Je to dokonalý námět na román. Ambiciózní mladý muž vyráží do normalizačního světa ulovit svou páralovskou bílou velrybu. Soudí tak, jak od něj vrchnost čeká, dokonce má tolik důvěry, ze mu skomírající moc svěří asi poslední inscenovaný politický proces.
Už krátce po třicítce zasedne na Nejvyšším soudu, na mete, na níž většina jeho vrstevníků a spolužáků nikdy nedosáhne.
Přichází společenská změna, ve které se rychle zorientuje a pokračuje tam, kam by se za komunistického režimu zase nedostal on sám – do respektovaných mezinárodních tribunálu. Je na samém vrcholu a svět je jeho ústřice, jak říkal Tony Montana.
Po vrcholné mezinárodní kariéře mu už zbývá jediné důstojné místo, kde může bohatě naplněný život uzavřít. Nepotřebuje ho sice, klidně by ho mít nemusel, ale teprve křeslo ústavního soudce by jeho život sklenulo v pěkný triumfální oblouk, z nějž by mohl v klidu a s pocitem vítěze odejít na odpočinek.
Jeho život byl zatím jeden nekončící úspěch. Je profesionálně uznávaný, oblibeny a společensky respektovany. A tak v naprostém klidu mysli sáhne po další nabízené příležitosti, která prece musi přijít stejně lehce, jako přicházely příležitosti predchazejici.
Sám nad sebou nepochybuje. Desítky let stíhal nebezpečné zločince a podle svého nejlepšího přesvědčení dělal svět lepším místem. Na to, co bylo na začátku, prilis nevzpomíná. Nebyly to hezké časy a každý prostě dělal, co musel.
A v tom se něco pokazí. Chvíli si myslí, že to ustojí, ale pak to na něj dopadne jako noha Clinta Eastwooda, kterou přišlápnul Gena Hackmena na konci Nesmiřitelných:
– Tohle si nezasloužím! Postavil jsem dům…
– Zásluhy s tím nemají co dělat.
Ale nebojte. Jsme v Čechách, tady se nestřílí. Prostě to do penze doklepe na Vrchním, no
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme