Woke je marxismus vyšlechtěný k útoku na Západ. Globální občan podle Agendy 2030

12. července 2023 Jaroslav Pešta Společnost

Poprvé se mohl český čtenář seznámit s názory dr.Lindsaye v článku „Biden a kritická rasová teorie“, kde komentuje výrok Joea Bidena po nástupu do prezidentského úřadu. Biden tehdy oznámil, že „národ se musí postavit nadřazenosti bílé rasy“ a dal tím jasně najevo, že na rozdíl od Trumpa bude jeho administrativa podporovat (rasistickou) kritickou rasovou teorii.

Nyní vám přinášíme další překlad, tentokrát se jedná o Lindsayho projev v Evropském parlamentu z 29. března 2023. Tento proslov se stal virálním a byl široce uznáván jako mimořádně objasňující povahu neomarxistické kulturní revoluce, která pohlcuje Západ, s ostrým varováním Evropě, aby nešla ve stopách anglofonních zemí. James Lindsay je autorem mnoha knih, nejznámější jsou například Marxifikace vzdělávání, Rasový marxismus či Cynické teorie. V češtině zatím vyšla jeho kniha Jak vést (zdánlivě) nemožné rozhovory.

 Lindsayho varování je o to aktuálnější, když se wokeismus začíná prosazovat i České republice. Jen v posledních dnech jsme se mohli v médiích dočíst, že „Ministerstvo vnitra zveřejnilo seznam rodově neutrálních jmen, který má zjednodušit zápis jmen do matrik u lidí, jejichž genderová identita není v souladu s biologickým pohlavím“ nebo že „hygienická vyhláška také ustupuje od povinnosti mít záchody zvlášť pro dívky a pro chlapce a povoluje společné záchody.“

James Lindsay v Evropském parlamentu

Zdravím Vás a děkuji. Jsem rád, že zde mohu být. Chci se věnovat něčemu, co právě řekl Tom, tedy že hnutí woke má přispět k šíření „ekvity“, tedy rovnosti či férové spravedlnosti v Evropě. Zde je tedy definice „ekvity“ a poslouchejte, jestli vám to nebude znít jako něco, o čem jste už slyšeli. Definice „ekvity“ z literatury o veřejné správě, jejímž autorem je člověk jménem George Frederickson, zní, že je to řízená politická ekonomie, v níž jsou podíly upravovány tak, aby si všichni občané byli rovni. Zní vám to jako něco, co jste už slyšeli? Jako socialismus? Budou spravovat ekonomiku tak, aby se podíly vyrovnaly. Jediný rozdíl mezi „ekvitou“ a socialismem je v typu majetku, který přerozděluje, v typu podílů. Kromě ekonomického a materiálního kapitálu budou přerozdělovat i sociální a kulturní kapitál.

A moje teze, když se ptáme, co je hnutí woke? Woke je maoismus s americkými rysy – pokud mohu vycházet z citátu od samotného Maa, který řekl, že jeho filozofií je marxismus-leninismus s čínskými rysy. To tedy znamená, že woke je marxismus. Ano, je to silně provokativní tvrzení. Něco, o čem určitě uslyšíte, že to tak není, že je to jinak. A profesoři a filosofové budou trávit množství času vysvětlováním, proč to tak není: „Marxismus, ten se týká ekonomie, zatímco zde jde o sociální, o kulturní oblast, je to něco jiného.“ Není to nic jiného.

Na chvíli teď zkuste myslet biologicky. A teď nemyslím z pohledu svého těla. To by bylo jiné téma. Zamyslete se, jak zařazujeme rostliny a zvířata, když je studujeme. Máme zvířecí druhy, ale nad druhem je rod a čeleď. Řekneme ‚kočka‘, ale mezi kočky (tedy přesněji kočkovité šelmy) patří kromě kočky domácí i tygři, lvi, leopardi. Když se budeme dívat na marxismus jako na čeleď ideologického smýšlení, mezi jeho rody či druhy patří klasický ekonomický marxismus, pod stejnou čeleď spadá radikální feminismus, kritická rasová teorie, spadá tam queer teorie, rodem stejné čeledi je třeba post-koloniální teorie, která sužuje Evropu. Všechny mají něco, co je spojuje, říká se tomu ‚intersekcionalita‘. Ta z ničeho dělá tu společnou čeleď. Její logika je marxistická a já vás o tom chci přesvědčit.

