Kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, představitelka radikálně levicového křídla Demokratické strany, populární mezi progresivisty po celém světě, je tento týden znovu středem pozornosti, a to díky dalšímu z řady kontroverzních výroků, jichž má za sebou již požehnané množství. Tentokrát AOC vytáhla vskutku silný kalibr a obvinila Trumpovu administrativu z toho, že na jižní hranici s Mexikem provozuje “koncentrační tábory” pro rodiny migrantů, snažící se dostat do USA, což doplnila provoláním “Never Again” (“Nikdy více”, či “Nikdy znovu”). Výroky Ocasio-Cortezové spustily vlnu kritiky a volání po omluvě, a to nejen ze strany Republikánů v Kongresu a politických komentátorů, ale i přeživších nacistických koncentračních táborů a jejich rodinných příslušníků. Ocasio-Cortezová však explicitně možnost omluvy odmítla, a naopak pokračovala v obhajobě neobhajitelného, přičemž prohlásila, že Spojené státy provozovaly koncentrační tábory již dříve, když během druhé světové války internovaly v táborech Američany Japonského původu, zkritizovala kongresmanku Liz Cheneyovou za větu “6 milionů Židů bylo vyhlazeno během Holokaustu”, neboť Cheneyová prý užila výraz “vyhladit”, jaký užívali sami Nacisté a “ječícím Republikánům” vzkázala, že koncentrační tábory “nejsou totéž co tábory smrti” a experti dle ní definují koncentrační tábory jako “masové zadržování civilistů bez soudního procesu”.
Výroky Ocasio-Cortezové jsou lživé, jsou ostudné, nechutné a jsou také vysoce škodlivé.
Lživost zmíněných prohlášení spočívá v jejich prima facie pozorovatelné faktické nesmyslnosti. Tvrzení, že Spojené státy provozují podél hranice s Mexikem tábory ekvivalentní nacistickým koncentračním táborům, nemá základ v žádných historických faktech. Je pravdou, že koncentrační tábory Nacistického Německa nebyly všechny výlučně vyhlazovacího charakteru, jako byly tábory Treblinka či Majdanek, všechny do jednoho ale byly zřízeny jako prostředek k naplnění nacistického cíle vymýcení pro nacisty inferiorních ras, ve všech byly jejich vězni drženi nedobrovolně a ve zcela nelidských podmínkách, přičemž smrt mohla přijít v každém okamžiku, ať v důsledku vyhladovění, nemocí, infekce, či přímo z rukou věznitelů, kteří se neštítili ani toho nejhrůznějšího zacházení. Naznačovat byť jen částečně, že dnešní situace zadržovaných migrantů ve Spojených státech je jakkoli podobná, je ukázkou historické ignorance nejvyššího řádu. Obstát nemůže ani analogie s internačními tábory USA za druhé světové války, které byly již ve své době vnímány v USA jako problematické, byť byly posvěceny i samotným Nejvyšším soudem (rozsudek Korematsu v. Spojené státy z roku 1944). Americké internační tábory pro osoby japonského původu nelze srovnávat s nacistickými koncentračními tábory a nelze je připodobnit ani k dnešním detenčním centrům. Zařízení, v jakých jsou dnes internováni migranti, zadržení při pokusu o ilegální přechod hranice, se liší od jakýchkoli z historie známých internačních či koncentračních táborů nejen v podmínkách, jaké v nich panují, ale zejména ve faktu, že osoby v nich držené je mohou kdykoli opustit, pokud zvolí návrat do své země. V opačném případě mohou zvolit možnost podání žádosti o azyl, po jejímž vyřízení budou buď vpuštěny do Spojených států, nebo deportovány. V každém případě je však detence pouze dočasným řešením, kterým není sledován žádný systematický cíl v podobě likvidace nepohodlné opozice či vyvraždění “nežádoucích” skupin, a především-je zde možnost volby. Pokud si kdokoli přeje návrat do země, z níž se z vlastní vůle do USA vydal, bude z detenčního centra propuštěn. Stejně tak se do něho nemusí vůbec dostat, pokud se nepokusí dostat do Spojených států nezákonným způsobem. Koncentrační tábory naproti tomu byly místem, kam byli lidé zavlečeni, proti své vůli a nedobrovolně.
