Thomas Kemmerich, čerstvě zvolený durynský premiér z liberální FDP, jehož hříchem bylo, že ho ve třetím kole podpořili i poslanci AfD, velmi rychle přišel o iluze, že bude moci nějakým způsobem vykonávat svůj mandát. Po výhrůžkách, které mu začaly chodit, přidělila policie jednomu z jeho synů ochranu, aby mohl jít do školy; policejní hlídka také zabránila nočnímu pokusu o posprejování jeho domu (tamtéž), kancelář FDP ve městě Halle ovšem sprejovému vzkazu od Antify neušla. Totéž se stalo i jiným kancelářím FDP v jiných částech Německa. Výhrůžky chodí i dalším politikům FDP. A Kemmerichova žena Ute si postěžovala na nezvané návštěvníky, kteří přicházejí k jejich domu a ze kterých prý jde strach. (Manželé Kemmerichovi mají spolu celkem šest dětí.)
Po osobní návštěvě šéfa strany Lindnera prohlásil Kemmerich, že nevidí jinou možnost, než vzdát se funkce. Lindner sám tvrdí, že na něj kancléřka Merkelová rozhodně nevykonávala žádný nátlak, což je trochu nekonzistentní s jejím veřejně proneseným požadavkem, že „výsledek hlasování musí být zvrácen“.
Zatím ovšem Kemmerich premiérem stále ještě je, protože v Durynsku se nelze funkce předsedy vlády jen tak snadno zbavit – dokud není zemským sněmem zvolen nový premiér, patří výkon úřadu do rukou jeho předchůdce. Kemmerich ale během své superkrátké kariéry nestihl sestavit žádnou vládu, takže stejně nemá koho řídit a jeho postavení je čistě formální.
Jeden z nejvyšších představitelů spolkové AfD, Alexander Gauland, podráždil levicového expremiéra Ramelowa nabídkou, že tentokrát by mohla AfD hlasovat pro něj. Ramelow na to reagoval ostře, AfD prý pohrdá demokracií. Z perfidního plánu poškodit dobré jméno demokratických stran a takto pozvolna zničit demokracii obvinil AfD také bádenský ministerský předseda Kretschmann (Zelení).
Upřímně, je to tragikomedie a začínám si myslet, že Höcke a jeho kolegové z AfD podpořili Kemmericha jen proto, aby se pořádně pobavili na účet svých mainstreamových kolegů. Což se jim splnilo měrou vrchovatou.
Celá záležitost má nějaké efekty i vevnitř CDU, jejíž durynská frakce pro Kemmericha hlasovala také.
Kancléřka se vrátila do Berlína a přinutila odstoupit z funkce pověřence CDU pro východní Německo, Christiana Hirteho. Jeho prohřeškem bylo, že Kemmerichovi po volbě pogratuloval na Twitteru a označil jej přitom za „kandidáta středu“. Durynská CDU z toho není zrovna šťastná, podle ní se Hirte o východní Německo staral dobře.
Merkelová tak nejspíš učinila proto, že její koaliční partner, SPD, požadoval Hirteho hlavu. Ale šéf mladých socialistů Kevin Kühnert už stihl vyjádřit názor, že po Hirtem bude muset následovat „mnoho dalších“. Také na Twitteru, jak jinak. Pěkná střelnice se nám z té dříve nevinné mikroblogovací služby stala.
Durynská CDU je v žalostném stavu, její šéf Mike Mohring hodil ručník do ringu a odchází středem. Zatím není znám nikdo, kdo by se po něm chtěl o křeslo předsedy ucházet, ale sjezd, který bude personální otázky řešit, se koná až v květnu. Podle Mohringova vyjádření na tiskové konferenci je „kolegů, kteří už nechtějí své funkce vykonávat“ více.
Podle prvního průzkumu veřejného mínění, který se v Durynsku po volbě Kemmericha premiérem uskutečnil, ztratila CDU skoro polovinu voličské podpory a má nyní kolem 12 procent. Naopak Linke o pár procent posílila. Což znamená, že kdyby durynská organizace CDU přistoupila na požadavek předčasných voleb, muselo by zhruba devět poslanců počítat se ztrátou křesla a zároveň by rudo-rudo-zelená koalice opět získala většinu, o kterou loni přišla. Do takto sebepoškozujícího kroku se místním politikům CDU pochopitelně nechce. K vypsání nových voleb by bylo potřeba dvoutřetinové většiny zemského sněmu, takže bez hlasů CDU či AfD to nepůjde, ani kdyby všechny ostatní strany nové volby chtěly.
V CDU to ale vře i na spolkové úrovni. WerteUnion, konzervativní křídlo strany, se postavilo za volbu Kemmericha, načež od jejich protivníků zazněly hlasy, že s takovými názory nemá tato skupina v CDU co dělat. Kritika ale prší i na hlavu předsedkyně strany, Annegret Kramp-Karrenbauer, která podle svých odpůrců situaci nezvládla a má za sebou těch chyb a neúspěchů už trochu příliš.
Upřímně, na její další kariéru bych nevsadil ani zlomené řecké euro. Kdybych to měl odhadovat, do roka či dvou se AKK zařadí do dlouhého seznamu lidí, které poslala spolupráce s Merkelovou na politický hřbitov. Snad v tom seznamu bude aspoň poslední.
Stejně je zajímavé, jak někdy banální událost v polozapomenutém koutě Evropy může odhalit spoustu závažných trhlin.
Nějaké Durynsko ještě před týdnem nezajímalo zhola nikoho, ani v Berlíně, ani v Bruselu, ani v New Yorku, ani v Praze. Lesnatá, malá a nepříliš bohatá zemička s pouhými dvěma miliony obyvatel měla i na německé, natož pak na světové politické scéně zcela okrajové postavení. Najednou o ní vědí všichni.
Nicméně ukázalo se jenom to, co už nějakou dobu visí ve vzduchu: pro CDU bylo odtržení pravého křídla její voličské základny katastrofou, za kterou platí ohromnou cenu. Na rozdíl od levé části politického spektra, na které si Zelení, Červení a Rudí dávno zvykli na společné koalování, se CDU ocitla ve stavu, kdy nedokáže vytvářet pravicové vlády a chce-li se nějak podílet na moci, musí si namlouvat zcela nepřirozené partnery. (V Sasku například vznikla rudo-černo-zelená koalice.)
Co s dříve pravicovou stranou, která za merkelovské éry přišla o veškerou orientaci a místo toho, aby někam směřovala, jenom křečovitě reaguje na různé bolestivé podněty zvenčí? Kdo ji přesně potřebuje a kdo jí ještě věří?
Těžké otázky. A podstatné i pro nás, obyvatele sousedních států. Dříve silná a sebevědomá CDU totiž ještě za Adenauera a Kohla dost zásadním způsobem zformovala tehdejší evropské struktury. Ale teď, jako prázdná skořápka své bývalé slávy, přenechává iniciativu jiným a dravějším politickým směrům.
Třeba zrovna tomu zelenému, který už se těší na to, jak ten náš kontinent od základu předělá.
Autor je matematik, publikuje pravidelně na svém blogu http://www.kechlibar.net/.
Je autorem knihy Zapomenuté příběhy , Zapomenuté příběhy 2. a Krvavé levandule
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!