Výročí 1956: Orbán v projevu především brojil. Proti Bruselu, Gyurcsányovi i kapitálu

***

„Dobrý den, Maďaři! Dobrý den, Poláci! Dobrý den, Italové! /1/

 

Uctivě zdravím lidi svobody v hlavní městě národa. Dlouho jsme se neviděli.

 

Dnes odpoledne toho musíme probrat hodně. Ale nejdříve ze všeho vzpomínejme. Vzpomínejme na dny před 65 lety a na ono odpoledne před 15 lety. Toto místo je neobvyklé. Před patnácti lety se tady, na rohu Andrássyho a Bajcsy-Zsilinského třídy střetly minulost a současnost. Před patnácti lety udělali mladí komunisté /2/ z 23. října 4. listopad /3/.

Na jedné straně slzný plyn, gumové projektily, obušky, uniformy bez identifikačních čísel a vodní děla. Na druhé straně ponížený národ, který musel po padesáti letech znovu poslouchat, že mu lhali ráno, v noci i večer /4/. Na jedné straně moc získaná stovkami triků a držená zuby nehty, na druhé straně rozhořčení lidé, seřazení za obrovskými písmeny

S V O B O D A.

 

V životě národů jsou okamžiky, kdy najednou každý cítí, že už toho bylo dost, že věci nemůžou jít dál tak, jak šly doteď. Najednou je potřeba se rozhodnout a naše rozhodnutí nám odhalí, kým doopravdy jsme. V plné nahotě se zjeví, za co celý národ stojí. Zda mlčí nebo protestuje, pokýve hlavou nebo se vzbouří, zda odvrátí pohled nebo se narovná, jestli se shrbí nebo bojuje.

 

Najednou se není kam schovat, protože zjevená vyšší pravda nezanechává prostor pro dohady a konfrontuje tě: musíš se postavit buď sem, nebo tam. Během mrknutí oka vyjde najevo, kdo je dobrý a kdo špatný, kdo stojí na správné a kdo na špatné straně dějin. My Maďaři jsme se rozhodli správně. Protestovali jsme, vzbouřili jsme se, narovnali jsme se a bojovali.

 

Svoboda proti otroctví, nezávislost proti okupaci, maďarští vlastenci proti komunistům.

 

Vzpomínáme na ten výjimečný den, kdy jsme my Maďaři sami sobě, světu i našim soupeřům, předvedli, kdo ve skutečnosti jsme. Na den, kdy jsme se neptali, jestli je s námi Bůh, ale ptali jsme se, zda jsme my s ním. Prodchla nás mocná síla a nosné pilíře komunistického nadvlády se začaly otřásat. Vzpomínáme na ten okamžik, který navždy zůstane ve vzpomínkách svobodných národů světa. Národ Maďarů v pouhém mžiku našel sám sebe a stal se opět krásným a hodným své staré velké slávy. Vzpomínáme na tu chvíli, kdy chtěl to samé kardinál i soustružník, akademici i kluci z pešťských ulic, arcivévoda i partyzán, z něhož se stal ministr války.

 

Na tu sílu, která pronikla železnou oponou rozdělující národ a proudila studentskými shromážděními v Sedmihradsku i vězeňskými celami v Szamosújváru.

 

Mansfeld, Wittnerová, Szabó, Pongrác, Nagy a Mindszenty!

 

Díváme se na ně, ale vidíme národ. Hrdý maďarský národ, k němuž všichni patříme.

 

Sláva hrdinům!

 

Toto Maďarsko natáhla v roce 2006 nová generace komunistů.

 

S pomocí lží se dostali k moci. Lákali na snižování daní, pak daně zvyšovali. Nemocniční poplatky, školné a do nebe rostoucí ceny energií. Zrušili třinácté důchody a příspěvky pro rodiny. Ve spolčení s mezinárodním bankovním světem uvrhli statisíce rodin do pasti devizových úvěrů /5/. Rozprodali zemi, vše prodali cizincům, letiště, národní energetickou firmu, veřejné služby. A poté, co celou zemi vyrabovali, nechali ji zbankrotovat a na krk nám pověsili Mezinárodní měnový fond.

 

Tak už kulháš, Maďarsko, vem si na záda ještě tenhle hrb!

 

A když jsme se ozvali, odpověděli nám slzným plynem, gumovými projektily a jezdeckými jednotkami. Stříleli lidi do očí, mlátili obušky bezbranné ženy a staré lidi. Na místě, kde teď stojíme, před patnácti lety zaplnilo ulice Budapešti násilí, krev a slzy. To vše na padesáté výročí revoluce z šestapadesátého a před zraky celého světa.