Je vcelku šokující, že je potřeba vůbec vést podobnou debatu. Dnešní zadržovací centra nemají nic společného s nacistickými koncentračními tábory. Nemají nic společného ani s tábory v Sovětském svazu či britskými tábory za druhé Búrské války, na něž se Ocasio-Cortezová pokusila také odvolávat ve snaze zakrýt její evidentní odkaz na právě tábory nacistické-věta “Never Again” je dnes neodmyslitelně spojena právě s otřesnými událostmi Holokaustu a nacistickým terorem. AOC má pravdu, pojem “koncentrační tábor” nemusí automaticky označovat konkrétně tábory z druhé světové války. Provoláním “Never Again” se ale usvědčila z viditelného a jednoznačného pokusu o co největší skandalizaci Trumpovy administrativy, pokusu podpořit svou vlastní agendu užitím co nejostřejší analogie, která zapůsobí na jistou část elektorátu, pokusu, který byl učiněn zcela vědomě a s jasnou intencí, což ho činí ještě odpudivějším.
Je vcelku šokující, že je potřeba vůbec vést podobnou debatu. Dnešní zadržovací centra nemají nic společného s nacistickými koncentračními tábory. Nemají nic společného ani s tábory v Sovětském svazu či britskými tábory za druhé Búrské války, na něž se Ocasio-Cortezová pokusila také odvolávat ve snaze zakrýt její evidentní odkaz na právě tábory nacistické-věta “Never Again” je dnes neodmyslitelně spojena právě s otřesnými událostmi Holokaustu a nacistickým terorem. AOC má pravdu, pojem “koncentrační tábor” nemusí automaticky označovat konkrétně tábory z druhé světové války. Provoláním “Never Again” se ale usvědčila z viditelného a jednoznačného pokusu o co největší skandalizaci Trumpovy administrativy, pokusu podpořit svou vlastní agendu užitím co nejostřejší analogie, která zapůsobí na jistou část elektorátu, pokusu, který byl učiněn zcela vědomě a s jasnou intencí, což ho činí ještě odpudivějším.
Ocasio-Cortezová věděla velmi dobře, co říká, jaké srovnání užívá a jaký efekt bude mít na její příznivce, pro něž je spojení “Trump je doslova Hitler” již axiomem. Nezdráhala se využít jednoho z nejhorších zločinů, jaké byly v dějinách lidstva spáchány pro účely jejího vlastního politického boje. Nezáleželo jí na tom, zda jsou její slova fakticky správná a podložená důkazy, důležitý byl pro ni efekt. Pro zaslepenost vlastní arogancí nepřemýšlela o tom, zda její slova odpovídají realitě, přemýšlela o tom, jak zapůsobit. Když pak byla pro svou rétoriku kritizována, rozhodla se jít raději cestou lží a drzého mlžení, namísto prostého a jednoduchého přiznání chyby, které by však nekorespondovalo s jejím sebevykreslením coby bojovnice, brojící proti “koncentračním táborům” na americké hranici, v čemž jí zdatně sekunduje podstatná část komentátorů a médií, pokoušejících se ji podpořit v kamuflování vlastní neznalosti.
