Politici v průběhu svých volebních kampaní obyčejně hlásají boj proti kriminalitě, přesvědčují své voliče o důmyslnosti navrhovaných opatření, která po svém zvolení hodlají zavést, slibují, jak se zločinci zatočí – zkrátka ubezpečují své voliče, že veřejný pořádek je pro ně důležitou hodnotou. Jinak je to však ve Spojených státech dnes, kdy poprvé v amerických dějinách zvítězil v prezidentských volbách kandidát, který slíbil voličům vítězství ve válce s policií.
Ve vztahu k Bidenově vyhlášené válce s policií, by se chtělo českému čtenáři projít jednoduchou zkratkou na velké náměstí Revolučního konstatování, že pokud duo Biden & Harrisová vítězí ve volbách s programem „Boj proti policii“, jde patrně o volební vítězství zločinců, neboť nad policií vítězí výhradně zločinci. Jenže to by byla ta pověstná česká ulička, která k pochopení americké politické situace úplně tak nepovede. Zní jen pěkně, pravdivá ale rozhodně není.
Dostupné bydlení místo policie
Možná bychom mohli začít vyjádřením viceprezidentky Kamaly Harrisové, která v listopadovém rozhovoru pro The New York Times na revoluční téma „Defund the police“ svým voličům tvrdila:
„No, je to koncept … Víte, co vytváří větší bezpečnost (než policie)? Financování veřejných škol, dostupné bydlení, vlastnictví domu, rozvoj pracovních dovedností, pracovní místa, přístup ke kapitálu pro ty, kteří chtějí zakládat malé podniky nebo kteří provozují malé podniky v komunitách … Ale, ne, policie se nezbavíme. Všichni musíme být praktičtí. Ale oddělme tyto diskuse.“
V červnu 2020 v rozhovoru Bidena s levicovým aktivistou na otázku, zda Biden souhlasí s tím, že část prostředků z financování policie je možné přesměrovat jinam, odpověděl: „Ano, rozhodně“.
Nejde pochopitelně o to chytat Harrisovou a Bidena za slovíčka v době vrcholící kampaně, kdy odpovídají na otázky novinářů vlastně permanentně, a také nejde o to vybrat si ve zmatené odpovědi to, co mi vyhovuje – jde jen o popis chování levicových kandidátů, kteří prosí o podporu kdekoho, a to i za cenu toho, že tím přímo podpoří vyšší kriminalitu.
Překlad po několikráte opakovaných a velmi nejasných slov tohoto politického dua je však nutné vysvětlovat především pravdivě: oba se k válce s policií přihlásili, protože ji ze svých pozic jednoznačně neodsoudili. Nezpochybnili sice potřebnost policie, ale připustili, že jde vlastně o příliš drahou srandu, přitom prostředky by mohly být investovány efektivněji jinde (což plně odpovídá obsahu konceptu „Defund the police“).
Slova, kterými Biden s Harrisovou jednoznačně nepodpořili policii jako nezbytnou instituci k zachování veřejného pořádku, způsobily po celých Spojených státech mrtvé, tisíce demonstrací, vypalování policejních stanic a automobilů, rabování a jiné majetkové škody. Centra stovek měst byla paralyzována i po několik měsíců trvajícími (a nikoliv pokojnými) demonstracemi, proti nimž stáli policisté s nálepkou brutálních (bílých) vrahů. Zřejmě nejbizarnější obrázek přišel z města New Orleans, kde proti sobě v jeden okamžik stáli výhradně bílí demonstranti a klečící černí policisté (přitom motivem k demonstracím byla brutalita bílých policistů mířená především proti černým zločincům).
Krůček od občanské války
Celá tato od léta trvající tragikomedie poctivě živená předáky Demokratické strany prostřednictvím jejich nejasné podpory policii, vygradovala až v obrovské shromáždění příznivců Donalda Trumpa před budovou washingtonského Kapitolu letošního 6. ledna.
Jedovatý společenský mix, kdy proti sobě na jedné straně stála otevřená nenávist pokrokové levice vůči policii znásobená „volebním vítězstvím“ těch, kteří také bojovali s policií a na druhé straně Trumpovi příznivci s rozpačitým, ale přesto odhodlaným a k boji připraveným výrazem, byl stavem, který se bez nadsázky nacházel skutečně jen malinkatý krůček před horkou občanskou válkou. Tato vskutku schizofrenní nálada podpořená z jejich pohledu nespravedlivým volebním výsledkem a morálně zdecimovanou policií, která bude stejně brzy zrušena, mohla nekontrolovaně spustit běh událostí, které vlastně ani dnes neumíme úplně tak dohlédnout. Větší část policistů totiž považovala kritiku za zpolitizovaný a povrchní exkurz do jejich práce, Národní gardy mají výhradně státní „politickou“ příslušnost, milionová armáda válečných veteránů stála ve své většině na straně Donalda Trumpa a na aktivní vojenské síly, že zasáhnou do násilného politického boje, se nemohla spolehnout ani jedna strana konfliktu.