 

Řeknu to pomalu, aby to každý pochopil: Nikdy jim to nezapomeneme!

Dámy a pánové!

 

Podle pešťské moudrosti není správné se urazit, když k tomu máš důvod, ale když to stojí za to.

 

A my jsme také počkali na správnou chvíli. Dlouhé čtyři roky jsme na zadostiučinění, trpěliví a připravení. Dobrý Bůh byl spravedlivý a oni dostali za trest to, co my za odměnu: dvoutřetinové volební vítězství. Sjednotili jsme se stejně jako v šestapadesátém a vyhnali jsme socialistické Maďarsko. V roce 1956 Ernő Gerő a jeho lidé utíkali bezhlavě do Moskvy, my jsme v roce 2006 takové štěstí neměli. Socialisté a jejich vůdce nám tu zůstali na krku.

 

Zůstal a od té doby tu mezi námi bloudí ve veřejném životě jako fantom parlamentu /6/.

 

Zadostiučinění je krátký okamžik, ale napravit škody po levici trvalo roky. Je velké štěstí, že společným dílem dělníků, inženýrů, zemědělců, malých a velkých podnikatelů, akademiků, učitelů, sester a lékařů se povedlo uklidit trosky. Postavili jsme Maďarsko na nohy.

 

Vytvořili jsme milion nových pracovních míst. Zbavili jsme se devizových půjček, osekali jsme daně a došli jsme tak daleko, že příští rok bude minimální mzda tak vysoká, jako byla za socialistů ta průměrná. Získali jsme zpět strategické podniky, banky a média a navýšili jsme národní majetek o polovinu. Zdanili jsme korporace, podpořili jsme rodiny a ceny energií jsme vrátili zpátky na nejnižší úroveň v Evropě. Dnes je Maďarsko dost silné na to, aby odměňovalo staré i mladé zároveň. Vrátíme třináctý důchod a mladí lidé, kteří se živí prací, nebudou příští rok platit daň z příjmu. Rodiny s dětmi zase dostanou zpět své daně zaplacené v tomto roce.

 

Máme náš vlastní maďarský svět a maďarský život, máme ústavu, která garantuje, aby s námi nemohli nikdy více udělat to, co v letech 1956 a 2006. Překročili jsme územní hranice rozdělující národ a znovu sjednotili Maďary. K tomu bylo nezbytných několik milionů lidí sjednocené vůle a ochotných rukou. Těch, kdo věřili v sílu lásky a sjednocení. To jim patří sláva a uznání.

 

Pravda, že svou troškou přispěla i naše akceschopná vláda.

 

Vážené dámy a pánové!

 

Nezapomínáme ani na to, že když jsme stlačili ceny energií, skalpovali extraprofity korporací a vyhnali Mezinárodní měnový fond, vždycky na nás útočila celá Evropská unie. A útočili na nás i tehdy, když jsme zastavili migranty, postavili plot a ubránili naše hranice. Tucet premiérů útočilo na Maďarsko, my tady pořád jsme, ale kdo si dnes vzpomene byť jen na jejich jméno?

 

Je to ten samý příběh, drazí pamětníci! Stejně jako v letech 1849, 1920, 1945 a 1956 chtějí evropské mocnosti rozhodovat nad našimi hlavami, o nás, ale bez nás. Udělat z nás evropské, zranitelné a liberální, i kdyby nás to mělo zabít. Brusel dnes mluví a jedná s námi a Poláky jako se soupeřem. Vytváří pocit déjà vu. Evropou prochází atmosféra Brežněvovy doktríny.

 

Už je čas, aby i v Bruselu pochopili, že s námi se nepoštěstilo ani komunistům. My jsme písek v soukolí mašinérie, kamínek pod nehtem. Jsme David, kterému by se Goliáš měl radši vyhýbat.

 

Jsme ti, kdo v šestapadesátém potopili světový komunismus, to my jsme vyndali první cihlu z berlínské zdi. A i teď stojíme pevně na nohou a říkáme jen tolik, že Maďaři ne že mají pravdu, ale ještě budou mít pravdu. A protože tři jsou maďarské pravdy /7/, po válkách o energie a migranty budeme mít pravdu i napotřetí: bude referendum a ochráníme naše děti. Maďarsko bude první zemí v Evropě, kde před branami škol zastavíme agresivní LGBT propagandu.

