Patrně nikdo z naší generace nečekal, že se ozvěny velkých konvenčních konfliktů ze zámořských dálav přesunou jen pár set kilometrů od hranic České republiky, toho času jedné z nejbezpečnějších zemí světa. Postoj naší vlády, většinové společnosti i politiků napříč spektrem (s výjimkou protičeských sil v SPD a možná pár lidí v holdingovém hnutí) je jedním z důvodů, proč můžeme být na naši vlast právem zase hrdí. Nemám v úmyslu řešit vnitrostátní politiku vlády, kde si každý najde to své dobré i zlé. V politice zahraniční, evropské a bezpečnostní však hrajeme pomyslnou „Ligu mistrů“ a není příliš západních zemí, které by se nám mohly rovnat. Buďme vděční za to, že nás vláda demokratických stran vrátila na mapu civilizovaného světa, kde se zahraniční politika stává opět prioritou.
Pochvalné hlasy zaznívají i z jinak kritických vod „mediálně – internetového moře“ levicově progresivních opinion makerů, novinářů a osobností. Ve složité době je pozitivním jevem, že se jinak nesmiřitelné tábory politických realistů, idealistů a utopistů dokážou shodnout na nutnosti pomáhat oběti děsivého teroru Ruské federace – napadené Ukrajině.
Užiteční idioti
Lidé, kteří politickou realitu vnímají dlouhodobě, se však často nemohou zbavit dojmu, že některým věcem lze předejít. Že například zničující politika klimatického socialismu, jež málem vedla k energetické sebevraždě Evropy, napomohla k tomu, že se mohl stát ruský plyn válečnou zbraní proti nebývale sjednocenému Západu. Prozření evropských politických elit však naštěstí přišlo včas. Možná minutu před dvanáctou, ale přišlo. Nejen v oblasti energetiky, ale také v oblasti zbrojní a bezpečnostní však dlouhá léta řada autorit z jedné části politického spektra politickou realitu nevnímala.
Kdyby výše zmínění realitu vnímali, nemohla by začátkem roku přijít z evropských vod šílená zpráva, že se v tzv. taxonomii zbrojařský průmysl řadí mezi společensky tak škodlivá odvětví jako třeba výroba tabáku či hazardní hry. Investoři ve zbrojařství zpozorněli, protože hrozilo, že se negativní taxonomie projeví ve financování obranného průmyslu i v jiných zemích než v Německu, kde to německý pacifismus a obavy ze zneužití zbraní autoritářskými režimy komplikuje už delší dobu. Banky se bojí, že jim nová pravidla zhorší rating. Jako příklad můžeme uvést německou banku Bayerische Landesbank, která podle informací Financial Times couvá z těchto investicí přesto, že tvoří zhruba pětinu jejího portfolia.
Tvůrci tohoto „hezkého světa bez kouře a oceli“ zcela pomíjejí tisíce let danou pravdu: „Si vis pacem, para bellum“ (Chceš-li mír, připravuj se na válku). To platilo jak ve starém Římě, tak samozřejmě i v současné Evropě. Dostávám se konečně k jádru věci – v roce 2019 jsme byli svědky zcela bizarního protestu asi čtyř desítek filmařů a herců směrem k organizátorům filmového festivalu v Karlových Varech, aby se mezi partnery neobjevily zbrojařské společnosti Česká zbrojovka a Czechoslovak Group. Na jejich stranu se pak klasicky postavila část hlasitých účtů na sociálních sítích. „Shodou okolností“ se jedná o obdobnou skupinu, která jakékoliv kritiky německé energetické politiky označovala za agenty Kremlu, která halasně prosazovala přímou volbu prezidenta (za což dostala Miloše Zemana), a která kdysi věřila, že biopaliva spasí klima, přičemž reálně přinesla jen hladomor v části třetího světa. A takto můžeme donekonečna pokračovat.
Skutečnost, že zbrojní průmysl v demokratických zemích plní zásadní roli v bezpečnosti dnes snad většina z nich už chápe. O zastavení dodávek zbraní dnes blábolí jenom ruská pátá kolona a zhrzení ex „pravicoví“ politici, kteří ale pravici neviděli ani z rychlíku. Sami mnozí někdejší kritici se skládají na zbraně pro Ukrajinu, z mnohých se stali dokonce i takzvaní „jestřábi“ a ponoukají dnes západní lídry k razantnějšímu postupu vůči Moskvě. Jako by při tom zapomněli na to, jak nechutně před pár lety uráželi Jiřího Bartošku, že jej platí zbrojaři z krvavých peněz. Vždy, když tyhle lidi vidím účinkovat na akcích pro Ukrajinu, řeknu si: „Zaplať pánbůh, už jsme na jedné lodi.“ Ale pokud by na Ukrajině byla realizována jejich představa o fungování světa, je Putin za týden v Užhorodu.
Najednou je všechno jinak
Můžeme jít i trochu hlouběji do minulosti, k takzvané evropské zbraňové směrnici. Její podpůrci na sítích agresivně útočili na ty, kdo odzbrojení obyvatelstva nechtěli. „Fašisté, militantní Černochová, krvavý lobbing zbrojovek!“ znělo tehdy ve veřejném prostoru. Dnes všichni lajkují fotku kabelky s tankem, protože vidíme pár hodin cesty od našich hranic, že bez zbraní se dobří lidé proti vrahům neubrání. Zbrojní průmysl je motorem inovací a technologického pokroku. Napadat a špinit jej může jen člověk, jehož vnímání geopolitické reality a faktických úkolů státní moci se limitně blíží nule. Kolik je v těchto postojích falešnosti, kolik nerozhledu, kolik upřímné snahy o lepší svět – ale to vše za cenu umírání jiných… Pro zvýšení resilience naší země, potažmo Evropy jako širší vlasti, je potřeba konečně tyto pionýry slepých uliček razantně odmítnout a nebát se je konfrontovat s jejich minulými pitomostmi, jejichž hlásáním ohrožují životy každého Evropana.
Kromě výrazné vojenské a jiné pomoci, kterou dodáváme Ukrajině z našich prostředků, u nás Ukrajina zbraně také nakupuje. Tyto prostředky jdou do naší ekonomiky, dávají práci lidem, a přitom jsou eticky zcela čisté. Vyzbrojovat oběť zločinecké agrese – tedy Ukrajinu – je absolutním dobrem v jakémkoliv ohledu a také jedinou cestou, jak dosáhnout míru. Redefinice národních priorit probíhá od napadení Ukrajiny v podstatě stále a zvýšený zájem o bezpečnost vojenskou i energetickou kvituji s povděkem.
Spojenou Evropu vidím jako jednu z nejúžasnějších věcí, o kterou se státy starého kontinentu pokusily, ale dnešní evropští politici (záměrně neříkám lídři) mají jeden nešvar – když je dobře, tak zapomínají na objektivní hrozby. Když je těžko (například během covidu), tak někteří ještě k tomu straší lidi. Dobrý politik a skutečný lídr má v dobrých časech udržovat pozornost a varovat před riziky, v krizi má naopak společnost uklidňovat a dodávat jí sílu svou osobností. A to bez ohledu na twitterovou žurnalistiku, kterou vnímám jako nejhorší fenomén poslední doby v českých médiích obecně.
Nebojte se
Je důležité nebát se říci názor, za který schytá dotyčný agresivní shitstorm právě na zmiňovaném Twitteru. Tamní svět, který občas připomíná besídku pomocné školy, však není obrazem světa skutečného. Hlasité skupinky marginálních politických proudů ale často přinutí některé politiky své názory neříkat, ohýbat apod. Nedělejte to. Stůjte si za svým. Svoboda říkat, co si myslím, je základním odkazem svátku 17. listopadu. Nenechme si ji vzít ani antisystémovými živly, ani agresivními arbitry jediné přijatelné pravdy. Ta jejich jediná pravda se totiž v čase často ukazuje jako cesta do pekel.
Převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!