení, že všechny skupiny lidí jsou vzájemně zaměnitelné; je to morální princip, že jednotlivci by neměli být posuzováni nebo omezováni na základě průměrných vlastností své skupiny.“
Můžeme také neustále zdůrazňovat, že úkolem vědců je nalézat pravdu, nikoli rozhodovat o tom, jak má společnost tuto pravdu používat. To neznamená, že všechny výzkumy jsou stejně cenné nebo zajímavé, ani že věda nebývá zneužívána škodlivým způsobem ( jako příklad lze uvést cyklon B a jaderné zbraně). Ale vzhledem k pozorování, že spousta čistých, ničím nepodmíněných výzkumů vedla k objevům, které nikdy nemohly být předvídány, měli bychom se vyvarovat tomu, abychom celé oblasti práce postavili mimo zákon. Pokud někteří lidé překrucují nebo zneužívají vědecký výzkum k ideologickým účelům, měli by vědci sami převzít iniciativu a tuto situaci napravit.
Konečné řešení je možná filosofické -tedy zdůraznění toho, že učarování toho, které naše chování je dobré, morální nebo normální, nemá smysl hledat v přírodě. Takový přístup vždy obnáší dva známé omyly. Prvním je naturalistický omyl – známý výrok „měli bychom dělat to, co je přirozené„. Druhým je související omyl odvolávání se na přirozenost, který tvrdí, že to, co je přirozené, je zároveň dobré.
Oba omyly vedou ke stejným chybám. Za prvé, pokud podmiňujeme naši politiku a etiku tím, co víme o přírodě, pak se naše politika a etika stávají poddajnými vůči změnám podmíněným tím, co o přírodě zjistíme později. Například pozorování, že si někdy samice šimpanzů bonobo v rámci sociální vazby navzájem třou genitálie, bylo použito jako argument pro tvrzení, že lidská homosexualita není ani urážlivá, ani nemorální. Chování šimpanzů je přece „přirozené“. (Podobné chování stejného pohlaví bylo zaznamenáno u mnoha druhů a používá se ke stejnému účelu.)
Ale co kdyby takové chování nebylo pozorováno u žádného jiného druhu než u člověka? Nebo co kdyby se ukázalo, že ono pozorování bonobo bylo chybně vyloženo? Bylo by pak homosexuální chování nemorální nebo dokonce trestné? Samozřejmě, že ne, protože osvícené názory na homosexualitu nejsou založeny na paralelách s přírodou, ale na etice, která nám říká, že na dobrovolném sexu mezi dospělými není nic nemorálního.
Za druhé si musíme uvědomit, že mnohé druhy chování, které jsou „přirozené“, protože se vyskytují u jiných druhů, by se u nás považovaly za odporné nebo nemorální. Patří sem vraždy novorozenců, loupeže a soulož mimo partnerský vztah. Jak napsal jeden z nás:
„Pokud je záležitost homosexuality nějakým způsobem ospravedlnitelná na základě pozorování přírody, pak jsou stejně tak omluvitelné případy vrahů dětí, zlodějů a cizoložníků.“
Jenže ve skutečnosti neodvozujeme naši morálku ani ideologii z přírody
Místo toho si vybíráme chování jiných druhů, které se náhodou podobá morálce, kterou zastáváme. Všechny biologické mylné představy, o nichž jsme se zmínili, zahrnují vnucování předpojatých přesvědčení přírodě. Tím se starý omyl mění v nový, který nazýváme obrácený apel na přírodu.
Namísto předpokladu, že to, co je přirozené, musí být dobré, tento omyl tvrdí, že „to, co je dobré, musí být přirozené“. To vyžaduje, abyste se na svět přírody dívali brýlemi, které vám předepisuje vaše ideologie.
Pokud jste genderový aktivista, musíte vidět víc než dvě biologická pohlaví. Pokud jste striktní rovnostáři, všechny skupiny musí být behaviorálně identické a způsoby jejich poznání musí být stejné. A pokud jste antihereditář – zaslepený násilník, který vidí genetické rozdíly jako podporu eugeniky a rasismu – pak musíte dojít k závěru, že geny mohou mít pouze triviální a bezvýznamný vliv na chování skupin a jednotlivců.
Tento druh zaujatosti porušuje nejdůležitější pravidlo vědy, které proslavil Richard Feynman:
„První zásadou je, že nesmíte klamat sami sebe – a oklamat sám sebe je to nejjednodušší.“
Nejvíce ohroženo však není laické chápání vědy, ale věda samotná. Hlavním principem vědy – a akademické svobody, na níž věda závisí – je svoboda bádání. Ti, kteří omezují celé oblasti výzkumu nebo překrucují vědeckou pravdu z politických důvodů, nejenže tuto svobodu porušují, ale připravují nás o intelektuální a praktické výhody, které by nám mohl přinést čistý, neomezený výzkum.
Neděláme si iluze, že upozorňováním na tyto problémy a zdůrazňováním mylnosti obráceného apelu na přírodu se podaří ideologii z vědy zcela vytlačit.
Progresivní ideologie nabírá na síle a proniká do všech oblastí vědy
A jelikož je to “ progresivní“ a jelikož většina vědců jsou liberálové, jen málokdo z nás se odváží proti tomuto omezování naší svobody vystoupit. Pokud se nezmění duch doby a pokud vědci konečně nenajdou odvahu postavit se toxickým účinkům ideologie ve svém oboru, bude věda za několik desetiletí vypadat úplně jinak než nyní. Ve skutečnosti pochybujeme, že bychom ji v takovém stavu vůbec uznali za vědu.
Jerry Coyne je emeritním profesorem na katedře ekologie a evoluce Chicagské univerzity, kde se zabýval genetikou vzniku druhů se specializací na ovocné mušky. Vystudoval College of William and Mary ve Virginii a doktorát získal na Harvardově univerzitě. Kromě 125 vědeckých prací je spoluautorem vědecké knihy z oblasti svého výzkumu (Speciation) a dvou odborných knih: Why Evolution is True (Proč je evoluce pravdivá) a Faith versus Fact: Why Science and Religion are Incompatible (Proč jsou věda a náboženství neslučitelné). Je držitelem Guggenheimovy ceny a ceny Richarda Dawkinse, byl prezidentem Společnosti pro studium evoluce a je členem Americké akademie věd a umění.
Luana S. Maroja je evoluční bioložka a profesorka na Williams College. Bakalářský a magisterský titul získala na Federální univerzitě v Rio de Janeiru v Brazílii a doktorát na Cornellově univerzitě. Zabývá se populační ekologií, fylogenezí, speciací, populační genetikou a fylogeografií a má za sebou rozsáhlou terénní práci v Brazílii, Panamě a USA. Pracuje na výzkumu různých organismů včetně malých savců, cvrčků, motýlů a rostlin a publikovala více než 35 vědeckých prací.
Překlad a úprava textu: Redakce KN
Převzato z Postoj.sk (Pôvodný text The Ideological Subversion of Biology vyšiel vo štvrtom tohoročnom čísle odborného magazínu Skeptical Inquirer.)
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme