Rozhovor Konzervativních novin s poslancem KDU-ČSL, advokátem a dlouholetým komunálním politikem ve Zlíně, s Alešem Dufkem. O tom, jak vnímá práci ve sněmovně, o vládní koalici, o válce na Ukrajině a o základních hodnotách.
V politice se sice pohybujete už dlouho, ale v Poslanecké sněmovně jste nováčkem. Jak za těch pár měsíců od voleb hodnotíte tuto práci?
Pocity jsou to velmi různorodé. Myslím, že si málokdo dovede představit, jak sněmovna funguje, dokud v ní nezasedne. Asi nejsilnější pocit, který mám, je ten, že je člověk v centru reálného dění této země a to vás nemůže nezasáhnout. Po pěti měsících ve sněmovně bych řekl, že jsem mnohem nervóznější a neklidnější, než jsem býval, protože moje podvědomí je zasaženo.
Co vás za tu dobu nejvíce překvapilo, ať už mile, či nemile?
Nemile mě překvapily naprosto neuvěřitelné časové prodlevy. To jsou promarněné hodiny a dny, které ve sněmovně trávíte, aniž by to mělo nějaký reálný efekt. Reálná politika se mnohem více dělá na vládě. Co mě překvapilo spíše mile? Já jsem se domníval, že po sněmovně chodí různí „vodiči loutek“, kteří poslance posouvají, ale tak to není. Opravdu to připomíná pro mě známou komunální politiku. Alespoň v našem klubu není nikdo, kdo by nám říkal, jak se máme chovat, co máme dělat či říkat, vyjma logického apelu, abychom podporovali vládu.
Když jsme spolu dělali rozhovor před volbami, tak jste říkal, že chcete ve sněmovně hájit konzervativní hodnoty. Tématem ve sněmovně je opět manželství gayů a leseb. Jak vidíte úspěch takové legislativy?
Mám zatím zkušenost, že není ve sněmovně dobré zaštiťovat své názory náboženským přesvědčením. Myslím, že lze komunikovat obyčejným, věcným přístupem. Rozum nám byl dán a je také jedním ze základních přístupů konzervativce. Takže, až přijde tato legislativa na jednání, tak budeme argumentovat. Třeba tím, proč si pro vztah lidí stejného pohlaví brát slovní pojem, který je od starého Říma určen pro základní vztah mezi mužem a ženou.
Při vašem nástupu do sněmovny byl velkým tématem covid. Ten doslova ze dne na den zmizel po útoku Ruska na Ukrajinu. Jak vnímáte postoj vlády ČR k tomuto konfliktu?
Myslím, že je v zásadě dobrý. Dali jsme najevo to, co Ukrajinci potřebovali slyšet. Že to, co ruské vedení udělalo, je naprostá katastrofa, že je to porušení jakýchkoli norem. A náš postoj je jasný. To u naší vlády velmi pozitivně hodnotím. Osobně jsem měl v této věci takovou předehru. Zajímal jsem se o arménsko-ázerbájdžánský konflikt z roku 2020 a tam byla naše reakce téměř nulová. A reakce celé Evropy byla taky nulová. Přitom jeho výsledkem byla změna Arménie (mimochodem prvního křesťanského státu na světě) z nezávislého suverénního státu na stát, který je vojensky naprosto závislý na Rusku. V rámci osvěžení paměti připomínám, že Ázerbájdžán, chtěje napravit dle něho křivdy z devadesátých let minulého století, za vydatné pomoci Turecka, napadl Arménii a během dvou měsíců ji donutil uzavřít ne moc výhodný mír. A kdyby se za Arménii nepostavilo Rusko, byl by to možná její konec.
Myslím, že Evropa si vůbec nechtěla uvědomit, jaké státy teď Turecko nebo Rusko jsou, že demokratické principy příliš nerespektují. Naopak se vysmívají slabosti Evropy a jsou připraveny k expanzi jak z jihu, tak z východu. Ovšem ruská sebestřednost nyní přesáhla veškeré meze a teď se to otočilo proti nim.
S tím souvisí má další otázka. Jak hodnotíte postoj EU k rusko-ukrajinskému válečnému konfliktu?
Způsob, jakým jsme reagovali na arménsko-ázerbájdžánský konflikt, tedy že nám to vlastně bylo jedno, protože to bylo daleko, tak podobné je vnímání ukrajinské války např. pro Španělsko nebo Nizozemí. Náš postoj je jasnější, ale na západ od nás to Evropa tak ostře nevnímá.
Nicméně jsme Evropská unie. Myslíte si, že např. systém sankcí je dostatečný?