A nezapomínáme, že ať už jsme stáli proti komukoli, s kýmkoli jsme se museli utkat, levice vždy stála za našimi zády a škodila nám, jak jen mohla. Nyní každý vidí, jak opět organizují a vyhrožují pomstou, zasévají semínka svárů, nenávisti a násilí. Naši odpůrci si myslí, že vlka nepoznáme, když ho zamaskují do ovčího roucha. My ho však vidíme okamžitě: víme, že je to vlk.

 

Víme také, že vlk na konci sežere babičku – a vlastně už ji sežral.

 

Proto všichni, kdo se s vlkem spolčili, zmizeli v břiše této „jednoty” ; a věřte mi, že tam je místo pro ještě větší sousta; pro mnohé další „hrdiny okamžiku” /8/. Jak stojí v Knize: „Dejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v rouše beránčím… Poznáte je po ovoci… každý dobrý strom nese dobré ovoce, ale špatný strom nese špatné ovoce.”

Na stromu levice může vyrůst pouze levicová politika. Levice je jen jedna, ať už nosí jakkoliv odlišné druhy scénického make-upu. Začínají lží, pokračují násilím a zůstává po nich bankrot. Ti, kteří před patnácti lety dohlíželi na bezhlavé střílení do lidé, se dnes chystají znovu vystoupit na scénu. A někde na druhé straně „Velké vody” se připravuje i „strýček George” /9/.

 

Když měli přijít, nepřišli; teď jsou tady, aniž bychom je volali.

 

Okupanti se nám už nesnaží vnutit své komisaře, ale usilují o to, aby byli zvoleni. Nyní nepoužívají střelné zbraně, ale sociální sítě. Myslím, že nás špatně pochopili: zvali jsme je, aby nás osvobodili od sovětské okupace, ne aby se vměšovali do naší demokracie.

 

Drazí pamětníci!

 

Ti, kdo v roce 1956 svrhli Stalinovu sochu, nebyli vzdělaní řečníci, bojovní vůdci lidu ani dobře vycvičení generálové. Hrdiny světového historického okamžiku roku 1956 byli prostí synové a dcery maďarského lidu – stejní jako my zde na tomto náměstí.

 

Dnes není důležité, co chce Brusel, Washington a média řízená ze zahraničí. I nyní budou o osudu Maďarů rozhodovat Maďaři. Skutečným dědictvím 23. října je připomínka, že nikdy nesmíme zapomenout na vlastní osobní odpovědnost.

 

Tisíc sto let nám do DNA vypálilo vědomí, že zde v Karpatské kotlině musíme za svobodu bojovat každý den, znovu a znovu. Boj za svobodu vyžaduje nejen srdce, nejen rozum, ale také sílu. Naší silou, drazí přátelé, je naše jednota. V jednotě je síla. Jsme spolu, protože věříme ve stejné věci: v rodinu a národ; a všichni věříme v silné a nezávislé Maďarsko.

 

Ti, kdo brání svou rodinu a svůj národ proti vnějším útokům, se mohou spolehnout nejen na svůj um, srdce a sílu, ale také na to, že mají pravdu.

 

Pravda, milí přátelé, byla tehdy na straně bojovníků za svobodu – stejně jako dnes. Tato pravda nás zachovala zde v srdci Evropy: maďarská pravda. A po staletí – stejně jako v roce 56, v roce 2006 a dnes – jsme vždy chtěli totéž: spravedlnost pro Maďarsko!

 

Nemůžeme si domýšlet, že máme vždy a za všech okolností pravdu, ale vždy máme pravdu, když se bráníme v okamžiku napadení. Jsme na správné straně, když se stavíme za pravdu, kterou znali naši prarodiče a rodiče, o správném a hodnotném způsobu života: o tom, co je cenné a co bezcenné v onom pomíjivém a prchavém lidském bytí. To je pravda, která dává nepřemožitelnou sílu. Pravda Maďarů je ve vás, drazí přátelé, je ve vás všech, je zakotvena ve vašich duších.

 

Naslouchejte jí, hlásejte ji a jednejte na její popud.

 

A až přijde čas, postavte se ke svým branám a braňte, co je vaše. Každý musí sehrát svou roli v bitvě, která nás čeká, chceme-li bránit svobodu našeho každodenního života: bezpečí našich rodin; hranice naší země; budoucnost našich dětí; plody naší práce; naše důchody a platy; účty za energie v našich domácnostech; naši kulturu, naše zvyky a náš jazyk.