Marx přišel s velmi jednoduchou představou, ale my se v tom ztrácíme. Myslíme si, že Marx mluvil o ekonomii, protože o ní mluvil často. Napsal knihu s názvem Kapitál a je to velmi slavná kniha. Říkáme si tedy, že jde o ekonomickou teorii, ale to není pravda. Nebo je to pravda, ale jen na povrchu. Když půjdeme pod povrch, Marx mluvil o něčem jiném. Víme, že Marxovou hypotézou bylo, že se musíme zmocnit výrobních prostředků, pokud chceme zavést mezi národy či do světa socialismus. Zmocnit se výrobních prostředků. Musíme se tedy ptát, co tím myslel. A pokud si myslíme, že jde o kapitál, to podstatné nám uniká.

Pokud si myslíte, že jde o výrobní prostředky jako kladivo v továrně nebo srp na poli, uniká vám o co jde. Marx totiž ve svých dřívějších spisech vysvětlil, čím je člověk zvláštní. Je zvláštní tím, že je bytostí neúplnou, která ví, že je neúplná. Člověk, jehož pravá podstata byla zapomenuta, tedy, že je společenská neboli sociální bytost. Je v jádru socialista, jen si to neuvědomuje. A důvodem, proč si to neuvědomuje, jsou ekonomické podmínky fungující jako prostředky výroby nebo budování nejen ekonomiky, ale i jeho samého, tedy budování člověka, společnosti a zejména dějin.

Marx prohlásil, že má první vědeckou studii o dějinách. Že dějiny se vytvářejí tím, že člověk vykonává lidskou činnost. A klíčovou činností člověka byla podle něj činnost ekonomická. Ekonomická výroba tedy neprodukuje jen zboží a služby ekonomiky, ale produkuje i samotnou společnost. A společnost pak produkuje člověka. Nazval to inverzí praxe. Když tedy říká, že se musíme zmocnit výrobních prostředků, a mluví o továrnách a polích, mluví vlastně o tom, jak budujeme to, kým jsme jako lidské bytosti s cílem dotvořit sami sebe, dotvořit dějiny. Na konci dějin si lidstvo vzpomene, že je společenskou, tedy sociální bytostí, a budeme mít socialistickou společnost. Dokonalý komunismus, který překoná soukromé vlastnictví. Tak to vyjádřil. Vlastně říká, že komunismus je překonáním soukromého vlastnictví coby lidského sebeodcizení. To je citát z ekonomicko-filosofických rukopisů z roku 1844.

Marxe tedy zajímalo ovládnutí našeho chápání, ovládnutí toho, jak člověk produkuje sám sebe. Velmi jednoznačně a hluboce o tom píše ve 40. letech 19. století. Jak toho dosáhnout? Dívá se na ekonomické podmínky a říká: „Tady v tom je klíč.“ Proto máme ekonomický marxismus a proto si myslíme, že Marx byl ekonom. Marx ale nikdy nebyl ekonom, byl to teolog. Chtěl pro lidstvo vytvořit náboženství, které by nahradilo všechna lidská náboženství a přivedlo člověka zpět k jeho skutečné sociální přirozenosti. Tak zní pravda o Marxovi. Jeho cílem bylo, jak jsem řekl, dotvořit člověka. Ptal se tedy: jak v současnosti budujeme člověka? Celá jeho ekonomická analýza je o tom, jak v současné době budujeme člověka – prostřednictvím toho, co nazval materiálním determinismem.

Řekl, že to, co ve společnosti máme, je zvláštní forma soukromého vlastnictví, že společnost je organizována kolem soukromého vlastnictví. Celé naše myšlení se tedy točí kolem soukromého vlastnictví. Jinými slovy, existuje zvláštní druh vlastnictví, ke kterému má přístup pouze elitní buržoazní třída, a ta pak organizuje společnost tak, aby znemožnila přístup k tomuto vlastnictví všem ostatním – formou vykořisťování, vymezování se, odcizení a útlaku.