Pobouření Demokratů včetně AOC nad dnešními poměry na jižní hranici působí samo o sobě jako pozoruhodné a také značně pokrytecké. Současná situace totiž nezačala s Trumpovým nástupem do prezidentského úřadu. Její počátek je třeba hledat již v roce 1993, kdy Nejvyšší soud USA rozhodl v kauze Reno v. Flores, jejímž nepřímým důsledkem je mimojiné i Demokraty dnes hojně napadaná možnost rozdělování rodin ilegálních imigrantů, zadržených při nezákonném přechodu hranice. Trump ovšem nestojí za počátkem této nešťastné praxe, pouze se ji rozhodl striktněji vynucovat prostřednictvím své politiky “nulové tolerance”. Samozřejmě, že oddělování dětí od jejich rodičů bylo špatnou politikou. Samozřejmě, že držení v hromadných zadržovacích centrech není ideálním. Ale jde o jediné dvě alternativy. Rodiny lze buď držet pospolu, což je v případě, že jde o odobu delší než 20 dní v rozporu s dohodou, uzavřenou v návaznosti na rozhodnutí v případu Flores v roce 1997, nebo je rozdělit, neboť lhůta je vtažena pouze na nezletilé. Demokraté sami nepřišli s vlastním rozumným návrhem řešení. Jediné co lze od nich slyšet, je volání po propuštění všech ilegálních migrantů, činěné s vidinou více potenciálních voličů, jaké v osobách zadržených Demokraté spatřují, čímž by došlo k rozbití azylového systému a hraniční politiky jako takových. Když se poté naskytne příležitost odhlasovat vyšší finanční zdroje, které by mohly vedle většího zabezpečení hranice zajistit i zlepšení podmínek v detenčních zařízeních, Demokraté hlasují proti. Kde ale byly všechny analogie s koncentračními tábory v letech vlády Baracka Obamy? Obamova administrativa, stejně jako ta nynější Trumpova, zadržovala ilegální migranty i s jejich rodinami. V roce 2013 držela v detenčních centrech dokonce více než dvojnásobek nezletilých co Trumpova v roce 2018. Administrativa Baracka Obamy pak soustavně porušovala dohodu z roku 1977 a držela rodiny pohromadě nezávisle na časové lhůtě. Donald Trump poté na tuto praxi navázal, když ukončil politiku oddělování dětí od rodičů exekutivním příkazem. Nicméně pokud dle AOC dnes v USA fungují koncentrační tábory, fungovaly tam i dříve. Jenže nefungovaly. Nezáleží na tom, zda jde o Baracka Obamu či Donalda Trumpa, tvrzení o koncentračních táborech je lživé samo o sobě.
Ocasio-Cortezová však ani zdaleka není jedinou, kdo vyvolává ducha nacismu a druhé světové války. Analogiemi s Nacistickým Německem se dnešní politická scéna nejen v USA jen hemží. Jako vlastní zkušenost nám mohou posloužit známé výroky, přirovnávající Evropskou unii k Třetí říši či schvalování unijní legislativy k rozhodování o židovských transportech. Nejde o trend vlastní výlučně jedné části politického spektra. Zcela jistě jde ale o trend významně patologický. Události druhé světové války a období nacismu v Německu jsou zřejmě nejotřesnější dějinnou etapou vůbec, s nimiž snese srovnání snad jen doba stalinismu v Sovětském svazu. Přirovnávat je k dnešním poměrům v Evropě či USA je krajně nezodpovědné a hloupé. Tím, že jsou dnes zejména v USA konstantně používány k posílení konkrétních agend a politických postojů dochází k bagatelizaci samotných hrůz, na něž se osoby je užívající krátkozrace odvolávají. Ty totiž nesnesou srovnání. Mají nám sloužit jako upomínka zvěrstev, jakých by člověk schopen se dopustit. Jako varování, aby k nim již nikdy v budoucnu nedošlo. Nikoli jako pomyslné “eso v rukávu”, s nímž se lze vytasit kdykoli, když je potřeba upoutat pozornost a uspokojit touhu vydat silácké prohlášení. Pokud má někdo skutečně pocit, že Donald Trump je novodobým Adolfem Hitlerem, že detenční centra na americké jižní hranici jsou moderními koncentračními tábory, nebo že Evropská unie je svým charakterem novou Třetí říší, pak ho lze upřímně politovat. Pokud však někdo ví, že zmíněné příklady nedávají pražádný smysl, ale přesto jich užívá jako magnetu na přitažení pozornosti ve snaze zakrýt vlastní prázdnotu radikální rétorikou, lze ho jen odsoudit a konstatovat, že pozbyl jakékoli vážnosti a důvěryhodnosti. To platí i u Alexandrie Ocasio-Cortezové, s tím rozdílem, že ta ji pozbyla již před jistou dobou.
Jaroslav Ženíšek
http://therightw.blogspot.com/
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!