Samozřejmě, že není. Myslím, že reakce EU na různé teroristické útoky nebo na válku na Ukrajině jsou směšné. My neustále podepisujeme nějaké deklarace, memoranda, dáváme nějaké osoby na sankční seznamy, ale ztratili jsme odhodlání dát najevo sílu, kterou jsme měli před 50, 40, 30 lety. V současnosti připomínáme rozmazleného mladíka, který si protahuje svůj pohodlný život bez jakékoli odpovědnosti o další rok, dva, pět let. Přitom všichni víme, že když to tak bude pokračovat, tak nás tady jednou obsadí jiné národy a našeho bohatství se zmocní.
Můj osobní dojem z rusko-ukrajinské války je nesmírně rozporný. Ukrajincům nejspíš nikdo na pomoc nepřijde. Na druhou stranu, např. naše a polská vláda jim vyjadřují velkou podporu. Ale konflikt má za následek tisíce a desetitisíce mrtvých, a může trvat dlouho. Můj odhad je, že na každé straně zemřelo 20 000 lidí. A čím déle to bude trvat, tím bude počet mrtvých narůstat. A jde hlavně o mladé lidi, kteří by mohli mít zájem být součástí našeho západního systému. To jsou neuvěřitelné ztráty, které člověku rvou srdce. Snažím se sledovat zprávy z Ukrajiny. Ukrajinci bojují a umírají po stovkách denně, přitom ruská armáda ani nevede totální válku. A ze strany Evropy je to celé takový velký alibismus, kdy si říkáme: „Bojujeme proti Rusku, ale do posledního Ukrajince.“
Jste členem KDU-ČSL, která kandidovala a vládne ve spojení SPOLU. Jak dosud vnímáte spolupráci vaší strany s liberální TOP 09? SPOLU před volbami mluvila o hodnotě spolupráce, která se spojením povedla. Ale strany musí dělat kompromisy. Bude KDU-ČSL opravdu tak silná, aby odolala tlaku liberálnější části koalice?
Slušelo by se říct, že určitě. Snažím se ale být pravdivý, tak musím odpovědět, že nevím. Poslední volby do sněmovny byly jenom o tom, že se vytvořila široká fronta anti-Babiš. Otevřeně říkám, že je dobře, že vznikla, protože metoda neomezeného rozdávání peněz, zadlužování republiky, kupování si nejrůznějších společenských skupin, vrstev a generací, národ poškodila. Ano, porazili jsme tyto negativní jevy, je však otázka, jaké negativní jevy přijdou nyní.
A vnímáte nějaké?
Spíše ne, kromě individuálních akcí některých poslanců nemám pocit bezprostředního ohrožení.
Jak hodnotíte vládu jako celek se zástupci STAN a Pirátů?
Myslím, že vládě se celkem daří udržet názorovou jednotu. Nevím, samozřejmě, co se „pod pokličkou“ odehrává, ale velmi pozitivní vliv na dění má premiér Fiala, který mluví, až když má co říct, a neplácá nějaké nesmysly. Za každou cenu se ke všemu nevyjadřuje, postavil se do role téměř nadstranické a vládu zatím úspěšně sjednocuje.
Jak se vám líbí postoj vlády v boji proti dezinformacím, který přinesl nejen cenzuru některých médií, ale dokonce uvažuje o zavedení tzv. nahlašování?
Tak to je teď z dlouhodobého hlediska špatné. A je otázka, jestli je to strategie celé vlády, některých ministrů, nebo je to strategie Úřadu vlády a pracovníků, kteří tam ještě setrvávají z minulé doby, kdy např. ČSSD podle mě proslula tendencemi k obsazování centrálních úřadů lidmi, kteří mají ty „správné progresivní názory“. Já doufám, že v těchto věcech přibrzdíme, protože kdo je oprávněný říkat někomu, co je pravda a co není pravda. To je opravdu za hranou. Já to vnímám tak, že jsou to veliké emoce po ruské invazi, ale nemůže to tak zůstat napořád.
Bude to sněmovna řešit?
To je věc, která tak úplně nesouvisí s činností sněmovny. Vezměme si, že ty weby byly vypnuty soukromým subjektem. To je také zajímavé, tato autocenzura. Máte pravdu, že v této chvíli, kdy spolu vedeme rozhovor, je to asi nejvážnější ideologický problém, který tato země aktuálně může mít. Cenzura, snaha ovládnout prostor a říkat, který názor je správný a který ne. Za daného stavu proti tomu nejde vystupovat, protože se vytvořila nálada, a říkám to zcela otevřeně, že když začnete něco takového kritizovat, tak dostanete nálepku, že jste proruský. Přitom to tak není. Já mám třeba jako právník velké problémy s tím, co se začalo po ruské invazi říkat. Např., že se zabaví domy, majetky různých subjektů, bez konkrétních exekučních titulů. Lidé, kteří právu nerozumí, si řeknou: „Aha, to je možné, když to řekl poslanec.“ Jsem překvapený i postojem mladé generace, která nechce slyšet jiný názor. Možná, že sýčkuji, ale opravdu mám dojem, že hodně mladých je spokojeno se svou ekonomickou situací a budou chtít na potápějícím se Titaniku tančit ještě hodně dlouho. .