Z toho Karel Marx vyvodil, že ekonomie se stává prostředkem k rozdělení společnosti a vzniku buržoazní třídy, která má přístup ke zvláštní formě vlastnictví. Ti, kdo k němu mají přístup, si ho chtějí udržet, a tak ostatní lidi utlačují a brání jim v přístupu k této zvláštní formě vlastnictví. Za tím účelem vybudují systém tříd a prosazují ho ideologií zvanou kapitalismus, která věří, že právě toto je správný způsob, jak se angažovat ve světě. Co musíme udělat my, je probudit tu spodní třídu, proletariát, aby si její členové uvědomili své skutečné podmínky i to, že jsou nositeli historické změny, a přivést je k tomu, aby udělali revoluci a společnost přetvořili tak že budeme mít „ekvitu“ nebo socialismus – slovo si vyberte podle svého, definice obou je stejná.

Pojďme teď poodstoupit od druhů, tedy od druhu homo economicus, a vraťme se k čeledi a k myšlence zvláštní formy vlastnictví, která rozděluje společnost na lidi, kteří patří k buržoazii, a lidi, kteří k ní nepatří, a jsou v třídním konfliktu s ideologií, která tento stav udržuje. Spodní třída se musí probudit k vědomí, aby se proti tomu postavila a zmocnila se výrobních prostředků této formy deterministického vlastnictví. A teď zkuste nahradit třídu třeba rasou a sledujte, jak nám z klobouku vypadne kritická rasová teorie. Takhle jednoduše to jde.

V roce 1993 napsala Cheryl Harrisová pro univerzitní časopis Harvard Law Review dlouhý článek s názvem Whiteness’s Property (něco jako Majetek v bělošství – pozn. překl.). V něm vysvětlila, že bělošství neboli privilegium bílých představuje druh kulturního soukromého vlastnictví. Říká, že musí být v zájmu dosažení rasové spravedlnosti zrušeno. Stejně, jako když Karel Marx v Komunistickém manifestu napsal, že komunismus lze shrnout do jediné věty: zrušení soukromého vlastnictví. Proto také kritická rasová teorie vyzývá ke zrušení bělošství. Vždyť bělošství je formou soukromého vlastnictví. Lidé, kteří mají přístup k tomuto vlastnictví, jsou běloši, s bělochy spolupracují nebo se chovají jako běloši. To jsou slova z jejich vlastního slovníku, kterým popisují, jak lidé získávají přístup k soukromému vlastnictví. Lidé, kteří tento přístup nemají, jsou barevní a systémovým rasismem utlačovaní. Místo kapitalismu mluví ideologie bílé nadřazenosti o systémovém rasismu.

Pokud se na bělošství díváte jako na formu kulturního kapitálu, je nadřazenost bělochů, jak ji definují, totéž, co kapitalismus. Není to víra, že běloši jsou nadřazení, je to víra, že běloši mají přístup k řízení společnosti a chtějí si ho udržet. Ani tomu ve skutečnosti nemusíte věřit. Stačí, když to podporujete, a už jste v mysli ideologii nadřazenosti bílých přijali. A máte úplně stejný systém. Cílem je probudit v lidech rasové vědomí, aby se jako třída spojili a zmocnili prostředků kulturní produkce, aby už bílá kulturní produkce nemohla dominovat. V Evropě je to velká záhada. V Británii i po celé Evropě slyším tu otázku znovu a znovu. Proč je proboha tento velmi americký fenomén otroctví a všeho kolem tak populární u nás, když se naší země vůbec netýká? Důvodem je, že vůbec nejde o historii nebo o otroctví. To jsou pouze výmluvy. Jde o vytvoření třídního vědomí, které se postaví proti této formě vlastnictví nazývané bělošství, které se staví proti dominantní kultuře, i když třeba v Evropě je taková kultura považovaná za samozřejmou. To je ten důvod. Takové vědomí se stává místem, kde se lidé mohou sjednotit, projevit nevoli a pokusit se nárokovat si moc.

Napsal jsem knihu s názvem Rasový marxismus a hned na první stránce jsem definoval kritickou rasovou teorii, co ve skutečnosti je. Napsal jsem, že kritická rasová teorie nazývá vše, co chce ovládat, rasistickým, dokud to neovládne. Nemohli bychom ale totéž říci o marxismu? Ten nazývá vše, co chce ovládat, buržoazním, dokud to neovládne. Jde ale o to samé. Obojí znamená totéž.

