Prahou už podeváté prošel „pochod hrdosti“ a letos mi z něj bylo ještě více smutno než kdy dříve. Vzpomněl jsem si na své dětství v pozdním komunismu s až palčivou přesností. Všechna média, myslím mainstreamová média, totiž o této bizarní akci referovala ve stejném stylu. Jakoby podle jednoho vzoru. Jako o duhové oslavě tolerance a různosti, jako o něčem, co je správné a potřebné. Nikde ani stín pochybností, nikde ani náznak znechucení, nikde nesouhlasný tón.
Přesto se mi nechce věřit, že by to bylo v souladu se skutečnou realitou. Copak opravdu všichni v České republice považují homosexualitu za normální, ba dokonce skvělou orientaci? Třeba pro své děti? Opravdu už tu nejsou rodiče, co by jednou chtěli vnoučata? Nebo už je dnes každé mámě a tátovi jedno, že se z jejich syna stane náhle dcera a z dcery syn? Ať se na mě nikdo nezlobí, tomu nevěřím. Daleko spíše věřím strachu, že když by novinář napsal o LGBT kritický článek, bude čelit problémům v práci. K větší toleranci se dá pravděpodobně dospět nejlépe zastrašováním a strachem. A k větší otevřenosti odstraněním kritiky.
Druhý rozměr této nevkusné akce je pak její komičnost, spočívající v samotných názvech. Prague pride, pochod hrdosti apod. „Za hrdost platí se samotou“, napsal kdysi Jan Neruda. Účastníci této taškařice vypadali všelijak, jen ne hrdě. Hrdost je přece ctnost, která se neobnažuje v ulicích, která na sebe nemusí dryáčnicky poukazovat, tím se naopak veškerá hrdost ztrácí. Vlastně nikdo nedokáže odsoudit Prague pride a její účastníky lépe, než tak činí oni sami. Svými vyjádřeními, svou sebedefinicí.
Poslední hořkou pachuť z této akce způsobují instituce, které ji veřejně podporují. Nepřekvapují mě groteskní spolky typu Prague bears, Sestry Věčné Radosti, SPQP nebo Queer geography či Satanova komunita. Tito všichni Prague pride opravdu podporují. Ale ti opravdu zajímaví jsou generální partner Vodafone, Magistrát hl. města Prahy, Českobratrská církev evangelická, Pepsi, Microsoft, Google a ambasáda USA a Velké Británie. Mnohé z těchto firem a institucí se významnou měrou podílí na podobě současného světa. A do mého světa nepatří Prague pride, ale neokázalá výchova dětí v heterosexuálních rodinách. Do mého světa nepatří omezování svobody projevu, zastrašování lidí s jiným názorem a výsměch těm, kdo mají méně ostré lokty.
Autor publikuje na svém blogu jansoldat.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 . Děkujeme!