Jak s tím můžete naložit jako poslanec a jak s tím může naložit KDU-ČSL?
Myslím, že historicky vzato jediným řešením je upřímná snaha hledat objektivní pravdu. Můžeme mít různé názory na prezidenta Havla, ale nikdy mu nemůžeme upřít, že se snažil pravdu hledat. Ta cesta hledání je však v době sociálních sítí, politického marketingu a různých gest velmi těžká. Na půdě sněmovny by tou cestou měla být diskuse.
Sněmovna bude jednat i o tzv. Istanbulské úmluvě. Vaše kolegyně z klubu, Nina Nováková se věnuje výkladu a odmítnutí tohoto dokumentu, který před časem odmítla i Česká biskupská konference. Co můžete v této věci dělat?
V tuto chvíli Istanbulská úmluva na programu sněmovny není a ani nemám zprávy o tom, že by v nejbližší době měla přijít. Navíc si myslím, že obsah úmluvy je pro Českou republiku už trochu vyčpělý. Řada věcí, které dokument obsahuje, se dá řešit nebo jsou řešeny v rámci našeho stávajícího právního řádu. S kolegyní Novákovou o této věci diskutuji a velmi oceňuji její práci na výkladu Istanbulské úmluvy a na vysvětlení některých myšlenek, které přináší.
Na druhé straně některé výhrady žen feministek nelze šmahem zatracovat, protože v něčem mají pravdu. Sám jsem odpůrce představy, že ženy jsou „lovná zvěř.“ To se objevilo v 60. letech v době sexuální revoluce, kdy žena byla zobrazována jen jako jakýsi doplněk muže. Nebyla partnerkou v pravém slova smyslu. Tak z tohoto úhlu pohledu Istanbulskou úmluvu vnímám jako snahu vyrovnat tuto nerovnováhu, a dále jako snahu pomoci situaci žen v některých zemích Asie a Afriky.
Já ale mám velký problém, a nejsem si úplně jistý, zda to souvisí s Istanbulskou úmluvou, když někdo říká, že lidé mají mít úplnou svobodu si zvolit své pohlaví. To je pro mě osobně něco nepředstavitelného, mám pocit, že si naopak vlastní osobnost takto necháváme ukrást. V okamžiku, kdy zpochybníme sami ze sebe úplně všechno, co nám v naší duši zůstane?
Co je podle vás největším nebezpečím naší západní společnosti?
Podle mě největším nebezpečím je, že si myslíme, že stav naší společnosti bude trvat stále. Žijeme na obrovský dluh jak obrazně, tak doslova. Přitom proč by Ind nebo Filipínec neměl mít právo mít se stejně dobře jako my. My si bereme jak lidské, tak surovinové zdroje z třetího světa. Neuvědomujeme si, že lidé z těchto částí planety jednou přijdou a vezmou si náš západní blahobyt, a do jisté míry na to budou mít právo.
Myslím, že naše společnost připomíná stav Západořímské říše na začátku čtvrtého století našeho letopočtu, kdy se chtěli domluvit s Germány, protože se nestíhali bránit nájezdníkům z Východu. Germáni chvíli krváceli za ně a Římané si ještě chvíli užívali blahobytu. Pak si ale Germáni všimli, že se mohou toho blahobytu snadno zmocnit, a to už byl úplný konec. Připadá mi, že i my prodlužujeme náš blahobytný stav pod heslem – každý rok dobrý.
A ještě jedna poznámka – ve statutárním městě Zlíně, kde jsem působil jako politik, bude za 10 let, pokud se něco zásadního nezmění, přibližně stejný počet seniorů jako zbytku obyvatel. Naprosto nám docházejí lidské zdroje. Je málo dětí, málo mladých. Názor, že nebudu mít děti, abych nezatížil planetu, považuji za něco nesmírně hloupého. Nebudou pak lidi, kteří by pracovali. Skutečnost, že chybí lidské zdroje, považuji za výrazný symptom přicházející krize. Mít děti je velká oběť, závazek na celý život, a my to odmítáme.
Dotkli jsme se v našem rozhovoru několikrát pojmu pravda. Co je pravda?
Na začátku jsem říkal, že se v politice snažím nepoužívat své náboženské přesvědčení, ale na tuto základní otázku mohu odpovědět jediné, že pravda je Bůh. To znamená, že kdo hledá pravdu, tak hledá Pána. A k tomu ještě musím dodat, že nevěřící člověk, který hledá pravdu, může být Bohu blíž než věřící, který si myslí, že už ji objevil.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!