Ale co taková queer teorie, co je na ní marxistického? Celé je to velmi zvláštní, všechny ty gendery, pohlaví a sexualita. Tom už řekl, co je woke: útočit na myšlenku být normální. Queer teorie si myslí, že existují jen určití lidé, kteří mohou určovat normy společnosti. Jsou tedy privilegovaní. Říkají si normální, určují, co je normální. Je normální považovat se za muže, vypadat jako muž, chovat se jako muž, oblékat se jako muž a jíst maso jako muž. A že jsou ženy, ty že mají být ženské, krásné a všechno to okolo. A tak určují, co je normální. Jsou to heterosexuálové, takže mají možnost definovat heterosexualitu jako normální a ostatní formy sexuality jsou nenormální. Vzniká tím konflikt o toto kulturní vlastnictví, tedy kdo má být považován za normálního a kdo je úchyl, zvrhlík nebo jiný termín používaný v jejich literatuře. Nicméně, technicky vzato, kdo je queer? To slovo (queer = divný, perverzní, buzík…) znělo v angličtině urážlivě, ale dnes je přijaté jako odborný akademický termín. Znamená to mimochodem identitu bez podstaty. Identitu, která je přísně opoziční vůči koncepci normálu, jak ji definoval queer teoretik David Halperin ve své knize Saint Foucault: Towards a Gay Hagiography z roku 1995. To jsem si nevymyslel, neextrapoluji. Takže vidíte, že queer teorie je jen další druh z čeledi marxismu.

A co postkoloniální teorie, která trápí Evropu díky Frantzi Fanonovi a jeho největšímu evropskému fanouškovi Jeanu-Paulu Sartreovi? No, i tady je to stejné. Západ je utlačovatelem, který má přístup k materiálnímu a kulturnímu bohatství světa, protože rozhodl, že jeho kultura je výchozí, a šel tedy kolonizovat svět, aby mu přinesl kulturu, jak říká. A tak po celém světě utlačoval domorodce. Teď se lidé musí spojit a jejich činnosti se bude říkat dekolonizace. Ta musí odstranit každý aspekt západní kultury. Takže přijdou do Belgie, Francie nebo do Spojených států a prohlásí, že se musí dekolonizovat učební osnovy. Přijdou do Velké Británie a řeknou, že je třeba dekolonizovat Shakespeara. Myslí tím: odstraníme kulturní význam vašich kulturních artefaktů, protože už samy kulturní artefakty jsou pro nás utlačující.

Jde o stále stejný systém. Jiný živočišný druh, ale ze stejné čeledi, a tou čeledí je marxismus, neboli způsob nazírání na svět. A cílem je vždycky zmocnit se prostředků určujících produkci či tvorbu člověka, dějin a společnosti. Marx pouze věřil, že se toho dosáhne ekonomickými prostředky, zatímco teď je to sociálně kulturními prostředky. Vývoj tohoto ‚západního marxismu‘, jak se to někdy nazývá, začal ve dvacátých letech 20. století. V roce 1917 došlo v Rusku k revoluci, která se ale v Evropě nekonala, a evropští marxisté byli zmatení. Antonio Gramsci si tedy sedl a začal psát. Po neúspěchu revoluce v Maďarsku napsal György Lukács ‚Dějiny a třídní vědomí‘. Sepsali něco, co se stalo kulturním marxismem. Ten stojí na myšlence, že se musíme dostat do kulturních institucí, abychom je mohli změnit zevnitř, protože západní kultura má v sobě něco, co brání nástupu socialismu. Musíme tedy proniknout dovnitř a kulturu změnit tak, aby se stala socialistickou.

Teď už se o kulturním marxismu nesmí mluvit. Zařadili ho mezi konspirační teorie, říkají, že je to antisemitské. To není pravda. Antonio Gramsci psal knihy. Györy Lukács psal knihy. Můžete si je přečíst. Mají svou filosofii. Pokud někomu vadí termín kulturní marxismus, můžeme používat termín, který používali jiní autoři té doby: západní marxismus.

Změnil se podobně, jako se přizpůsobuje podmínkám virus, aby se pokusil nakazit nového hostitele. Fungovalo to ve feudálních společnostech. Marxismus se ujal v Rusku později i v Číně, tedy ve víceméně zemědělsky řízených feudálních společnostech, ale ve skutečných kapitalistických zemích nezafungoval, protože Marx se mýlil.