 

To, čeho jsme včera a předevčírem dosáhli, musíme zítra obhájit. Co stačí dnes, nebude stačit zítra. Spoléháme na každého Maďara, kterému záleží na budoucnosti Maďarska. Pro nás je na prvním místě Maďarsko; a tak se s naší vládou bude lépe dařit i těm, kteří nás nevolí.

 

Drazí pamětníci!

 

Vím, že je mnoho těch, kteří naše oponenty neberou vážně.

 

Mnoho lidí si myslí, že jsme získali odměnu za rok 2006, že sklízíme jedno volební vítězství za druhým, že se zemi daří dobře, a tak se není čeho bát. A skutečně to, co levice předvádí, připomíná spíše zábavní průmysl než odpovědnou politiku. Vyrobili billboardy, na nichž obrovskými písmeny hlásali, že nás porazí; ale pak nevydrželi ani do Vánoc /10/! Uspořádali si volby, ale nedokázali vyhrát ani ty, v nichž byli jedinými kandidáty /11/. Soutěžili o to, kdo z nich by mohl vládnout Maďarům z milosti Bruselu a George Sorose jako jejich guvernér v Maďarsku: kdo by mohl být novým budínským pašou, novým šéfem královské rady místodržících nebo novým generálním tajemníkem strany. Otevřeně říkají, že pro znovuzískání moci spojí své síly i s ďáblem. Jejich cílem je vyrvat Maďarsko z rukou Marie /12/ a položit ho k nohám Bruselu.

 

Milí přátelé!

 

Je pravda, že není nutné, aby se nás tu tolik scházelo jen kvůli několika neúspěšným levicovým stranám, ale nikdo inteligentní by si neměl dělat iluze. Neměli bychom se nechat zmást rozostřeným úsudkem a okázalým tápáním levice v Maďarsku. Na ničem z toho nezáleží.

 

Důležitá je síla mezinárodních aktérů, kteří za nimi stojí. To, co je mocné, co je skutečnou výzvou, a dokonce hrozbou, je jejich mezinárodní podpora: peníze, média a síť, která za nimi stojí. To je ohromná síla, kterou lze porazit a vyhnat ze země pouze společnou akcí milionů Maďarů.

 

Dáváme jim to najevo: prozatím ti, kteří se do nás zakousli, z toho vždy vyšli s vyraženými nebo ulámanými zuby. Bez ohledu na sílu nepřítele jsme neutekli; a neustoupíme ani nyní, protože víme, že to společně dotáhneme do konce. Podívejte se na člověka, který stojí vedle vás: když se mu podíváte do očí, uvidíte, že se na něj můžete spolehnout. Uděláme vše pro to, abychom prorazili i tu nejtlustší zeď. To je naše síla, to je naše mocenská základna; a ani všechny dolary nebo eura světa nám ji nemohou vzít. Přišli jsme, viděli jsme a znovu zvítězíme!

 

Bůh nad námi všemi, Maďarsko přede vším ostatním! Do toho, Maďarsko, do toho, Maďaři!“

***

 

Poznámkový aparát:

1. Na akci přijely oficiální polské a italské delegace.

2. Ferenc Gyurcsány býval za minulého režimu vysokým funkcionářem Svazu mladých komunistů (KISZ), svazácké organizace na způsob SSM.

3. Dny, kdy propuklo a bylo poraženo povstání 1956.

4. Citace z uniklé řeči Ference Gyurcsánye, v níž si přiznává, že se předchozím vládním angažmá i k vítězství ve volbách prolhali.

5. Maďaři byli nabádáni, aby si kvůli nestabilitě forintu brali hypotéky v zahraničních měnách: eurech, švýcarských francích či japonských jenech. Později je nebyli schopni splácet.

6. Je myšlený Gyurcsány.

7. Přísloví A három magyar igazság.

8. Vládní narativ je, že Gyurcsány využívá ostatní opoziční lídry k různým úkolům, načež je odhodí a zničí jim jejich politickou kariéru či jejich strany. Nejčastěji zaznívá vůči Jobbiku.

9. George Soros.

10. Nepřeložitelná slovní hříčka. Billboardy patřily kampani budapešťského primátora Gergelye Karácsonye. Jeho příjmení znamená maďarsky Vánoce.

11. Vyjádření, které lze interpretovat také tak, že Orbán Pétera Márki-Zaye vzešlého z primárek nepovažuje za levici. Nicméně nevyhrál nikdo z etablovaných stran.

12. Poněkud zarážející věta od Orbána, který je protestant.