Na serveru Lidovky.cz byl 24. ledna pod názvem „Zavřeme uhelné elektrárny a zrušíme soukromé exekutory, hlásá nové levicové hnutí Budoucnost“ publikován rozhovor, který Michal Bernáth uskutečnil s Vendulou Couvreur a Filipem Hausknechtem, toho času mluvčími zakládaného hnutí Budoucnost. Rozhovor je velmi obsažný (ledaskdo si o takovém prostoru v médiu à la Lidovky.cz může nechat jenom zdát) a pan Bernáth nechává oba jmenované celkem podrobně presentovat programové záměry zakládaného hnutí – až na jednu či dvě drobounké výjimky v zásadě bez jakékoli kritické reflexe. Dá se tedy říct, že se jedná o takovou velmi pěknou reklamu zdarma.
Čtenář se dozví, že Budoucnost je „levicové hnutí budované zdola“ a zakládáno je „protože žádná současná strana nenabízí systémovou změnu, po které my voláme“. Zakladatelům se nelíbí, jak málo bytů je v obecním a státním vlastnictví a hodlají je vykupovat. Stát také podle nich musí do bytového fondu investovat a nejlépe jej i sám spravovat (kdo si to pamatuje, nechť si vzpomene na tu zoufalou situaci, která na trhu vládla před privatizací bytů… dnešní potíže v tomto sektoru – nepochybně také vážné – jsou zcela jiné povahy). Uvažují v rámci ekonomiky tažené poptávkou a vypouštějí krásné věty jako „…kdybychom totiž soutěž nahradili spoluprací, budeme se mít všichni lépe.“ (jako by se snad soutěž a spolupráce vylučovaly – svět prostě není hra s nulovým součtem… nicméně, slyším v dálce ozvěnou když všichni všechno všechněm dáme, tak budou všichni lidi všechno mít dohromady…) nebo „Zisk přece nemůže být jediným smyslem.“. Inu, to sice skutečně nemůže, ale se státním dirigismem a standardní snahou prostřednictvím státu spasit společnost to nemá co do činění – v základech kapitalismu je křesťanská askeze, která je, z povahy věci, individuálním svobodným rozhodnutím. Ale zpět k hnutí Budoucnost.
Kde na to vezmou? Danit samozřejmě nechtějí pracující, ale velké majetky, zaměřit se chtějí na finanční trhy… Touží po existenci státních podniků, „které do rozpočtu něco přinesou“. A „odvážně“ si šťouchnou do miliardářů, kteří by neměli v době krize rozhodovat o cenách vody a energie („přírodní zdroje, které lidé potřebují denně využívat“ prý totiž nemají být v rukách soukromníků…). Suma sumárum, plejáda receptů, které v konečném důsledku vedou vždy a všude od nerovnoměrného rozdělení bohatství k rovnoměrnému rozdělení bídy. Je tu však nová levicová generace, která je ochotná ignorovat veškerou zkušenost předchozích generací a jít za svým snem, ať je povede kamkoli. Zkrátka: I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, rudý prapor zavlaje.
Mezi tím vším je však jedna obzvlášť blyštivá perla, kterou jsem zatím nechal stranou. Jako jednu z programových vlajkových lodí hnutí Budoucnost označil pan Hausknecht řešení situace lidí stižených exekucemi. Což o to, to je palčivý problém (byť spíše než neuváženým půjčováním je dnes příčinou exekucí nepřebírání obsílek… viz článek JUDr. Lukáše Jíchy: Připravované novely exekučního řádu postavení povinného zlepšit nemohou). Presentované řešení má spočívat ve zrušení komerčních exekutorů a v jejich náhradě exekutory státními (tedy státními úředníky) s danou teritoriální působností. Pirueta přichází na závěr – cituji: „Lidovky.cz: Takže v praxi by si člověk půjčil od soukromého subjektu a v případě nutnosti dluh vymáhat by pohledávku převzal stát? H: Ano, stejně jako ji dnes přebírá soukromý exekutor.“
Není tedy zcela jasné, jak je to myšleno, protože (viz Občanský zákoník, § 1879 a následující, § 1888 a následující) změnu v osobě dlužníka představuje převzetí dluhu a změnu v osobě věřitele představuje postoupení pohledávky (pohledávku si někdo koupí – často za méně než jejích 100%: původní věřitel má alespoň něco, neztrácí čas a nervy s vymáháním dluhu a nový věřitel, pokud se mu podaří dluh vymoci, vydělá…). I když neexistuje nic jako převzetí pohledávky, z kontextu se zdá (a snad tu nic nepodsouvám…), že pan Hausknecht se domnívá, že v rámci exekučního řízení původní věřitel postupuje (prodává) pohledávku exekutorovi – a toto by si patrně představoval, že vezme na svá bedra stát (tedy vyplatí věřitele – uhradí dluh za dlužníka a na něm jej bude sám vymáhat…). Za aktuálně platného stavu však exekuci nařizuje soud a exekutor „pouze“ vykonává jeho rozhodnutí – není mu postoupena původní pohledávka (za takových podmínek by exekutora sotva kdo dělal…). Pokud by se však realizovala představa pana Hausknechta, pak poskytovatelé půjček budou poskytovat značné částky klidně na maličký úrok a klidně i zcela ne-bonitní klientele – klidně, neboť naprosto bez rizika. Bez rizika, protože s garancí státu v zádech. Prostě snový business! A až rozsah nevymožených a nevymahatelných dluhů přebíraných státem přesáhne únosnou míru, co potom? Prostě tento druh podnikání zakážeme (rozuměj: zaženeme zcela do ilegality, kde lichva pokvete až se budou hory zelenat…)? Nebo to necháme daňové poplatníky zacvakat? Není hnutí Budoucnost, toto „levicové hnutí budované zdola“, nakonec agentem lichvářů?
Situace kolem exekucí byla dlouho zcela neprávem přehlížená, ale naštěstí se zdá, že se jí již věnuje adekvátní pozornost. Přenechám odborníkům, jak konkrétně tuto záležitost řešit tak, aby na jedné straně netrpěli dlužníci lapeni do bezvýchodné dluhové pasti, ale na straně druhé aby také bylo náležitě hájeno právo věřitelů v případech, kdy se dlužník chce „vyzout“ ze svého závazku… Lidé vychytralí a nepoctiví jsou prostě přítomni v obou těchto skupinách a před nimi je třeba chránit ty poctivé.
Závěrem se krátce dotknu dlouhodobějšího řešení – tedy pro případy onoho neuváženého půjčování. Toto řešení podle mého názoru nespočívá ve výuce finanční gramotnosti, ale ve výuce počtů a matematiky. Snažit se učinit finančně gramotného člověka z někoho, kdo si náležitě neosvojil zlomky a procenta, je naprosto zbytečné. A naopak, kdo tuto základní látku dobře zvládne, je už v zásadě finančně gramotným. Souhlasím tedy s těmi, kteří v dané souvislosti tvrdí, že klíčem je vzdělání. Zdá se mi však, že není jasno v tom, co se oním vzděláním myslí. Na rozdíl od mnohých se totiž důvodně domnívám, že tou cestou je méně experimentu a více času věnovaného matematice.
Autor je předsedou Konzervativní strany a matematikem.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!