Pak několik Němců z Frankfurtské školy začalo tento jev studovat hlouběji a myšlenku rozvinuli do tzv. kritického marxismu. Vytvořili to, čemu se říká kritická teorie. Když Max Horkheimer vysvětloval kritickou teorii, kterou vytvořil, co řekl? Řekl: „Uvědomili jsme si, že Marx se mýlil v jedné věci. Kapitalismus nezbídačuje dělníka. Naopak mu umožňuje vybudovat lepší život. Kritickou teorii jsem vytvořil proto, že vizi dobré společnosti není možné formulovat v podmínkách stávající společnosti.“ Kritický marxismus tedy kritizuje celou existující společnost. Vše je třeba nějak podrobit marxistické analýze konfliktu.

Jak to ale udělat? Odpověď hledali v polovině 20. století. Po vypuknutí druhé světové války přechází Frankfurtská škola do Ameriky, která se stala v této metafoře wuhanským institutem virologie, protože tam se tento marxistický virus kultivoval tak, že začal velmi rychle získávat na virulenci. Americké univerzity tyto německé profesory přijaly a Herbert Marcuse píšící v 60. letech 20. století to napsal v roce 1969 naprosto jasně. Řekl nejen to, že kapitalismus dává lidem zboží, dobrý život, bohatství, pohodlí a štěstí, ale také to, že právě z těchto důvodů už dělnická třída nebude základem revoluce. Jinými slovy, dělnická třída nás už nezajímá. To marxistům usilujícím o moc otevřelo možnost začít se přátelit s korporacemi. Manažeři už nejsou nepřítelem, jsou příležitostí.

Řekl, že dělnická třída je irelevantní, energie je někde jinde. V rasových menšinách, v sexuálních menšinách mezi feministkami, outsidery. Mezi takovými je energie pro marxistickou revoluci na Západě, ne u dělnické třídy. Tímto vývojem marxismus opustil dělnickou třídu a co udělal? Celých těch 30 let studovali to, čemu říkali kulturní průmysl. Průmysl, který z kultury dělá komoditu, zabalí ji a prodává ji zpět lidem. Ta je údajně zbavená toho, co vlastně je, prázdná, je jen abstraktním slovem. Co tedy udělali? Zmocnili se výrobních prostředků kulturního průmyslu a začali ho transformovat tak, aby prodával rasovou, genderovou a na sexualitě založenou agitku, jako by to byla skutečná kultura.

A tak jsou nám dnes předkládány pojmy jako přivlastňování si kultury, kulturní relevance, kulturní tohle kulturní tamto, kulturní kdeco. Celé je to podáváno v jakési koláži až slátanině – fraška toho, co se ve skutečnosti děje. Vše se navíc vyvíjelo v americkém silně rasovém kontextu, takže jsme skončili u woke – formy marxismu založené na identitách. Konstelace marxistických živočišných druhů, které všechny fungují na základě stejného předpokladu, ale lokalizují se ve skupinách, které se považují za něco jako národ. LGBTQ je takovým ‚národem‘, členové mají národní identitu a stávají se aktivisty. Černošská komunita je takovým ‚národem‘. Jak to vím? Řekl to W. E. B. Du Bois, když pokládal základy, které se později staly kritickou rasovou teorií. Vnímají se jako na národ. Nemají snad všichni své vlajky? Nevyvěšují je na vaše budovy jako kolonizátoři? Nevyvěšují je na ulicích? Považují se za okupované národy, vidí se spojeni stejně jako kolonizované národy po celém světě a usilují o osvobození od západní civilizace.

Takže jsme zpět u západního marxismu, který má mnoho podob, ale jeden zastřešující přístup. A přístup, který uplatňují, je maoistický, jak jsem řekl už na začátku. Ne pouze marxistický. Jak vidíte, teorie je Marxova, jen se vyvinula do různých druhů útočících na Západ v jeho nejslabších místech: přes naši toleranci, přijetí, otevřenost, velkorysost, vlastně přes ty nejlepší vlastnosti. Přes věci, na které bychom měli být hrdí a taky jsme hrdí.

Mao Ce-tung uměl politiku identity využívat. Nevím, co se učíte v Evropě, ale v Americe máme, abych tak řekl, silně ‚zarudlé‘ vzdělávání. Komunisté úplně odstranili veškeré vzdělávání o komunismu. V Americe se o něm prostě neučí, takže o Maovi taky ne. Možná o tom nevíte (když to řeknu před americkými posluchači, jsou šokovaní) ale Mao uplatňoval politiku identit. Vytvořil v Číně deset identit. Pět označil jako rudé pro komunisty, pět jako černé pro fašisty. A lidi do těchto kategorií identit rozdělil. Na tom, co byli, samozřejmě nezáleželo. Byli tam komunisté, byli tam lidé jako majitelé nemovitostí, bohatí zemědělci a podobně. Pravičák byl špatná kategorie sama o sobě, mimochodem všichni konzervativci byli špatní. Další možností byl špatný vliv na ostatní. Ten můžete mít jen proto, že si o něčem myslíte nebo řeknete něco, co je špatně, nebo proto, že vláda usoudí, že se jí nelíbíte. To všechno jsou špatné kategorie. A pokud máte špatnou kategorii – a to je důležité – špatnou kategorii mají automaticky i vaše děti. Tím se vytváří sociální tlak na to, aby se děti identifikovaly jako revolucionáři. Tím totiž získávají rudou identitu. Komunistickou identitu, správnou identitu. A jsou za to odměňovány. Revoluci v Číně vedla mládež, protože Mao uplatňoval politiku identity přes děti ve školách.

Z toho by vás mělo mrazit, protože minimálně ve Spojených státech už říkáme dětem, že být bílý je špatné, být bílý znamená být utlačovatelem. Lidem jiných ras ubližujeme už svou existencí. Pokud se ale stanete queer, budeme vás oslavovat. A můžete si vytvořit armádu radikálů, kteří se mohou identifikovat jako genderové a sexuální menšiny už v sedmi letech. Můžete je vést na cestu blokátorů puberty a hormonální změnu pohlaví, na které samozřejmě vydělávají velké farmaceutické společnosti. V sedmi letech, za zády jejich rodičů. Má to ale svůj důvod. Jde o stejný program, jaký použil Mao Ce-tung k radikalizaci mládeže v Číně. Jediná věc, která se liší, jsou kategorie identity. Jinak je to maoistická kulturní revoluce s americkými rysy. A dojde i k vám do Evropy stejně, jako se do Evropy dostala kritická rasová teorie, i když tady nedává smysl. Do Evropy se rozšíří, ať už smysl dává, nebo ne. I zde budete mít kulturní revoluci.

V roce 2020 jste už kousek takového amerického exportu zažili. V Minnesotě umírá George Floyd, což s vámi nemá vůbec nic společného, ale v Evropě se strhávají sochy. Totální nesmysl. To je ale jedno. Jde o to maoistickými technikami zevnitř zničit západní civilizaci. Poslední poznámka o Maovi na dokreslení. Mao v roce 1942 prohlásil, že jeho recept na transformaci Číny se jmenuje ‚jednota-kritika-jednota‘. To se nejprve snažíte vytvořit touhu po jednotě, pak lidi kritizujete za to, že podle toho nežijí. Pak je sjednotíte pod novým standardem. Připadá vám to jako něco, čemu jste vystaveni? Slova jsou jiná, to ano. My používáme slova jako inkluze a sounáležitost. Budeme mít místo pro každého, aby se cítil, že někam patří. My se snažíme jen vytvořit inkluzívní prostor. Vy ale máte rasistické názory a my vás za ně musíme kritizovat. Vy sami se za ně musíte kritizovat. Je třeba se začít učit „šuejši“, jak v mandarínštině říkal Mao, a pak i vás budeme moci přijmout do jednoty pod novým standardem.

Takový standard nazýval Mao socialistickou disciplínou. To by na Západě neprošlo, takže tomu říkáme inkluze – a máme nový program. Nad inkluzí máme ještě udržitelnost, takže máme udržitelnou a inkluzívní budoucnost. Vidím tady program 2030 s křížkem. Udržitelná a inkluzívní budoucnost je nový socialistický standard, budeme mít tedy svobodu v rámci socialistické disciplíny. A Mao řekl, že to bude fungovat formou ‚demokratického centralismu‘. My tomu říkáme kapitalismus zainteresovaných stran. Moje šance na Světové ekonomické fórum jsou nulové, protože toto je jedna z věcí, které fórum koordinuje. Moje šance na OSN jsou nulové, protože je to jedna z věcí, které OSN koordinuje.