Typickým progresivistickým výjevem té doby jsou sice slova upřímná, přesto přímo natlakovaná špatným svědomím, z úst demokratické členky Sněmovny reprezentantů Ocasio-Cortezové, která po svém „osvobození“ při událostech z 6. ledna na svém Tweeteru uvedla, že v době „útoku“ nevěřila bílým policistům – nevěděla, zda jí chtějí pomoci nebo jí zabít.
Musíme si při pokusu popisu této od šedesátých let nejnebezpečnější americké politické eskalace uvědomit, že neskončila nevídaným krveprolitím hlavně po Bidenovi a Harrisové uvědomění si, že bez akceschopné policie vládnou nelze. (Ale i proto, že se příznivci Donalda Trumpa rozhodli držet se přece jen zpátky.)
Nehoňte zločince!
Zpět však k „politice“ Harrisové a Bidena, kteří si vybudovali svou politickou kariéru na levicové platformě zaměřené na boj s policií. Následkem tohoto politického stylu došlo v USA ke zvýšení míry kriminality, zatímco si jiné státy libují v jejím poklesu následkem opatření proti onemocnění COVID-19. Za raketovým vzestupem kriminality stojí především nižší sebevědomí policie a také nápady nové americké vlády, které vesele vyprazdňují americké věznice. Nebývale rychle roste především počet vražd, a to hlavně na demokraty ovládaných územích.
V New Yorku se jejich počet zvýšil v roce 2020 ve srovnání s rokem 2019 o 50%, což je nejvíce za posledních deset let; počet přestřelek s policií se zvýšil o 40%. Zřejmě proto demokratický starosta New Yorku Bill de Blasio snížil rozpočet policie o 1 miliardu dolarů a zrušil jako jediným v zemi tzv. kvalifikovanou imunitu, která policisty chránila před občanskoprávními žalobami podanými na ně z titulu výkonu služby.
V Chicagu, ve státě Illinois, se zvýšil počet vražd za stejné období také o 50% (v roce 2019 jich bylo zaznamenáno 495, v minulém roce to bylo 769 případů). Ve městě bylo zaznamenáno 3.261 přestřelek s celkem 4.033 obětí střelby (průměrně devět přestřelek denně). Představitel Chicagské policie David Brown k tomu podotkl, že zaznamenává „rostoucí důvěru komunity“ a že se těší na „transformační změny prostřednictvím reforem“.
Na podobně nepříznivé výsledky policejní práce naprosto netypicky reagovala v roce 2020 šéfka policie v Atlantě, ve státě Georgia, Erika Shieldsová, která nařídila svým podřízeným nepronásledovat v autě ujíždějící zločince. Je to prý příliš riskantní pro nezúčastněné obyvatele. Rozumní obyvatelé Atlanty podotýkali, že jde o taktiku, která přinese jen další zvýšení zločinnosti, a strategii nepochopili. Po několika vážných excesech, kdy zločincům stačilo nastoupit do automobilu a odjet, došlo k přehodnocení nově zavedené praxe a dnes je možné, na základě povolení operačního důstojníka, zločince pronásledovat, ale pronásledování se nesmí účastnit více než tři policejní vozidla.
Program „Defund the police“ si vzali k srdci také demokraté z Los Angeles, kde si pro fiskální rok (1.7. 2020 – 30.6. 2021) snížili rozpočet policie o 150 milionů dolarů (3,3 miliardy korun), přitom 2/3 z cca 10.000 příslušníků losangeleské policie (LAPD) tvoří nebělošští policisté.
Radní losangeleské radnice, Curren Price z Demokratické strany, vidí ve vyšší zločinnosti především výhody: „Dialog, který dnes vedeme, od snížení rozpočtu LAPD, přes přerozdělení peněz na sociální služby, až po změnu policejní politiky, by se neuskutečnil, nebylo-li by jejich (Black Lives Matter) úsilí.“
Bojiště je všude!
Na obrázku vidíme šéfku Black Lives Matter (BLM) v Los Angeles Melinu Abdullahovou (48).
Pochází z kalifornského Oaklandu, z významné komunistické rodiny. Její otec byl aktivním marxistou, její dědeček, Günter Reimann, byl německý komunistický novinář, který utekl z Německa v roce 1934. Jeho přítelem byl např. Ernst Thälmann, vůdce Komunistické strany Německa, která byla kontrolována a financována Stalinovou vládou.
Melina Abdullahová (za svobodna (Reimannová) je absolventkou afroamerických studií na Howard University a politologie na University of Southern California. Pracuje jako šéfka Katedry panafrických studií na California State University v Los Angeles. Základ její buňky BLM tvoří téměř výhradně její studentky. Místní základní organizace BLM je tedy zaměřená spíše na otázky feministických pozic afroamerických žen.
V roce 2018 byla zatčena poté, co společně s kolegyní ve veřejné diskuzi vysypala popel (původně neznámý prášek) na hlavu losangeleského policejního šéfa Charlieho Becka. S policisty se pak poprala, když se bránila zatčení. Propuštěna byla po složení kauce 20 tisíc dolarů. Z různých přestupků byla obviněna již osmkrát, což je pro ni jasným důkazem „pomstychtivého rasismu“ losangeleské policie.
Extrémistka Abdullahová je rozvedená, má tři děti. Její životní krédo zní: „Bojiště je všude“.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkuje