Aktivisté z hnutí Against Coal obsadili rypadlo v dole Vršany a zveřejnili seznam svých požadavků, mimo jiné na ultralevicovém webu A2larm. Události se příliš velké pozornosti nedostalo; zjevně nemůžete tvrdit, že demonstrujete proti klimatické změně a zároveň vyvěšovat transparenty na podporu Kurdů v Rojavě. Nicméně je to škoda, protože minimálně seznam požadavků za pozornost stojí. Řada z nich volá po konfrontaci s realitou.
Po přečtení manifestu už nikdo nemůže říkat, že aktivisté (Rebelie proti vyhynutí a podobně) usilují o lepší životní prostředí. Neusilují. „Jsme součástí globálního antikapitalistického hnutí za klimatickou spravedlnost. Kapitalistický systém je příčinou klimatické krize. Bez změny systému s klimatickou krizí nic neuděláme,“ píší aktivisté ve svém prohlášení a dále ještě přitvrzují. „Protestujeme zde proti uhelnému průmyslu, ale také bojujeme za lepší svět. Svět bez útlaku, ve kterém jsou si všichni opravdu rovni a lidé žijí v harmonii se zbytkem přírody.“
V souvislosti s těmito slovy jsem si vzpomněl na slova respektovaného vědce Hanse Roslinga, jehož přednášku jsem viděl v roce 2014 ve Stockholmu. V Česku nedávno vyšla jeho kniha Faktomluva, kterou si určitě přečtěte. Rosling na mnoha statistikách dokazuje, že celý svět se vyvíjí k lepšímu, díky čemuž nejrychleji v historii klesá utrpení lidí ve světě, který my často nazýváme třetím, byť švédský vědec dělí jednotlivé země úplně jinak.
Mimo jiné se zabývá i aktivismem, jehož představitelé (stejně jako ti na rypadle) získávají čím dál větší prostor se svojí myšlenkou „o životě v harmonii s přírodou“. Podle Roslinga jsme takto naposledy žili v 19. století. Tedy v období, kdy se téměř polovina dětí nedožila pěti let věku. Kdy rodiče většinu dne strávili sháněním potravy pro svoji rodinu a dětská práce byla naprosto běžná. Životní podmínky byly zhruba takové, jako jsou dnes třeba v Afghánistánu s tím rozdílem, že i Afghánci se v současnosti dožijí vyššího věku. V 19. století ovšem harmonie s přírodou nastavila jasné pravidlo, že přežije jen nejsilnější. Nutno ale uznat, že uhlíková stopa jednotlivců byla nesrovnatelně nižší.
Problematický je ovšem i další postoj aktivistů. „Svým aktem vyjadřujeme solidaritu s miliony lidí, kteří již dnes trpí kvůli důsledkům změny klimatu – zejména v chudších částech světa, jakožto i s lidmi z regionů postižených těžbou a spalováním fosilních paliv.“ Kdybych zůstal u Roslingových argumentů, podle všech dostupných statistik je počet obětí živelných pohrom nejnižší v historii, přestože ani sám švédský autor nepopírá, že na klimatické změny je třeba reagovat.
A do třetice všeho dobrého příklad jedné z aktivistek, která nocuje na rypadle. Vzhledem k tomu, že si nepříliš dobře skryla tvář (na rozdíl od svých kolegů), mohli jste v ní poznat „známou firmu“. Jde o tu samou osobu, která se před třemi lety v Brně vysvlékla donaha na podporu imigrace, před dvěma lety se zúčastnila Klimakempu v Horním Jiřetíně, před rokem spolupořádala festival Klimatický Tábor a loni na jaře se podílela na obsazení sídla investiční společnosti Generali.
Některé výše řečené akce jsou organizované hnutím „Limity jsme my“, které obsazení vršanského rypadla údajně nepořádá. Vsadil bych si, že tomu je naopak. Když Facebook před několika dny smazal profil Against Coal (pravděpodobně kvůli závadnému obsahu), fotografie, videa i aktuální informace začaly prakticky ihned naskakovat právě na stránce Limity jsme my. A mezi novináři se také rozšířila historka o tom, jak jeden z vysoce postavených členů tohoto hnutí velmi agresivně lobboval za úpravu některých mediálních vyjádření obyvatelek rypadla.
O tom, že se aktivisté „Limity jsme my“ zvládají velmi flexibilně přizpůsobovat různým tématům, a jejich schopnost protestovat je v podstatě univerzální, svědčí i aktivity dalšího významného člena hnutí Petra Doubravského. V médiích proslul především jako mluvčí studentských stávek za klima, už méně se však ví, že před několika dny si před tureckou ambasádou stoupl vedle transparentu „Erdogan je terorista“. Což zároveň zapadá i do sestavy vyvěšených hesel na rypadle, mezi nimiž stojí kromě obligátního „Uhlí patří pod zem“ či „Kapitalismus klima nezachrání“, také „Solidarity with Rojava“ a „No borders“ či „No Nations“.
Žijeme ve svobodné zemi, v níž lze zaplaťpánbůh protestovat proti čemukoliv, aniž by za samotné projevení názoru hrozil jakýkoliv postih. Ostatně všimněte si, že policisté z bezpečnostních důvodů odmítají dívky z rypadla sundat. Na druhou stranu žijeme také v době, kdy se realita tvoří na sociálních sítích a v médiích, a kdy se „vrtí psem“ snadněji než kdykoliv před tím. Takže místo spontánní vlny občanské nevole ve skutečnosti můžeme sledovat pohádku, kterou pečlivě zinscenovali a sehráli profesionální ekožoldáci. Výsledkem je, že zásadně poškozují jakékoliv snahy reagovat na klimatickou změnu.
V rámci vzájemné spolupráce převzato z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