Hnutí woke je marxismus. Provádí maoistickou kulturní revoluci a používá k tomu amerikanizované kategorie identity. I když některé z nich nebudou v Evropě fungovat, ručím vám za to, že koloniální aspekt zabere. Najdou vaši slabinu a teorii uzpůsobí tak, aby se na ni hodila. Stejně jako virus, který se vyvíjí podle svého hostitele. Evropa je ve vážném ohrožení. Ještě poslední věc, kterou zmíním, že to nese dvojí riziko. Marxova strategie je vždy stejného typu, říká se jí umírněné násilí. Nepřicházejí často s bolševickým útokem v plné palbě. Je to umírněné násilí. Provokují. Můžete se podvolit a udělat to, co řekl Jean-Paul Sartre v předmluvě k postkoloniální knize Frantze Fanona ‚Psanci této země‘. Řekl, že přichází násilí a že pro Evropu bude nejlepší vzdát se, aby vás nezabili. Buď vás zavraždí a vezmou si, co chtějí, nebo můžete vydat vše dobrovolně, zříct se své kultury i země a oni vás nechají žít. Přijdou si pro vás. A to si Evropa musí uvědomit. To říká v předmluvě k Psancům této země. Můžete si to přečíst sami, vy asi i ve francouzském originále, což já nemůžu.

Myslím, že Evropa se tou cestou vydala. Jednou možností je tedy vzdát se všeho, protože oni provokují umírněně. Nebo můžete reagovat a riskovat, že to přeženete – a Evropa udělala bohužel v minulém století s přehnanými reakcemi drsnou zkušenost. Když to přeženete, co udělají? Budou poukazovat na vaši přehnanou reakci ještě sto let, získají morální autoritu, takže jim nakonec budete muset dát vše tak jako tak.

Musíte tedy stát pevně na svých zásadách, ale dělat to chytře. S vědomím, že jste provokováni, což znamená, že nereagujete tak, jak provokatér chce. Musíte být chytřejší než oni, což není možné, pokud neznáte diagnózu problému. Polské přísloví říká: nikdy se nepokoušejte léčit něco, čemu nerozumíte. Woke je marxismus vyšlechtěný k útoku na Západ. Dokud to nepochopíte, nebudete jednat správně. Nevyléčíte se. A on dobude vaše země. Dobude celou Evropu a nás čeká velmi, velmi dlouhá udržitelná a inkluzívní budoucnost bez špetky svobody.

Cílem totiž je udělat z nás ‚globální občany‘. Už jste ten termín slyšeli? Je to nesmysl. Neexistuje žádný globální panovník či říše, takže nemůže existovat ani žádné globální občanství. Neexistuje žádný vztah, protože neexistuje vládce. (A my ani nechceme žádného vládce zeměkoule.) Je to tedy nesmyslný termín. Oni vám ale řeknou, kdo je globální občan. Stačí si přečíst jejich literaturu. Je to někdo – nedělám si legraci, oni sami to říkají – je to někdo, kdo podporuje 17 cílů udržitelného rozvoje v rámci agendy OSN 2030. To je globální občan. A jaká jsou práva globálního občana? To najdete v knize o výchově ke globálnímu občanství, která vyšla před dvěma lety. Jaká jsou tedy práva globálního občana? Odpověď je hned o odstavec níž: U globálního občanství nás práva až tak nezajímají. Jde spíš o globální povinnosti. Jiným slovem otroctví. Je to klíčový moment v dějinách západního světa.

Model, ke kterému nás tlačí pomocí svých prostředků a mechanismů, je model, který vidíme v Číně. Pokud chcete vědět, jak vypadá vaše budoucnost, nepodaří-li se zastavit hnutí woke, podívejte se do Číny. Podívejte se na systém sociálních kreditů, na útlak, na to, jak mizí lidé se špatnými názory. Jeden z jejich největších miliardářů Jack Ma řekl o vládě něco, co se nelíbilo, a zmizel. Miliardář. Jestli chcete vědět, jaká je budoucnost Evropy a Ameriky, zemí v alianci Five Eyes a dalších zemí, je to Čína. To je ten model. Proto se  musíme vůči woke vzepřít. Abychom se mu ale mohli vzepřít a bojovat proti němu, musíme chápat, o co jde. Na závěr tedy zopakuji svou tezi: woke je marxismus, který se vyvinul, aby se postavil Západu. Zatím byl velmi úspěšný, protože jsme nepřítele nerozpoznali a neumíme ho pojmenovat. Já jsem sem přišel, abych ho pojmenoval. Děkuji za váš čas, pozornost i za to, že jste mi mé vystoupení umožnili.

 

Přeložil Tomáš Staněk, výsledný text upravil Jaroslav Pešta.

Odkazy:

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme